Zemanův mluvčí je „svi*ě“. Tak nějak by mohly napříště vypadat titulky komentářů o působení Jiřího Ovčáčka na Pražském hradě. Za předpokladu, že by převzaly tamní východní móresy a místo očekávané profesionální rozvahy a kýžené slovní elegance by jim z úst vycházela jen samá sprostota. „Zneužít zarmucující náhlé smrti člověka k útoku na pana prezidenta, to mohou jen ty největší svině mezi námi,“ plive od včerejška skrz Twitter na média, která informovala o tragédii před odletem Miloše Zemana z Číny. Hradní protokol při odjezdu české delegace z hotelu na letiště přitom zjevně zapomněl na prezidentova lékaře, který zatím umíral v hotelovém pokoji. A po marných dvaceti minutách čekání od prvního zjištění, že chybí na palubě letadla, Zemanova delegace bez jediné informace o osudu muže (sic!) odletěla.

Že nešlo o víkendový zájezd Slevomatu do Bílé labutě, ale o početnou zahraniční delegaci prezidenta republiky, která má být jeho protokolem zorganizována do posledního detailu, pak neukřičí ani hradní hysterka. Kontrola fyzické přítomnosti každého člena delegace před každým přesunem kolony kamkoliv a nejen v zahraničí, je totiž základní povinností protokolů od Prahy až po Aljašku. Sám autor těchto řádků měl před léty s protokolem co dočinění. Pracoval s ním postupně pro dva premiéry; zapomenout na člena vlastní delegace je prostě malér na entou! Nejde přitom o jediný případ úmrtí člena české delegace v zahraničí, který by profíci z protokolu znali. V roce 2003 zemřel během služební cesty v hotelu v Dánsku na infarkt myokardu respektovaný předseda Nejvyššího kontrolního úřadu Lubomír Voleník. Že mohlo jít v Číně tentokráte o zbytečnou smrt, ke které by při odhalení nepřítomnosti prezidentova lékaře pracovníky Hradu ještě před odjezdem prezidentské kolony z hotelu na letiště a včasným poskytnutím pomoci nemuselo dojít, nelze vyloučit. Na tahu by měla být policie. Kdo je „svi*ě“, tedy ponechme laskavé úvaze čtenáře.

Sám Zeman má na protokol odjakživa nešťastnou ruku. Jako premiér i prezident pokaždé vyměnil odborníky za přítulné sluhy s notnou dávkou servility. Z ostudy ho nevyléčil dokonce ani mezinárodní trapas, který ještě v roli předsedy vlády zažil právě s ředitelkou protokolu. Rodinná přítelkyně, prý s angličtinou jako břitva, nepípla v Bílém domě po boku Zemana ani slovo. Neznala skoro žádné. Ani na Hradě to teď není lepší, podávat hůl tu už zdaleka nestačí a zkušený Forejt vyměnil kvůli skandálu Hrad za Konopiště, kterým provází. Jaký to je malér, vidíme skoro denně. Holé křupanství při audienci u britské královny, Zemanova ruština v Bruselu, v Pekingu „likvidace novinářů“. Pussy. Sem a tam. A nakonec smrt osobního lékaře. Pro šlendrián kolem. Zeman je přesto zjevně spokojený. Žije si jako nikdy, s královským rozpočtem a klakou sluhů. Jen pro sebe. Cizí osudy ho odjakživa nezajímají.

Glanc místa a prezidentského úřadu v éře Miloše Zemana nejenže potemněl, ze sprostoty se tu stal rovnou úřední jazyk. A z arogance etiketa. Že s nimi pracuje prezident, je rovným dílem politická strategie i duševní atrofie. Žvanivé oplzlosti, nevýslovné lži a nadávky tu hned míří na každého, kdo mu zaclání v Putinových úkolech. Zase z nás udělat ruský satelit a zmrzačit Evropu. Příklady táhnou. Rozvazují jazyky v samém suterénu společnosti, na který mluví právě Zeman nevymáchanými ústy Ovčáčka a kde nám staví šibenice a předem kopou hřbitovy. Přesto ještě není pozdě. A za týden je 17. listopad. Budíček!