Zdá se, že hradní mluvčí Jiří Ovčáček je už invenčně znaven, takže používá dvě metody šíření informací. Té první se říká posměšně kreativní recyklace. To se dělá tak, že v případě mentální nouze vezmete starší text, nesoucí nějakou tu myšlenku, a aniž byste myšlenku změnili, vše přeformulujete. V public relations věc dlouhodobě známá a využívaná.

Ta druhá metoda je prostinká a autor původní myšlenky, či spíše formulace, nemusí namáhat mozek. Stačí zkrátka jen při každé vhodné příležitosti něco již řečeného říci znovu. Fanoušci autora zajásají, poněvadž mají za to, že tento je pevný v názorech a postoje nemění. Ti, kteří při prvních publikováních formulaci nezaznamenali, mají šanci. 

A vida, Ovčáček se právě tu druhou metodu konečně naučil. Co mu dřív dalo práce neustále vymýšlet (po vzoru jeho vladaře) nové a nové bonmoty, nové a lepší formulace, jimiž urážel a zesměšňoval oponenty. Co mu dalo práce kreativně recyklovat. Teď už je ve fázi, kdy může pindat stále totéž a vždy se najde nějaký nešťastník, který mu to otiskne. Bez ohledu na to, že jsou to bludy, lži a manipulace.

Ostatně, sám to tak nějak přiznává. Ohledně sociálních sítí se nechal slyšet, že „žádného zveřejněného obsahu nelituji. Mnohdy mám ten tweet v hlavě uložený několik týdnů“. Ano, tak se to na Hradě dnes dělá. Jedna myšlenka a leží v hlavě tak dlouho, dokud se někde nechytne. Jen je důležité neotevírat okna, aby průvan v lebce tu štěpnou větu nevyfoukl.

Fascinující je, jaká média dávají mluvčímu Hradu a neotřelému komikovi prostor. Žádná s mainstreamových ne. To dá rozum. Poctiví novináři totiž vědí, že mluvčí má být jen ústy jeho šéfa (J. R. R. Tolkien měl přiléhavý název Ústa Sauronova), a tak s ním rozhovor pochopitelně neudělají. Jeho politické nebo společenské postoje totiž, pokud už existují, nemají být jakkoliv vzhledem k povaze jeho povolání, zveřejňovány.

Nicméně Ovčáček je něco jiného. Stále se vedou spory o tom, nakolik jsou jeho statusy na sociálních sítích jeho, či naopak oficiálním postojem prezidenta. Ovšem při znalosti komunikačních obyčejů Miloše Zemana lze předpokládat, že Ovčáčkova sprostota a lži jsou prezentovány s požehnáním stařičkého mocnáře.

Takže je pravděpodobné, že i rozhovory, které dává v poslední době, rozhovory, v nichž opakuje stále dokola stejné věci stejnými slovy, má od nejvyššího povolené. Takže prezident bude jistě rád, že rozhovor s jeh mluvčím udělalo i tak závažné médium, jako je server Budějcká drbna (ano, Budějcká, u nás v jižních Čechách se opravdu říká Budějce, Strunkojce a tak). 

V něm pak Ovčáček opět zopakoval varování před násilnostmi, které mohou na podzim vypuknout (trestný čin šíření poplašné zprávy), opět připomněl, že pak se dá aktivně na politickou dráhu (opět trestný čin šíření poplašné zprávy), znovu řekl, že demonstrantům jde o odmítnutí výsledku voleb (lež, trestný čin pomluvy) a tak dále, a tak všelijak podobně.

Nakonec jen trocha úžasu nad tím, jak si hoch jeden dokáže takříkajíc nadělat do huby. V rozhovoru vzpomenul svou neslavnou kariéru novináře v komunistických Haló Novinách. Těmito slovy: „vzpomínám na ,staré‘ novináře, kteří uměli svoje řemeslo a drželi se starých dobrých zásad“. Přeloženo do lidštiny: Jak rád vzpomínám na starého prolhaného Kojzara nebo stejně prolhaného Manna. Inu, je vidět, od koho se naučil lhát, manipulovat a podvádět.

Revue Forum Banner