Kdo podle Izvestijí vyjádřil tento poněkud neotřelý názor? Ruský velvyslanec v KLDR Alexandr Macegora.

Dále čtěte

Nový Týdeník FORUM tlumočí názor vrcholné političky EU: „Čapí hnízdo je jasný případ.“

Pod všeříkajícím titulkem Česká vláda by měla chtít, aby Babiš vrátil všechny dotace přináší nový Týdeník FORUM rozhovor s Monikou…

Ruský velvyslanec se skutečně v rozhovoru překonával: „KLDR je jednou z mála zemí, které si mohou dovolit naprosto nezávislou zahraniční politiku. Nikdo – ani Rusko a Čína, natož USA – nemůže Severokorejce k ničemu donutit. Ačkoli to v dnešní ultrapragmatické době může znít nevěrohodně, na mezinárodní scéně Pchjongjang vždy jedná podle svého svědomí, tak, jak věří, že by to bylo správné.“

Prostě tak morální a nezištnou zemi už dnes nenajdeme. Navíc mají soudruzi v KLDR správný pohled na věc: „Vedení KLDR považuje boj obyvatel Donbasu proti banderovské vládě za spravedlivý a kyjevský režim za loutky Washingtonu, který nešetří krví ukrajinského lidu a řeší své geopolitické úkoly v rámci nátlaku na Rusko. Proto neřeší otázku, kdo by měl být podporován.“

Pak se tam ale najednou objevuje přiznání, že vlastně v KLDR možná nejsou až tak nezištní: „Rusko vždy hodlalo aktivně bojovat proti nelegitimním sankcím, které zhoršují humanitární situaci v KLDR, bez ohledu na to, zda Pchjongjang Donbas uzná, či nikoli.“

Můžeme předpokládat, že soudruzi ve zbídačené zemi, kterou si zbídačili sami, dobře vědí, jaké názory mají ohledně Ruska „sami od sebe“ zastávat.

Následuje přiznání jité porážky, ačkoliv se to tak přímo nenazývá: „Další věcí je, že jak my, tak Korejci a obecně všichni ostatní si nyní uvědomují, že sankce jsou navždy. Spojené státy a jejich spojenci to dali najevo více než jednou či dvakrát, bez ohledu na to, co uděláme pro zmírnění sankční zátěže. V nové realitě, v níž existujeme, v níž existuje KLDR, v níž budou existovat republiky Donbasu, si člověk musí zvyknout na život s nejrůznějšími omezeními. Pchjongjang si to uvědomil už dávno a nedělá si iluze.“

Pan velvyslanec nemluví pravdu, je jasné, co by Moskva mohla udělat, aby se zmírnily sankce. Odejít ze všech protiprávně okupovaných ukrajinských území. K tomu se ale Putin a jeho klika nemají, protože tuší, že tuhle ránu na prestiži by jejich režim nemusel přežít. Protože si myslí, že budou vládnout navždy, čekají také věčné sankce a pomalu z nich leze, že se nebude žít snadno. Kim Čong-unovi a Putinovi a elitě věrných ano, jen lidem se bude muset rostoucí chudoba stále vysvětlovat.

Dále čtěte

Kupte si Speciál FORUM a přispějte na sbírku pro ukrajinskou armádu. Pomáhejte s námi

Brzy to budou čtyři měsíce, kdy ruský prezident Vladimir Putin rozpoutal válku proti Ukrajině. Napadená země se tvrdě brání a…

A teď ta jedna novinka z eurasijské civilizace:

„Spolupráce mezi KLDR a donbaskými republikami má perspektivu a je poměrně rozsáhlá. Za prvé, korejští stavbaři, vysoce kvalifikovaní, pracovití a ochotní pracovat v nejtěžších podmínkách, budou velmi důležitou pomocí při řešení problémů obnovy sociálních, infrastrukturních a průmyslových zařízení zničených ustupujícími ukronacisty. Za druhé, téměř všechny podniky železné a neželezné metalurgie, dopravního strojírenství a energetiky vybudované v KLDR za sovětské technické pomoci stále provozují zařízení vyrobené Slavjanským a Kramatorským závodem těžkého strojírenství a dalšími podniky tohoto průmyslu nacházejícími se v Donbasu. Korejští partneři mají velký zájem o náhradní díly a jednotky zde vyráběné a o modernizaci své výrobní základny.  Za třetí, existuje velmi široká škála zboží, které si lidové republiky mohou vzájemně vyměňovat. V sovětských dobách byl korejský magnezitový slín, používaný jako žáruvzdorný materiál ve vysokých pecích všech železáren a oceláren v regionu, jedním z hlavních hromadných nákladů dodávaných do přístavu Melitopol (Ždanov). Do KLDR se zase posílalo doněcké koksovatelné uhlí a pšenice vypěstovaná na polích na jihovýchodě Ukrajinské SSR.“

Takže KLDR pošle do rozbombardované části Ukrajiny otroky. Takzvaní zahraniční dělníci, které Kimův režim někam posílá, nic jiného nejsou. Tvrdá práce, část mzdy odváděná kdo ví kam (vlastně je jasné, kam), izolace.  Mohli jsme to sledovat kdysi i u nás. Možná je to pro některé lepší než práce doma, kdo ví. Otroci mohou mít různé kategorie.

Zdá se, že mužů ze separatistických pseudostátů už padlo tolik, že nebude dost pracovních sil na odklízení trosek. Pokud dojde na nějakou ekonomickou výměnu, bude probíhat jako v prvobytně pospolné společnosti, prostě výměnný obchod. Novorusko rozhodně nebude nějaké vzorové místo, které by někoho normálního lákalo k přistěhování.

Divadlo je to ale velkolepé. Zkrachovalé státy, které dovedou svět především vydírat, už se mohou dávat dohromady jen mezi sebou. Budou se také stále více podobat. Pokud jim na to zbude čas.