Jiří Pospíšil FOTO: Evropská unie
FOTO: Evropská unie
Co ukázaly víkendové parlamentní volby z evropského kontextu? Odpověď je nasnadě. Byla zastavena snaha Andreje Babiše o orbanizaci naší země. Výsledek voleb je totiž šancí na změnu nejenom uvnitř ČR, ale i ve vztahu k EU. Po éře Babiše, který evropskou politiku ČR úzce propojil s Kaczyńského Polskem a Orbánovým Maďarskem, by našemu vlivu a naší prestiži v EU prospělo, kdybychom měli i jiné spojence s lepší reputací než ty, kteří nepokrytě potlačující demokracii a ohýbají právní stát ve svých zemích.
To, že Andrej Babiš veřejně deklaroval své spojenectví s nimi a svým přátelstvím s Orbánem se dokonce chlubil, pak v EU vytvářelo dojem, že v ČR k demokracii a právnímu státu přistupujeme se stejnou „péčí“ jako ony dva zmíněné státy. A když se k tomu přidaly vleklé kauzy Babiše spojené se zneužíváním prostředků EU, které nebyl schopen vyřešit, i když mu k tomu byl poskytnut polopaticky návod, zařadili jsme se v EU do kategorie potížistů, kteří ostatní obtěžují svými problémy, místo aby se podíleli na řešení těch společných. A to nás ve výsledku odsunulo na okraj EU bez reálné možnosti něco prosadit a být ke společnému užitku.
Toto je příležitost, nejenom ve vztahu k EU, ale i pokud jde o celkové působení v mezinárodních vztazích, pootočit kormidlem z východu na západ a začít vystupovat jako moderní, vyspělá a sebevědomá země, která se nehrbí před autoritáři a totalitáři a nehledá si spojence podle toho, zda jsou ochotni v mezinárodním prostředí krýt kauzy našeho premiéra, jež dělají naší zemi ostudu a srážejí naši zemi na úroveň banánovych republik. Jsem přesvědčen, že máme v EU na víc než být přívěskem Orbána a poskytovat mu politické krytí v jeho sporu s institucemi EU, které mu právem vyčítají systematické porušování hodnot demokracie a právního státu.
Věřím proto, že se v rámci Visegradu připojíme ke Slovensku a spolu s ním budeme vytvářet protiváhu poloautoritářským režimům v Polsku a Maďarsku, které svým stylem vládnutí poškozují dobré jméno visegradské spolupráce. Té je potřeba dát nový obsah spočívající nejenom ve společném prosazování regionálních zájmů, ale i v upozorňování na nová nebezpečí z východu typu hybridních hrozeb, na něž jsme možná jako země s relativně nedávnou totalitní zkušeností citlivější než naši spojenci, kteří jsou již déle součástí „západu“.
Abychom ale mohli být bráni vážně, musíme být sami věrohodní, a to znamená, že nebudeme projevovat sympatie k režimům v Rusku a Číně a budeme mít v úctě demokracii a právní stát. Zkrátka je třeba začít u sebe a já věřím, že těmito volbami jsme k tomu udělali ten první a důležitý krok.
