Osud šlechtice: z nacisty účastníkem atentátu na Hitlera

repro: dorsten-unterm-hakenkreuz.de

Hrabě von der Schulenburg před soudem v Berlíně 10. srpna 1944. Téhož dne byl popraven. | FOTO: repro: dorsten-unterm-hakenkreuz.de

Německý diplomat (bývalý velvyslanec v Saúdské Arábii, nyní působící ve Spojených státech) a vnuk jednoho z organizátorů atentátu na Adolfa Hitlera Boris Ruge připomenul na Twitteru památku svého dědečka. Jmenoval se Fritz-Dietlof Graf von der Schulenburg a byl jedním z organizátorů atentátu na Hitlera.

Boris Ruge napsal:

“V tento den, před 75 lety, Stauffenberg a jiní riskovali všechno, aby zbavili nacistický režim jeho hlavy a ukončili válku. Byli to vojáci i civilisté. Pocházeli z pravé i levé části politického spektra.“

„Budeme si je pamatovat.“

Dále pak poznamenal:

„Mnoho díků za odpovědi. Můj dědeček byl sotva bezchybný. Ale:

– Byl zapojen do plánů na převrat od roku 1938.

– Byl spojencem sociálních demokratů (Julius Leber).

– Věděl, že šance na úspěch jsou malé.

– Věděl, jaké by bylo riziko, kdyby puč selhal a presto pokračoval.“

Pak ještě přidal vzpomínku na svou babičku a její fotografii:

„Slovo o mé babičce Charlotte, důvěrnici svého manžela, statečné, moudré a neoblomné. Tento obrázek je z 20. července 1944 na její narozeniny. Byla mojí hrdinkou, když jsem byl dítě. Velmi mi chybí.

Těch několik řádek nemůže postihnout jeden osud německého důstojníka, který prožíval s nacistickým režimem jako aktér dobu od okamžiku jeho vzniku, aby se nakonec postavil proti němu.

Kdo byl tento muž, který je veřejnosti méně známý než slavná postava spiknutí Claus Schenk von Stauffenberg?

Fritz-Dietlof Graf von der Schulenburg (1902–1944) se narodil do německé šlechtické rodiny, a to v Londýně, kde byl jeho otec hrabě Friedrich Bernhard vojenským atašé. Schulenburg, jeho čtyři bratři a jejich sestra vyrůstali v různých německých městech v duchu tradic pruské šlechty.

Po maturitě si nezvolil dráhu důstojníka v armádě, ale studoval práva. V 1924 na tři měsíce odešel sloužit jako námořník na parníku plavícím se do Jižní Ameriky. Po ukončení studia se stal státním úředníkem.

Mladý muž ze staré pruské šlechtické rodiny patřil k vrstvě, která se věnovala buď státní službě, nebo službě v armádě. Schulenburg se zabýval agrárními tématy a sociální spravedlnosti, což mu přineslo “rudý hrabě”.

Tady přichází ta problematická perioda jeho životopisu, na kterou zřejmě naráží Boris Ruge.

Schulenburg se stal členem Hitlerovy NSDAP již v roce 1932, tedy ještě před Hitlerovým uchopení moci  nad Německem a ostatní členové rodiny do ní vstoupili také. Názorově se s ní sbližoval už od roku 1928. Nad jeho vstupem do strany kroutili jeho přátelé hlavou a jeho bytná mu řekla, že nechápe, jak někdo může nadbíhat tomu šílenému malíři pokojů. Zemský rada byl zděšen: „Vy jste se zbláznil, Schulenburgu!“

Ve Východním Prusku pak hrabě pomáhal posilovat postavení nacistické strany. Jeho biografie uvádí, že patřil k severoněmecké větvi národního socialismu, který představovali bratři Gregor a Otto Strasserovi. Gregor Strasser byl zavražděn během Noci dlouhých nožů a Otto Strasser uprchl do exilu.

