Čínským komunistickým státem vlastněná rozhlasová stanice China Radio International (CRI) publikovala 15. 12. 2020 na svém českém webu rozhovor s Jiřím Ovčáčkem, který je zde mimo jiné prezentován jako „bývalý český novinář a publicista, stranický a vládní mediální odborník ČSSD, televizní moderátor“. Tiskový mluvčí českého prezidenta a šéf Tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky se vyjadřuje i k české zahraniční politice (!), což je u subalterního státního úředníka drzost, která se však za časů (p)rezidenta Zemana stala normou.
Navíc hradního úředníka Ovčáčka zpovídal pro čínské státní médium redaktor Radovan Rybák, samozvaný komunistický „sinolog“, novinář spojený s KSČM a jejím stranickým plátkem Haló noviny, v němž svou „novinářskou“ kariéru provozoval i zmíněný prezidentský mluvčí.
Hned první redaktorova návodná otázka zmiňuje 71. výročí navázání našich diplomatických vztahů s „lidovou“ Čínou a pídí se po aktuálních česko-čínských vztazích. „Cílem odpovědného státníka je hledat prostor k dialogu, rovnocenné spolupráci a porozumění. V České republice takovou politiku prosazuje pan prezident“, pravil státnicky Jiří Ovčáček.
A proč již nejsou česko-čínské vztahy nadstandardní, jak tomu prý bylo v minulosti? Co na to Miloš Zeman? „Náš“ novopečený reprezentant české zahraniční politiky odvětil v duchu zemanovského internacionalismu: „Česká republika ale rozhodně nemá zájem na jakémkoliv zhoršování vzájemných vztahů. A když se objeví komplikace, snažme se je překonávat.“ A dále pokračoval: „Co mohu potvrdit, je, že pan prezident má zájem na dalším rozvoji česko-čínských vztahů. Miloš Zeman je mužem dialogu, ne sankcí.“
Jiří Ovčáček též konstatoval, že „přátelé na západ od našich hranic přistupují k zahraniční politice a ekonomické diplomacii výrazně pragmaticky“. Jenže „v České republice se ještě objevují politici, kteří dávají přednost ideologii před zájmy své vlastní země. Hlásají jednoduchá hesla a nutí ostatní, aby je křičeli s nimi. Jinými slovy řečeno, stále se máme od našich západních partnerů co učit.“ Díky, Jiří, snad se (p)rezident Zeman přiučí od našich západních přátel i ostražitosti vůči čínské technologické invazi, jejíž cíle ovšem nejsou primárně byznysové, nýbrž především geopolitické…
Soudruh redaktor pak v rozhovoru zablekotal ještě něco o „ideologických brýlích“, které údajně způsobují českou ekonomickou pasivitu vůči „lidové“ Číně, zatímco ostatní evropské státy je už nenosí. Aha… Takže už nejsme tím čínským advokátem v Evropské unii a dosud počínštělý Pražský hrad musí takto i skrze svého mluvčího vysvětlovat, proč dochází ke slábnutí čínského vlivu v České republice… To je pro českou suverenitu skvělé poselství! Anebo je to spíše hrozba?
Asi nejzábavnější na celém rozhovoru je ovšem ta část, v níž je Jiří Ovčáček dotazován, jestli nezvažuje vlastní politické angažmá či snad dokonce založení vlastní politické strany. Nebudeme naše čtenáře napínat, zde je vrchní hradní mluvitel explicitní: „Případnou politickou dráhu nyní neřeším. Mým úkolem je splnit misi po boku pana prezidenta. Až pak budu přemýšlet, jakou cestou se vydat. Jedno ale mohu říci. Budu rád, když se vydám cestou úzkou.“ Uf, to nám spadl kámen ze srdce! I s tou misí po Zemanově boku to zní věrohodně a pochopitelně, neboť i hradní bodyguardi si občas musí odpočinout…
A na závěr obšťastnil Jiří Ovčáček české (a čínské) občany tímto krásným mírovým poselstvím, nad nímž nemůže zůstat jediné oko suché: „Přeji nám všem, tedy i čtenářům, abychom k sobě vzájemně nalézali cestu, ač můžeme mít rozdílné názory, abychom spolu hovořili a nenechali se obehnat bariérami, které se snaží vybudovat ideologové, některá média a sociální sítě. Jen dialog a snaha nalézat společný jmenovatel, ono bratrství, povede k nejvznešenějšímu stavu. K míru.“
Nyní je už tedy zcela jasné, že vedle emisarů Martina Nejedlého a Vráti Mynáře je dalším aktivním spolutvůrcem naší zahraniční politiky jistý pan Jiří Ovčáček. Není to úleva, pane premiére a pane ministře zahraničí?
Zdroj: CRI Online