NÁZOR / Letošek je supervolebním rokem. K urnám půjde téměř polovina planety a konat se budou tři největší „svátky demokracie“ na světě (co do počtu zúčastněných voličů): volby do indického parlamentu, volby do Evropského parlamentu a americké prezidentské volby. První demokratickou volbu v letošním roce realizovali tuto sobotu voliči na Tchaj-wanu a jednalo se o volby prvořadého významu z globálního hlediska. 

Tchajwanci vybrali prezidenta na další čtyři roky a zároveň zvolili parlament (Legislativní dvůr). V prvé řadě je třeba zdůraznit, že se, podobně jako v předešlých volbách, jednalo o hlasování podle nejvyšších demokratických standardů. Tchaj-wan již po osmé v řadě ukázal, že fungující demokracie má své místo v čínské civilizaci, a nastavuje tak zrcadlo autokracii v Číně, která se marně ohání čínskými specifiky ohledně vládnutí. Podle mnoha měřítek je Tchaj-wan nejsvobodnější a nejdemokratičtější zemí v celé Asii a na tuto vizitku je náležitě hrdý.

Je to také důvod, proč si zaslouží naši podporu. Již od začátku svého působení v Evropském parlamentu jsem byla aktivní členkou skupiny přátelství EP-Tchaj-wan, která funguje jako faktická delegace pro vzájemné vztahy. V roce 2016 jsem se zúčastnila inaugurace současné prezidentky a od té doby se velmi angažuji v rozvoji evropsko-tchajwanské spolupráce. 

Pro mě skutečnost, že Tchaj-wan nemá oficiální diplomatické uznání od většiny států světa, nehraje roli. Tchaj-wan je v mých očích nezávislou a svobodnou zemí. Jakýkoli čínský pokus o uchvácení Tchaj-wanu, zahalený do různých rétorických a historizujících sloganů, musíme rázně odmítat. V sázce je hodně. Tchaj-wan má strategickou polohu v regionu s největším HDP na světě a důležitými námořními cestami. Zároveň je to technologická velmoc, která momentálně kontroluje 90 % produkce čipů potřebných do elektronických zařízení všeho druhu od mobilů po elektroauta. 

Nyní k samotným výsledkům voleb. Vítězem prezidentských voleb je kandidát dosud vládnoucí Demokratické pokrokové strany, která obhajuje tchajwanskou svébytnost a ostražitější přístup vůči Číně. Je to poprvé v dějinách voleb na Tchaj-wanu, co ta samá strana obhájila prezidentský post potřetí v řadě. Volební zisk 40 % je méně přesvědčivý než ten nadpoloviční před čtyřmi lety u současné prezidentky, ale i tak je plně dostačující v rámci jednokolového klání. O část hlasů vítěze připravil i třetí kandidát za Tchajwanskou lidovou stranu, kterému se podařilo oslovit mnoho mladých lidí. Každopádně prezidentem Čínské republiky (Tchaj-wanu), jak zní oficiální název země, se tedy v květnu stane současný viceprezident William Lai a jeho budoucí viceprezidentskou bude Siao Mej-čchin, která byla dříve vyslankyní ve Washingtonu. Čínské provokace a agresivní počiny činěné s cílem odradit od volby pro kandidáty Demokratické pokrokové strany, měly přesně opačný účinek.

Zvítězila zkušenost a kontinuita úspěšné politiky, která spočívala v prosazování image Tchaj-wanu jako svébytné a úspěšné demokratické země, která usiluje o mezinárodní podporu a je aktivní na mezinárodním poli. Na straně druhé ale také tato politika nebyla vůči Číně provokativní a nešla za rámec udržení „statu quo“, takže čínskou podrážděnost spíše vyvolávaly právě dobré ohlasy Tchaj-wanu ve světě. Na Tchajwance určitě pozitivně zapůsobily i silné americké konexe budoucí viceprezidentky, které mohou být klíčové pro udržení americké spojenectví a garancí. 

Národní strana (Kuomintang), jejíž kandidát Chou Jou-I skončil na druhém místě, nedokázala voliče přesvědčit o tom, že její vstřícnější politika vůči Číně nepovede ve výsledku ke sjednocení s pevninou více či méně podle podmínek Pekingu. Jasnou podporu má tato politika na dvou malých ostrovech, Kinmen a Matsu, které jsou pod kontrolou Tchaj-wanu, ale jsou na dohled od Číny. Tamější lidé si přejí co největší propojení s Čínou, na které jsou závislí ekonomicky i z hlediska zdrojů.

Pokud jde o kandidáta Kuomintangu, tak lze pohybovat o tom, zda se mu podařilo na svou stranu dostat všechny pročínské a nacionalistické voliče, protože on sám si zakládal na tchajwanské identitě a schválně ve volební kampani nepoužíval standardní čínštinu. Chtěl se tím zalíbit voličům DPP, ale výsledkem byla jistá nedůvěryhodnost pro obě strany. V kampani se zaměřoval převážně na kritiku DPP, které zároveň nesprávně podsouval myšlenku, že chce vyhlásit formální nezávislost.

Na druhou stranu určitá míra nespokojenosti obyvatel s vládou je po osmi letech logická a projevila se tím, že strana DPP neovládla parlament, a naopak bude muset čelit opoziční většině. Nový prezident, i v rámci tchajwanského prezidentského systému, bude muset hledat kompromisy s opozicí a určitě nebude vyvolávat zbytečné konflikty z Čínou nebo vyhlašovat nezávislost, na to je až příliš zkušený. Takové neopatrnosti, která by byla pro Čínu „casus belli“ se jistě budoucí vládnoucí duo nedopustí, nehledě na to, že Čína bude vůči němu tak jako tak poměrně nepřátelská. Naší rolí bude vedení Tchaj-wanu pomoci v tom, aby dokázalo udržet svou zemi svébytnou a svobodnou.

Autorka je europoslankyně za KDU-ČSL