Lubomír Metnar a Andrej Babiš FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Maďarský premiér Viktor Orbán ukázal v pondělí všem mocichtivým populistům a autoritářům, kudy vede cesta k omezení parlamentní demokracie. Pod dojmem obecného ohrožení se parlamentu seberou pravomoci vydávat zákony a předají se vládě. Takhle mimochodem začala i Hitlerova Třetí říše. Orbán nyní už může vládnout pomocí dekretů a nemusí se nikoho na nic ptát. Hned jsme si pomysleli, že to musí znít Andreji Babišovi v uších jako rajská hudba. A je to tu! Ve vládní kuchyni nám už vzniká legislativní záměr.
Reportéři týdeníku Respekt a serveru Aktuálně.cz zjistili, že z ministerstva obrany putuje do vlády materiál, který má v případě „neakceschopného parlamentu“ předat v nouzovém stavu státu pravomoci vládě a případně dokonce přímo předsedovi vlády. Je to cesta k tomu, aby Andrej Babiš mohl rovněž vládnout dekrety.
Jak je u nás už šest let zvykem, tak tento záludný útok na parlamentní demokracii provází směšné divadlo pro naivní část publika, které zároveň vytváří alibi pro darebáky, jež se na této akci podílejí. Premiér Babiš se bude jistě tvářit, že o tom nic neví a že s tím nemá nic společného. Tento záměr totiž předkládá vládě ministr obrany Lubomír Metnar, nestraník za ANO. A my si máme myslet, že je to z jeho hlavy a že ho k tomu vede čistá starost o stát, v němž by všichni poslanci mohli naráz v jednu chvíli dostat třeba koliku.
Můžeme si být jisti, že v případě Lubomíra Metnara se jedná o hereckou etudu, jakou známe z commedie dell’arte. Nepochybujeme, že ji ministr obrany vysekne bravurně. Přitom je naprosto nemyslitelné, že by nestraník Metnar něco takového neměl s Babišem předem domluvené a že by tím premiéra na vládě náhle mile překvapil. Velmi pravděpodobně to dostal za úkol.
Opticky to vypadá, že naši zemi řídí z velké části nezávislí nestraníci. V parlamentní demokracii je nonsens, aby byl politik nestraník. Slovo „nestraník“ nemá ve skutečnosti s nezávislostí vůbec nic společného a spíše se dá vysvětlit přiléhavým českým rčením „já nic, já muzikant“. A proto se nám tu roztrhl pytel s nestraníky za ANO, alibisty, kteří pomáhají Babišovi řídit stát jako firmu. Členové strany by alespoň teoreticky měli o tak zásadní věci, jako je možnost vládnutí dekrety, debatovat na stranických grémiích, kde by se o tom třeba hlasovalo. Nestraníci za ANO ale nemají ani teoretickou povinnost usilovat o nějaký mandát. Nestraník má vnuknutí, a tak koná. Právě proto jsou nestraníci za ANO zcela ideální vykonavatelé těch nejhorších skutků pro blaho držitele moci. Vypadají na pohled tak nevinně!
Nástup příští diktatury dostává jasné obrysy: Společnost bude pod dojmem děsivé nákazy uvržena do karantény se zákazem vycházení. Kvůli tomu se nesejdou ani poslanci, aby se nenakazili. Vládu převezme předseda vlády a začne vydávat dekrety. Jeden z prvních bude o trestním postihu novinářů, kteří lžou nebo rozvrací národní jednotu. Co je lež a co rozvracení určí policie nebo rovnou premiér.
Jistě, že budeme ujišťováni o tom, jak je to nevinné a jak je to vedené nejlepšími úmysly, aby bylo o nás postaráno i v nouzi nejvyšší. ve skutečnosti je to otevření cesty obyčejnému fašismu, kterým koneckonců již zavání i naše dnešní realita. Ani při bombardování Londýna nepřistoupil Winston Churchill k něčemu takovému, jako je omezení moci parlamentu. Vedl válku proti Hitlerovi přímo z parlamentní tribuny, aby ukázal světu převahu parlamentní demokracie, která jediná zaručuje občanům jejich svobodu a práva.
Situace je velmi vážná. Již dnes na sebe představitelé státu strhli tolik nepřiměřené moci, že z toho jde strach. S ústavními právy svých občanů si přitom vláda neláme hlavu a nebude si ji jistě lámat ani nadále. Babiš Viktora Orbána obdivuje a jde jeho cestou. Učenlivý žák opakuje, co mu ukazuje učitel. Střední Evropa se propadá do nepěkného bahna. Měli bychom se bránit. Virus nevirus.
Existují zde stále brzdy, jimiž lze cestu k diktatuře brzdit, snad i zastavit. Máme dvoukomorový parlament a máme fungující ústavní soud. Existuje tu široké a relativně silné demokratické hnutí. Proti tomu ale stojí vykastrovaná média, armáda ochotných sluhů současného režimu a zmatené obyvatelstvo. A hlavně mocenský komplot hnutí ANO, SPD a komunistů v čele s prezidentem, který oslavuje autoritářské režimy. Není důvod ke klidu.
