Zdravotníci převážejí postřeleného slovenského premiéra Roberta Fica do nemocnice v Banskej Bystrici. FOTO: TASR/ Profimedia
FOTO: TASR/ Profimedia
KOMENTÁŘ / Slovenský premiér Robert Fico, těžce postřelený při atentátu 15. května v Handlové, v posledních týdnech často hovořil o údajné bezprostřední hrozbě politického násilí ze strany opozice. Když ale k násilí skutečně došlo, ti, kdo jej měli chránit – a dost možná ani Fico sám – nebyli připraveni. Údajná příslušnost pachatele k demokratické opozici je pak prokazatelně výmyslem představitelů slovenské vládní koalice.
31. března 1981 byl ve Washingtonu postřelen tehdejší americký prezident Ronald Reagan. Ačkoli utrpěl poměrně vážná zranění v podobě zlomených žeber, život mu zachránila kevlarová vesta, kterou měl na sobě pod oblekem. Přinejmenším od té doby jsou podobné balistické vesty zlatým standardem ochrany exponovaných špičkových politiků po celém světě.
To vyvolává první otázku ve věci atentátu na Fica, na niž teprve časem budeme znát odpověď: když šel Robert Fico v Handlové mezi shromážděné lidi, měl skrytě balistickou vestu, nebo nikoliv? Protože během střelby utrpěl vážná zranění břicha, je velmi důležité zjistit, jak se věci měly.
Pokud by se ukázalo, že vestu neměl, znamenalo by to, že ačkoliv Fico veřejnosti často vyhrožoval násilím opozičníků, ve skutečnosti sám tyto řeči nebral vážně. Protože jel na akci do Handlové, kde bylo naplánováno setkání s občany, ale vestu si nevzal.
K podobnému závěru by vedl fakt, že se pachatel vůbec k premiérovi dostal se zbraní. Kdyby musel projít přes standardní bezpečnostní rám, je v zásadě vyloučeno, aby se dostal ke střelbě. Byl by zadržen mnohem dříve. Jak tedy vypadala bezpečnostní opatření Ficovy ochranky? Zjevně naprosto selhala.
Kdyby osoby odpovědné za bezpečnost čekaly, že to, o čem předseda vlády často mluví, se opravdu může stát, musely by se připravit mnohem lépe, než jak to ve skutečnosti udělaly.
Co se týče samotného Fica, i kdyby si toho dne balistickou vestu oblékl, otazníky ani zdaleka nekončí. Pachatel měl sice možná v legálním držení krátkou střelnou zbraň – ale aby prostřelil ochrannou vestu, musel mít k dispozici zakázané průbojné střelivo. V takovém případě bude nesmírně zajímavé zjistit, jak se k němu dostal.
Zakázané střelivo může znamenat ruskou stopu
Při posledním evropském atentátu na špičkového politika, útoku na švédského premiéra Olofa Palmeho 28. února 1986 ve Stockholmu, použil pachatel revolver ráže .357 Magnum se speciálními policejními průbojnými náboji určenými k zastavování ujíždějících aut.
U nás ani na Slovensku ovšem policejní složky zmíněné zbraně ani náboje nepoužívají – a tím méně je pravděpodobné, že by útočník na Fica mohl použít něco podobného.
Vyšetřování násilných trestných činů od 90. let v našem prostoru obvykle zahrnuje jiné prostředky překonávání balistické ochrany oběti. Kdysi běžné armádní pistole vzor 52 komorované pro sovětský náboj 7.62×25 mm Tokarev umožňují použití průbojných projektilů se speciálním ocelovým jádrem. Taková munice se běžně vyrábí v Rusku. Český výrobce Sellier & Bellot má naopak v sortimentu pouze náboj typu FMJ, který by běžné ochranné prostředky splňující normu STANAG 4569 Level 1 musely spolehlivě zneškodnit.
Pokud měl Robert Fico v době útoku na sobě ochrannou balistickou vestu, a přesto byl při zásazích vážně zraněn do břicha, předmětem zájmu by se rozhodně měly stát v prvé řadě použitá zbraň a střelivo. Pistoli vz. 52 si mohl pachatel pořídit v bazaru, v rámci výprodejů z armádních skladů.
Podobně nelze vyloučit použití méně výkonné pistole vz. 82 v ráži 9×18 mm Makarov. Také zde ovšem platí, že běžně dostupné jsou pro tuto zbraň pouze náboje s olověným jádrem v kovovém plášti (FMJ), které balistickou ochranu neprostřelí. Speciální střelivo s jinými charakteristikami je určeno pro vojenské nebo policejní složky a v našem geografickém prostoru se nevyrábí.
Rusko patřilo k průkopníkům průbojné munice pro pistole a samopaly využívající střely s ocelovým jádrem. To jsou i případy, kdy Ruská federace zavedla zbraně v západní ráži 9×19 mm Luger, nebo pro vlastní, relativně nový náboj 9×21 mm Gjurza. Posledně zmíněný náboj však vyžaduje speciální ruské vojenské zbraně, jaké si běžný uživatel na Slovensku legálně nepořídí.
Pro výsledek a případnou věrohodnost vyšetřování v případě, že se Fico na balistickou ochranu arogantně nevykašlal, bude zásadní prozkoumat použité projektily a zjistit jejich původ.
„Levicový“ anticiganista a sympatizant proruské bojůvky?
Publikované texty pachatele obsahují otevřeně anticiganistické pasáže. To je ohromně zajímavé z toho hlediska, za koho je nyní sporná osoba označována.
V době Paroubkově a i později existovali v české ČSSD politici ze severních Čech vezoucí se na vlně anticiganismu. Na Slovensku však věci fungují do značné míry jinak. Vzhledem k agresivní protiromské kampani lídra ultrapravicové strany ĽSNS Mariána Kotleby je pro slovenské levičáky doslova definičním znakem zřetelné vymezení se proti jakékoliv formě anticiganismu.
Tvrdit, že je někdo, kdo veřejně prezentuje nenávist k Romům, součástí politického subjektu Progresívne Slovensko, tedy znamená považovat publikum za úplné pitomce.
Další pozoruhodné výsledky přinášejí starší investigace. Ty například bez jakékoliv spojitosti se současnou kauzou zjistily, že pachatel patřil k sympatizantům nyní již zaniklé proruské polovojenské bojůvky Slovenskí branci. Podobně jako v Německu u klubů ruského bojového sportu Systěma, i v případě Slovenských branců lze dohledat přímé personální propojení na ruské jednotky zvláštního určení.
Jaký důvod by měl otevřený anticiganista a obdivovatel proruských milicí sympatizovat s politickými představiteli typu Lucie Plavákové či Michala Šimečky, kteří prosazují inkluzivní politiku a jednoznačnou orientaci na Západ?
Tato verze, doslova během několika minut po útoku vytroubená slovenskou vládní koalicí, je asi stejně věrohodná, jako byla v roce 1939 verze „polského útoku“ na Rádio Gliwice.
Atentát na Fica ve svých důsledcích hrozí skoncovat se zbytky demokracie na Slovensku, vyústit v nějakou formu výjimečného stavu (ať už tak bude označen, nebo nikoliv) a zrychlit potlačování nezávislých aktérů v politice, občanské společnosti a v médiích.
Klasická římská otázka „Cui bono?“ nemůže být sama o sobě považována za náhradu úspěšného vyšetřování, protože poskytuje pouze heuristické vodítko.
Je nicméně naprosto jasné, že z atentátu na Fica zdaleka nejvíce vyzíská Putinův režim v Moskvě.
