Otcové a synové: Babiš, Ondráček, Grebeníček. Jak daleko padají jablka od stromů?

Repro ABS

Rodiče, jak známo, si nikdo nevybírá. Každý si ale může vybrat, jak s tím, co viděl doma, sám v dospělosti naloží. Jsou lidé, kteří se odsouzeníhodnou či přímo zločinnou minulost svých rodičů pokoušejí nějak odčinit. Zřeknou se dědictví ve prospěch charity, zbudují v Africe nemocnici, pořádají besedy o hrůzách zločinných režimů…

Jsou ale samozřejmě i tací, kteří ve šlépějích svých nemravných otců radostně a neochvějně pokračují a jejich zrůdný odkaz nesou dál. V duchu známého rčení by se dalo říci, že nahnilá jablíčka v tomto případě padla těsně ke kmeni. Kdyby se tito lidé nepohybovali ve vrcholné politice, nemuselo by to nikoho zas tolik zajímat a nebylo by to tak nebezpečné. Jestliže nám ale vládnou, tvoří zákony a mají přímý vliv na naše životy, zajímat by nás to naopak mělo.

Od koho se tedy pánové Babiš, Ondráček a Grebeníček učili a co si odnesli do života?

Otec: Štefan Babiš

V roce 1952, v době nejtvrdší komunistické totality, zvěrstev a poprav, pouhé dva roky po popravě Milady Horákové, coby nadějný třicetiletý kádr vstoupil do KSČ. Hned po okupaci vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 začala jeho kariéra strmě stoupat. Od funkce obchodního přidělence ve stálé misi Československa u OSN v Ženevě přes podnik zahraničního obchodu Strojexport až k ředitelské židli bratislavského PZO Polytechna.

A právě v té době vzniklo první podezření, že si soudruh ředitel podváděním s prodejními licencemi mastí kapsu. Trestný čin se mu ale v tomto případě prokázat nepodařilo. To až napodruhé, kdy šlo pro změnu o výstavbu vládní čtvrti v Iráku. StB si na něj založila nový svazek s krycím jménem Vedoucí. Spolupracovníci Státní bezpečnosti svým nadřízeným pošeptali, že Štefan Babiš nabídl právnímu zmocněnci německé firmy tučný úplatek, v přepočtu nějaké tři miliony korun. Což se následně prokázalo. Babiše seniora čekal soud. Před „pruhovaným mundurem“ ho v roce 1985 zachránila Husákova amnestie.

Syn: Andrej Babiš, předseda hnutí ANO a předseda vlády ČR

Díky konexím, postavení a stranickému angažmá svého otce pobýval v dětství a mládí s rodiči ve Švýcarsku a ve Francii. Podle jeho slov ale prý byli tak chudí, že často mívali k jídlu jen „brambory na loupačku“. Věř, kdo chceš.

V roce 1980, jako šestadvacetiletý, vstoupil do KSČ. Už pět let poté byl coby perspektivní kádr pracovně vyslán do Maroka. Ve svazcích bývalé komunistické Státní bezpečnosti je veden jako agent s krycím jménem Bureš. Vázací akt podle záznamů podepsal roku 1982.

Po změně režimu, v roce 1993, v době, kterou sám nazývá mafiánským Palermem a kdy už komunistickou průkazku neměl, založil obří koncern Agrofert. Původ finančních prostředků na nákup dosud neobjasnil. V roce 2011 vstoupil do politiky. Od té doby byl mnohokrát veřejně usvědčen ze lži.

Policií České republiky je trestně stíhán pro podezření z majetkového deliktu, konkrétně dotačního podvodu, kterým z peněz EU neoprávněně získal 50 milionů na stavbu luxusního Čapího hnízda. Pro důvodné podezření ze střetu zájmů se jím zabývá rovněž Evropská komise. K závěru, že se Andrej Babiš dopustil podvodu, již dříve došel Evropský úřad proti podvodům známý jako OLAF. Jeho vládu drží u moci podpora komunistů.

Shrnuto:

Otec: komunista, zapletený s StB, vyšetřovaný pro podvody a obžalovaný z hospodářské kriminality.

Syn: bývalý komunista, agent StB, vyšetřovaný pro podvody a podezření z hospodářské kriminality.

Otec: Jaroslav Ondráček

Jaroslav Ondráček v době komunistické totality zasedal v ústředním výboru KSČ. Dodnes je typickým, skalním, přesvědčeným komunistou.

Veřejně prezentoval názor, že Milada Horáková, oběť justiční vraždy v roce 1950 trýznivě popravená během totalitních politických procesů, si trest zasloužila, jelikož se prý ke svým zločinům přiznala. Konkrétně ke spiknutí a velezradě, ze kterých ji komunistická moc ve vykonstruovaném procesu falešně obvinila. Byla také jedinou ženou, kterou komunisté z politických důvodů zavraždili na popravišti. Nakonec sice (jak jsme mohli slyšet v dokumentu ČT a společnosti Post Bellum „Straníci“) slevil a usoudil, že by bylo možná stačilo doživotí.

