Protože na Hradě není moc do čeho píchnout, pustil se Jiří Ovčáček do složitějších ústavně právních a politologických otázek. Na svém Twitteru nám sdělil poslední hnutí své mysli:
„Nazrál čas řešit v otevřené diskuzi otázku legitimity Senátu. Při volební účasti 18,48 procenta opravdu nelze tvrdit, že jde o pojistku demokracie.“
Na tu otevřenou diskuzi jsme zvědavi. Mohli by se jí účastnit přední odborníci, například čtenáři Parlamentních listů, moderátor a nezakladatel strany List pan Soukup, Ladislav Jakl, Tomio Okamura, všichni Klausové, poradci z ruské ambasády, čínský poradce Jie Ťie-ming (nebude-li doma zaneprázdněn) a s. Šlouf. Aha, tak ten už ne.
Otevřenou diskuzi budou samozřejmě zpochybňovat různé reakční existence, které se samozvaně staly občany České republiky. Někteří takoví už ukázali své pravé ledví v diskuzi pod příspěvkem: „Všichni tvoji oblíbenci KSČM, SPD, SPO a ANO, milý J. dostávají v Senátu na p…l, proto tě to s…e. Zvykej si, bude pro tebe hůř.“ Nebo: „Vždyť jste mohli nasadit vlastního kandidáta ze Strany Práv Občanů. Sice by dostal asi 12 hlasů, ale politická soutěž je otevřená pro všechny.“
To jsou opravdu ošklivá slovíčka.
Je ovšem pravda, že v Senátu se kují pikle ohledně ústavní žaloby na našeho přímo lidem zvoleného pana prezidenta a zasedli tam omylem zvolení senátoři, kteří si troufli kandidovat proti panu prezidentovi v posledních volbách. Dokonce zneužili tohoto důstojného aktu k tomu, že drze vyzývali, aby snad pan prezident chodil do nějakých volebních debat. Senát se taky nepochopitelně vyslovil proti kandidátovi na ústavního soudce panu Gerlochovi, který přitom svou kvalifikaci jasně prokázal tím, že má na Ústavu ČR stejné názory jako pan prezident.
Bohužel ještě společenské vědomí není tak zralé, aby bylo možno provést skutečné reformy, třeba nahradit parlament Všelidovou dumou, kam by zákonodárce jmenoval pan prezident a případně významné a ceněné společenské složky, třeba Český svaz bojovníků za svobodu a Klub českého pohraničí.
Až se však podaří překonat poslední idiotské ústavní zvyklosti, bude naděje na stabilizaci společnosti a nastane klid na poctivou a tvořivou práci. A bude líp.
