V posledních dnech se roztrhl pytel s rozhovory s končícím mluvčím Miloše Zemana Jiřím Ovčáčkem. Velký ohlas také vyvolalo interview s někdejším marketérem Andreje Babiše Markem Prchalem v podcastu Insider. Oba zpovídaní mají hned několik věcí společných, ta hlavní je ovšem v tom, že oba skandálně selhali a nemělo by to být jen tak zapomenuto.
Tak nejprve k Ovčáčkovi. Ten se celá léta zaměřoval na urážení novinářů, s médii, která se k Pražskému hradu nechovala servilně, nemluvil, podílel se na kolaborantském chování Miloše Zemana, které obhajoval, a prostě a jednoduše se choval otřesně. Pak náhle „objevil víru“, místo užitečných informací začal na svůj twitterový účet psát žalmy, oženil se a jal se světu dokazovat, že je napravený hříšník.
Shodou okolností se ale pan Ovčáček napravil ve chvíli, kdy odchází tzv. od válu. Bylo by zajímavé mít možnost podívat se na alternativní verzi historie, v níž Zeman setrvá na Hradě dalších několik let, a zjistit, jestli by se to zázračné procitnutí páně Ovčáčka skutečně konalo i v takovém případě. Někteří z nás by mohli hádat, že ne, protože je přece jen o něco pohodlnější využívat výhody funkce, v níž v podstatě nemusíte nic dělat, než se jí vzdát a změnit své chování k lepšímu.
Mediální zájem o Ovčáčka je možná částečně pochopitelný, to množství prostoru pro opakování nesmyslů už ale méně. Jako mluvčí nedělal svou práci, on s médii nemluvil. A teď se mu najednou mluvit chce, a tak je všechno zapomenuto? To by se rozhodně dít nemělo. Samozřejmě že každý by měl dostat možnost se polepšit, ale tahle nedůvěryhodná póza spojená s koncem Zemanova mandátu je vážně spíš směšná.
A pak je tu problém Prchal. Osoba, jež se podílela na úspěchu člověka, který se stal největším ohrožením demokracie v České republice od roku 1989. To není žádné klišé nebo něco přehnaného. Prchal (a nebyl v tom zdaleka sám, jen byl nejviditelnější) pomáhal krýt zločiny Andreje Babiše, od zničení médií přes zneužití vlastního syna až po využívání strachu z války na Ukrajině k získání politických bodů. A nutno říci, že Prchal taktéž odchází poté, co jeho zaměstnavatel prohrál a je na cestě do zapomnění.
S Markem Prchalem není možné mluvit jako s nějakým skvělým odborníkem na marketing, který nám sdělí, jak by se to mělo dělat. Prchal by měl sloužit jako ukázka toho, jak by se to nikdy, ale opravdu nikdy v civilizované zemi dělat nemělo. Není to nějaká práce, kterou by jinak dělal někdo jiný. Šlo o mnohaleté spojení se zlem, které poškodilo spoustu lidí. A to je jediná věc, s níž by měl Prchal být konfrontován.
Lidé někdy hodně rychle zapomínají. Jestliže ale nechceme, aby se opakovalo to, co jsme si prožili s Babišem a Zemanem, je nutné dávat najevo, že každý, kdo se na něčem takovém podílí, nese závažnou vinu. Vinu, kterou si musíme připomínat. Protože jestliže se někdo dobrovolně zamotá se zlem, měli bychom o něm vědět přinejmenším to, že je toho schopen. Abychom se příště nedivili.