Státní úředník Jiří Ovčáček hlubokým vzděláním moc nevyniká, jak je známo. Něco nastudoval, když musel hledat neexistující Peroutkův článek, který jeho šéf uzřel kdysi ve svých vidinách, ale to ještě z nikoho renesančního vzdělance neudělá a teď se pustil do historie.
Na svém Twitteru nás oblažil fotografií svatojiřské stužky a připsal: „Stužka, která dnes v některých vyvolává tupou nenávist. Berme ji jako vzpomínku na ty, kteří zemřeli, abychom mohli my žít. Nezapomínejme!“
Tak na některé věci nezapomeneme, na to jsou naše současné dojmy příliš silné.
Jen pro upřesnění. Stužka, která byla součástí vyznamenání v dobách Ruského impéria se v dobách SSSR nějakou dobu neužívala a ve 40. letech se zase objevila a říkalo se jí gardová. Teď je zase svatojiřská.
Že má symbolizovat vítězství nad nacismem by nevadilo. Problém je v tom, že se stala i odznakem separatistů na Ukrajině. Vzhledem k tomu, že Rusko proti Ukrajině vede nevyhlášenou válku, okupuje část ukrajinského území a má odpovědnost za smrt Ukrajinců (a také sestřeleného civilního letadla) nikdo slušný by na sebe něco takového nevzal. Leda fanoušci putinovského režimu jako jsou Zeman, Klaus, Foldyna a další.
Pokud jde o tupou nenávist, její čistý příklad představuje Miloš Zeman a také sám Ovčáček, u nějž tyto sklony nezmírnila ani vyhlášená konverze ke katolictví. Prakticky se tím aspoň doložilo, že náboženství samo o sobě nezaručuje u nikoho slušnost, pravdomluvnost a nebetyčnou lásku.
Jen na dokreslení toho, oč se ve skutečnosti jedná, jeden truchlivý příběh z Ruska. Zaznamenali ho před čtyřmi lety na irozhlas.cz. Stalo se pracovníkovi Aeroflotu Vladimirovi.
„’Moje problémy začaly poměrně dávno. Vedoucím se nelíbí můj vztah k jejich autoritářskému řízení podle principu – já jsem šéf a ty jsi hlupák. Vrcholu to dosáhlo 3. května, kdy ředitel vydal příkaz, aby si od 3. do 11. května všichni přišpendlili na firemní uniformy svatojiřské stužky.‘
To Vladimir odmítl jako eticky nepřijatelné a napsal vedení Aeroflotu vysvětlující dopis. Svatojiřská stužka už podle něj není symbolem a oceněním hrdinství, ale války a agrese.
Kdyby ji měl z donucení nosit, upadl by do deprese, což by negativně ovlivnilo jeho pracovní výkon. Požádal proto o povolení nenosit svatojiřskou stužku a čekal na odpověď.
‚Pozvali si mě nahoru na kobereček a dali mi den na rozmyšlenou. Potom mi sdělili, že pokud si stužku nepřipnu, budou brát dny od 3. do 11. května jako absenci, a za to hrozí propuštění.‘
Vladimira jako jediného živitele dvou osob, dítěte a manželky, sice chrání před vyhazovem zákon, zaměstnavatel má ale jiné páky.
Může mu platit jenom základní velmi nízkou část platu bez odměn – v přepočtu asi šest tisíc korun. A z toho se rodina v superdrahé Moskvě uživit nedá. Není v této situaci jednodušší podřídit se v zájmu rodiny?
V rámci Aeroflotu se tento problém řešit nedá, míní Vladimir.
‚Vysvětlovat něco našemu vedení – to nikam nevede. Oni asi všechno chápou, ale na ně také tlačí seshora. Aeroflot je přece jen polostátní společnost, jejího generálního ředitele osobně jmenuje Putin.‘
‚Je to systém pyramidy, kdybych se obrátil přímo na generálního ředitele, bylo by to ještě horší. Vždycky by si nějakou záminku našli a mé dny v tomto zaměstnání by byly sečteny,“ vysvětluje Vladimir.“
Půlka kolegů v práci pak Vladimira označila rovnou za fašistu a banderovce.
Tak asi tolik k té zemi, ke které někteří hlasatelé vlastenectví a suverenity a politiky mnoha azimutů a tak dále synovsky lnou.
Ale klidně to všichni noste, Ovčáčku a spol. Jako rozlišovací znamení, podle kterého se poznají jedinci mdlé mysli, to není špatné. I když je to v některých případech je to snad i nadbytečné.
