Miloš Zeman a Jiří Ovčáček FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Stále častější hysterické útoky hradního mluvčího mají svůj jasný důvod. Nejen, že se blíží parlamentní volby, v nichž by mohlo po letech dojít ke střídání u vládního kormidla, ale hodně se mluví i o možném nedobrovolném konci Miloše Zemana. Obě tyto zprávy by pro Jiřího Ovčáčka byly nejen velmi smutné, ale také likvidační. O jeho „služby“ totiž nikdo jiný nestojí.
Proto je třeba, aby nižší státní úředník kopal kolem sebe jménem svým i tím prezidentským. Sama hlava státu už totiž nemá tolik sil jako v minulosti a nezvládá svou zapšklost a žlučovitost prezentovat v takovém rozsahu. Když se k tomu přičte i rozhádání se s Jaromírem Soukupem, který roky nabízel alespoň drobnou (co se týče účinnosti) mediální podporu, je to teď prostě těžší.
Tiskové konference de facto nepřipadají v úvahu, protože jsou spíš čekáním na ostudu než zpravodajsky důležitým aktem. K tomu konečně v České televizi pochopili, že není povinností veřejnoprávního média, aby dávalo prostor brífinkům úředníka, který si hraje na viceprezidenta.
Jediným „bitevním polem“ tak pro Ovčáčka zůstal twitter. Inspirován Donaldem Trumpem na této sociální síti prezidentova pravá ruka rozpoutává válku proti všem, kteří se snaží jakkoliv argumentovat proti dvojici Zeman–Babiš. Rétorika, ne nepodobná té premiérově, pak značí, že zájem obou je totožný. Volby nesmí ovládnout demokratické koalice, které zatím v předvolebních průzkumech hnutí ANO nechávají za sebou.
Zatímco pro Babiše by se jednalo téměř o politickou smrt, protože jeho fungování v opozici si lze jen těžko představit, Ovčáček musí myslet na existenční problémy. Za dobu, co slouží hradnímu pánovi, si totiž utvořil takové „renomé“, že po něm v době pozemanovské neštěkne pes.
Je proto nezbytně nutné, aby se reproduktor hradních lží a demagogických výroků zapojil do boje za současné poměry. Protivníkem mu jsou nejen Piráti, Starostové, ODS, lidovci či TOP 09, ale také všichni kandidáti na budoucího prezidenta, kritici toho současného a pochopitelně Evropská unie.
Argumentačně vyprahlý Ovčáček má ovšem čím dál menší publikum a většinově je spíš brán jako figurka, která patří ke koloritu současné neutěšené situace na Pražském hradě, než že by mu někdo skutečně naslouchal.
Blíží se konec této smutné kapitoly naší historie a Ovčáček si to také moc dobře uvědomuje. Stejně dobře ví, že se před ním nějaké velké obzory neotevřou. Tiskového mluvčího jeho typu si rozhodně nevybere nikdo, kdo chce být brán vážně. Ti, kterým teď pochlebuje, zase zapomenou, že existuje, a to ve chvíli, kdy Zeman opustí prezidentskou funkci.
Kamarádství se Soukupem už také skončilo, takže reinkarnace Ovčáčkovy „talkshow“ na TV Barrandov také nehrozí. Jediné, co mu zbyde, je škemrání o místo v Parlamentních listech, tam totiž hysterické výkřiky vždy ocení. Po angažmá v Haló novinách tak zřejmě čeká Jiřího Ovčáčka další „novinařina”. Za potlesku těch, kteří jsou tak zoufalí sami ze sebe, že věří každé dezinformaci, pak zmizí propagandistický amplion v zapomnění.