V březnu 1933 se oženil s Charlotte Kotelmannovou. V tomto roce se podílel na pověstném Gleichschaltung, což byla snaha režimu podřídit si všechny společenské organizace. Zde mezi ním a jeho nadřízeným gauleiterem Erichem Kochem vznikly spory a Schulenburg pak odešel do Berlína, kde se stal viceprezidentem policie.

Když v roce 1939 Hitler přepadl Polsko, byl Schulenburg jmenován vrchním prezidentem Horního a Dolního Slezska. V té době už ho ale nacistický režim považoval za politicky nespolehlivého, a tak ho v roce 1940 z nacistické strany vyloučili. Podle jiných pramenů vystoupil sám, když viděl brutální vládu gauleitera Ericha Kocha.

Schulenburg se dobrovolně nabídl k vojenské službě na frontě, to byl ještě plný vlasteneckého nadšení. Jeho postavení ve Slezsku se mezitím stejně zhoršilo, když museli z funkcí odejít jeho představení. Schulenburg se pak účastnil ruského tažení a Železným křížem první třídy.

Hitlerův způsob vedení války se mu ovšem nelíbil, na východní frontě byl svědkem násilností vůči civilnímu obyvatelstvu. Jeho kritičnost vůči režimu rostla. Když se vrátil do záložního praporu v Postupimi, viděl jako svou povinnost podílet se na plánu, jak odstranit Hitlera. Mohl přitom využít svých kontaktů s podobně smýšlejícími pruskými šlechtici k získávání dalších spojenců. V roce 1943 na něj padlo podezření, že pracuje proti režimu a byl na jednu noc zatčen. Jako příslušník vysoce postavené aristokracie byl však propuštěn.

Podezřívavost nacistů byla ovšem na místě. Schulenburg patřil k vnitřnímu kruhu spiklenců operace Valkýra a aktivně se podílel na přípravě atentátu a převratu. V plánu bylo, že po zabití Hitlera se spiklenci vydají na ministerstvo vnitra. Vůdce ovšem smrti souhrou náhod unikl a Schulenburg byl 20. července 1944 v centru povstalců na velitelství vojenského zpravodajství v Bendlerstrasse v Berlíně zatčen.

Twitter

Dne 10. srpna 1944 byl uspořádán soud, o jehož výsledku nemohlo být pochyb. Soudu předsedal nacista Roland Freisler. (Ten sám zahynul v únoru 1945 při americkém náletu na Berlín. V ruce třímal spis jednoho z dalších procesů.)

Byl to samozřejmě monstrproces, jaké totalitní režimy pořádají. V tomto případě je ale zajímavé, že Schulenburg mohl v závěrečné řeči po rozsudku objasnit své motivy.

„Vykonali jsme tento čin, abychom ochránili Německo před bezmezným utrpením. Je mi jasné, že za něj budu pověšen, ale nelituji svého činu a doufám, že ho ve šťastnějším okamžiku podnikne někdo další.“

Poprava byly vykonána ještě týž den oběšením ve věznici Plötzensee v Berlíně. Popraven byl i jeho blízký příbuzný Werner Graf von der Schulenburg, bývalý velvyslanec v Moskvě.

Fritz-Dietlof von der Schulenburg si zachoval pevné nervy během celého procesu. Soudce ho opakovaně oslovoval jako darebáka von Schulenburga. Jednou se spletl a označil ho jako hraběte. „Darebák von Schulenburg,“ opravil ho ironicky obžalovaný.

Hitler se chtěl celé rodině pomstít a děti měly být dány na převýchovu, ale rychlý spád válečných událostí už tomu zabránil. Jeho manželka zemřela v roce 1992.

Byl to nesporně život plný omylů. I tady ale platí, že celkové vyznění mu dal až jeho závěr. Ukázalo se, že lepší prozřít pozdě než nikdy a že se člověk mohl rozhodnout se proti zlu postavit.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner