Poslanecká sněmovna se v minulém týdnu shodla na snížení červnové valorizace důchodů. Zákonodárci po zhruba 72 hodinách debat snížili valorizaci penzí z předpokládaných 1770 na 760 korun. Kvůli obstrukcím, které provázely schůzi od úterý do sobotního dopoledne, se vládní poslanci snaží změnit i samotný jednací řád dolní komory. Obstrukce ji totiž doprovázejí celé volební období.
Se změnami v jednacím řádu sněmovny přišel místopředseda poslanecké sněmovny Jan Bartošek (KDU-ČSL). Jde především o stanovení maximální délky a počtu vystoupení či změnu rozvrhu ústních interpelací, aby nedocházelo k umrtvení činnosti poslanecké sněmovny.
Změny jednacího řádu na dohled
Jedna část změny by se měla podle předsedy poslaneckého klubu lidovců Marka Výborného týkat interpelací, kdy mají poslanci prostor pro kladení dotazů na členy vlády. Často se přitom stává, že ministr, kterému chce poslanec klást otázky, ve sněmovně chybí. To chce vládní koalice změnit. Interpelace plánují přesunout ze čtvrtka na ranní hodiny každého jednacího dne od středy do pátku. Poslanci by mohli interpelovat tři předem dohodnuté ministry, kteří by se účastnili jednacího dne, od osmi do devíti hodin.
S touto změnou by opozice neměla mít problém. Je i v jejím zájmu, aby ministr, kterého se chtějí zeptat na jeho působení v úřadu, byl na schůzi a mohl odpovědět. Interpelace by navíc dostaly charakter britského parlamentu. To je ale asi jediná změna, se kterou by opozice v čele s hnutím ANO nemusela mít velký problém. Daleko těžší bude pro vládní strany přesvědčit její zástupce o dalších změnách.
Kontroverznější návrhy se objevují například v případě jednání o pořadu schůze. Podle stávajícího jednacího řádu mohou poslanci navrhovat změny v programu bez časového omezení. To chce koalice změnit, a nově by tak na nový bod programu měli jen tři nebo pět minut. V dalších dnech schůze je už nyní čas omezen, ale podle změn by mohl změny v programu přednášet souhrnně jen předseda klubu, a to po třech minutách na každý návrh.
Přitom právě jednání o programu, neboli pořadu schůze, využívají opoziční politici k obstrukcím skoro každé úterý, kdy se program schůze schvaluje. Často tak můžeme poslouchat rozsáhlé referáty například o dojivosti dobytka nebo o květáku.
Asi nejproblematičtějším bodem změn je omezení času pro poslance s přednostním právem. To jsou předsedové poslaneckých klubů, členové vlády, předsedové stran a vedení sněmovny, v současné době předsedkyně Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) a místopředsedové dolní komory. Podle stávajícího jednacího řádu mohou mluvit neomezeně, nově by mohli mít na svůj projev jen 30 minut. Využít by ale mohli svého přednostního práva několikrát po sobě. Pokud by však došlo k jeho zneužívání, půl hodiny by mohli mluvit jen dvakrát po sobě.
Opozice na změnách spolupracovat nechce
Opozice o změnách jednacího řádu ale nechce ani slyšet. Jak popsal předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL Marek Výborný, opoziční strany sice byly osloveny, ale snaha o konsenzus nepadla na úrodnou půdu. „Hnutí SPD po prvním jednání férově sdělilo, že se s námi o změnách jednacího řádu už nebude bavit, protože žádné změny nechce a nebude podporovat. (…) Hnutí ANO nebylo schopno ani dát nějaké stanovisko, nebo nám říct, že se o tom nebude bavit. Tam jsme ani tu odpověď nedostali,“ řekl v rozhovoru pro deník FORUM 24.
A proč by také na změnách chtěla opozice spolupracovat? Obstruovat schůzi sněmovny, když je teprve v zárodku a jedná se pouze o programu schůze, jí vyhovuje. Kabinet Petra Fialy (ODS) tak může odstřelovat, že nic nedělá a že změna, kterou strany slibovaly v předvolební kampani, nepřišla.
Vládě se ale změny v jednacím řádu mohou také vymstít. Na konci minulého volebního období například její poslanci úspěšně zablokovali dovolení Rady České televize. K té nakonec nedošlo a tehdejší opozice tak úspěšně zabránila zvolení nominantů hnutí ANO, SPD a komunistů. Pokud by tak v příštím volebním období skončila v opozici, obstrukce bude mít sama daleko složitější.
Navíc už teď se během jednání stává, že se vedení sněmovny a předsedové klubů musí shodnout, co vlastně jednací řád sněmovny říká, co povoluje a co zakazuje. Jeho změny by tak mohly přinést zmatky během dalších schůzí.
Změna jednacího řádu je ale asi jediným možným řešením zablokované sněmovny. Českou republiku čekají těžké časy, a pokud nebude fungovat sněmovna, žádné změny se nikdy nedočkáme. I když by byla shoda na změnách jednacího řádu sněmovny s opozičními stranami vhodná, v současné době není podle všeho reálná. Vládní poslanci tak budou muset změny protlačit sami. Česko se tak nejspíš dostane do bizarní situace, kdy bude obstruována novela, která má zamezit obstrukcím.
Čeho je moc, toho je příliš
Obstrukce jsou součástí politického dění a legitimním nástrojem opozice, jak zabránit přijetí zákony, se kterým nesouhlasí. Čeho je ale moc, toho je příliš. Snížení červnových valorizací nebylo ze strany vlády zcela košer. Bez debat k tomuto kroku měla přistoupit dříve, aby nemusela novelu tlačit skrz kontroverzní stav legislativní nouze. S valorizačním schématem ale musela něco udělat.
Nejde přitom jen o 19 miliard, které díky snížení valorizačního schématu ušetřila. Jedná se o mnohem více. „Uvědomme si, že těch 19 miliard bude zase navyšováno každým dalším valorizováním. A těch valorizování bude až do konce trvání vesmíru po zaokrouhlení zhruba nekonečně,“ vysvětlil v rozhovoru pro deník FORUM 24 ekonom Petr Bartoň. Právě to je jádrem pudla celého problému. Česká republika prostě na tak vysoké valorizace penzí nemá.
Jenže to je opozici úplně jedno. Pro hlasy voličů udělá vše a pro opětovné usednutí ve vládě také. Navíc se po prezidentských volbách česká opozice pere o hlasy podobných voličů. Kdo zakročí proti vládnoucí garnituře rázněji, ten jich získá více. I to je jeden z důvodů, proč vídáme obstrukce ve sněmovně čím dál častěji.
Ve sněmovně přitom leží řada zákonů a novel, které pomohou občanům i Česku samotnému. Jedním z nich je například změna ve volbách radních veřejnoprávních médií. Tu už opozice jednou díky obstrukcím úspěšně odložila. Pokračovat v ní sněmovna bude opět tento týden. Očekávat tak můžeme další kola obstrukcí. Ty můžeme očekávat ale například i u schválení korespondenční volby, po které volají Češi v zahraničí a vláda si ji vepsala do svého programového prohlášení. Vláda je tak v podstatě rukojmím opozice, která jí znemožňuje vládnout.