A ani názor na vpád vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 u soudruha Ondráčka staršího nevybočuje z nejtvrdší komunistické doktríny. Žádná okupace to podle něj nebyla. Byla to prý nezbytná záchrana socialismu. Značné znechucení a pobouření vyvolal také jeho výrok k událostem 17. listopadu 1989, jehož autorství sice připsal své své ženě, ale s chutí opakoval: „Prahu jsme tenkrát měli oplotit pětimetrovým plotem a nechat to tam vychcípat.“

Syn: Zdeněk Ondráček, člen KSČM, poslanec Parlamentu ČR

Do KSČ vstoupil jako dvacetiletý, v srpnu 1989, a setrval v ní dodnes. Na vojně sloužil u Pohraniční stráže a na sociálních sítích se svěřil s dojemnými vzpomínkami na službu „na čáře“, kterou si prý velmi užíval. V době, kdy právě takoví hoši se psy stříleli lidi, kteří se pokoušeli ze socialistického ráje prchnout za svobodou. Dnes je poslancem dolní komory Parlamentu ČR, zvoleným pochopitelně za komunistickou stranu.

Kromě toho je znám svou účastí na rozhánění protirežimních demonstrací během tzv. Palachova týdne v lednu 1989, za což si vysloužil přízviska Mlátička či Obušek. Podle svých vlastních slov svého chování nelituje. V legendárním rozhovoru pro dnes již neexistující časopis Mladý svět tenkrát sám uvedl, že obušek použil i vůči ženám. Nedávno v ČT prohlásil, že ničeho ze své minulosti nelituje.

Sněmovní opozici ODS, TOP 09 a STAN nazývá demožumpou, média, která informují o jeho minulosti, jsou podle něj „hlásné trouby demožumpy“. Spolu s dalšími komunisty jezdí na válečným konfliktem zasažené části Ukrajiny podporovat ruské agresory.

Shrnuto:

Otec: skalní komunista od mládí, zastánce nejtvrdší linie, přesvědčený, že ženy je správné z politických důvodů popravovat nebo alespoň trestat doživotím.

Syn: skalní komunista od mládí, zastánce nejtvrdší linie, přesvědčený, že ženy je správné z politických důvodů mlátit.

Otec: Alois Grebeníček

Vyučený řezník, komunista, který za války prošel koncentračními tábory, aby se později změnil v obávaného vyšetřovatele komunistické Státní bezpečnosti. Na Krajském velitelství StB v Uherském Hradišti, kde to dotáhl až na hodnost podporučíka a funkci zástupce velitele vyšetřovacího oddělení. Podle svědectví několika politických vězňů patřil k nejkrutější estébákům a při výsleších s oblibou mlátil a mučil.

Bývalý skaut Jan Janků, vězněný za účast v protikomunistickém odboji, který nedávno ve věku 97 let zemřel, vypověděl, že sám byl svědkem i obětí nelidských Grebeníčkových metod. Patřilo k nim prý i sadistické mučení po svém „vynálezci“ nazvané Grebeníčkovy boty. Spočívalo v tom že se do speciálně upravených bot, které si vězni museli nazout, pustil elektrický proud. Pan Janků rovněž prohlásil, že osobně viděl, jak Alois Grebeníček jednoho z vězňů ukopal k smrti. Jemu samému při výslechu vyrazil dva zuby.

V roce 1996 podal Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu na Aloise Grebeníčka žalobu. Státní zastupitelství v Uherském Hradišti pak přišlo s obžalobou v únoru 1997. Soudní řízení se táhlo až do roku 2003, kdy Alois Grebeníček, bez verdiktu o vině či nevině, zemřel.

Syn: Miroslav Grebeníček, člen KSČM, poslanec Parlamentu ČR

Do KSČ byl přijat v roce 1975 jako osmadvacetiletý. Setrval v ní i po Listopadu 1989 a od roku 1990 nepřetržitě působí ve vrcholné politice. Jako poslanec a v letech 1993–2005 jako předseda Komunistické strany Čech a Moravy.

Je autorem knihy vydané v roce 2018, pojednávající o údajné škodlivosti církve a zaměřené proti církevním restitucím, jichž je, jako ostatně všichni komunisté, plamenným odpůrcem. Generální sekretář České biskupské konference Přibil k tomu pro server Novinky řekl: Komunisté, kteří 40 let pronásledovali církev, mučili, věznili a internovali její představitele, ukradli všechen církevní majetek, kostely a další církevní objekty, ze kterých se pod jejich správou staly ruiny, si dovolí vydat takovou knihu.“ 

V minulosti proslul Miroslav Grebeníček například překrucováním motivace sebeoběti Jana Palacha, kterého se pokouší vykreslit jako příznivce komunistů. „Tvrzení, že se Jan Palach stal symbolem boje proti totalitní komunistické moci, je naprosto zavádějící,“ prohlásil roku 2013 ve sněmovně. „Ne, Jan Palach se nezapálil na protest proti komunistické straně Československa, jeho sympatie patřily především reformním komunistům…“ Dokonce i Miloš Zeman, který mívá ke komunistům celkem blízko, Grebeníčka tehdy označil na neostalinistu.

Shrnuto:

Otec: přesvědčený komunista od mládí, estébák, který podle výpovědí při výsleších týral a mučil vězně.

Syn: přesvědčený komunista od mládí, bojovník proti komunisty okradené církvi.

Tak takhle mohou příklady otců někdy působit…

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner