REPORTÁŽ / Slibovali obří demonstraci. Něco jako matku všech demonstrací. Změnu režimu. Konec militarizace. Tak nějak by se dalo shrnout avízo na sobotní demonstraci KSČM na Malostranském náměstí, která měla podle organizátorů zastavit český „Majdan“, prezidenta Petra Pavla, vládu, neziskovky, veřejnoprávní média, mediální oligarchy a patrně i všechny další síly, které se provinily tím, že nepochopily, že skutečné dějiny se mají psát podle programu KSČM.

Nezasvěcený pozorovatel mohl nabýt dojmu, že Česká republika právě prožívá poslední hodiny před zhroucením civilizace. Realita byla poněkud méně apokalyptická. Velikost revolučního povstání poněkud zaostala za revolučním patosem. Na místě se sešly nanejvýš tři, možná čtyři stovky příznivců. Zbytek náměstí tradičně doplňovali novináři, policisté, turisté a odpůrci akce. Na „Matku všech demonstrací“ tedy poněkud komorní porodní sál.

Jeden z turistů, podle přízvuku v angličtině patrně Ital, se mě dokonce zeptal, co se děje. Když jsem mu vysvětlil, že jde o demonstraci proti vládě a prezidentovi a že ji svolali komunisté, pokřižoval se a oznámil, že raději rychle zmizí. Některé politické tradice zřejmě nepotřebují překlad.

Na pódiu mezitím začala přehlídka frustrace, křivd a velkých slov.

Demonstrace KSČM na Malostranském náměstí

Otevřít galerii (20)

Michal Gulyáš hovořil o válce, militarizaci a „prodeji naší republiky“ a zároveň slíbil, že bude mluvit tak, aby i tajní chlápci pořizující nahrávky měli „důstojný kulturní pocit“ a mohli si užít „hloubavé chvíle“. Měla to být chvíle, kdy demonstrace údajně nabízela jakýsi kulturní program.

Pak přišel na řadu Josef Skála. Stalinista, který se na pódiu dovolával boje proti fašismu. „Dneska být antifašistkou, to je skoro ohrožený druh. Držme při sobě!“ zaznělo. Čekal bych tedy, že v takovou chvíli bude mít organizátor alespoň základní kontrolu nad tím, koho si pouští pod pódium. Jenže mezi demonstranty bylo možné zahlédnout i lidi se svatojiřskou stužkou či s tetováním, na němž byla jasně patrná nacistická symbolika. Kontrast nemohl být větší – na pódiu boj proti „hnědému moru“, pod pódiem dekorace, které do této diagnózy nepříjemně nezapadaly.

Dále čtěte

Po speciálu s názvem Velký pumpař se jen zaprášilo. Už je tu dotisk, objednávejte

Díky úspěšné veřejné sbírce se podařilo vybrat dostatek finančních prostředků k vydání speciálního časopisu, ve kterém se zabýváme tím, co…

Skála mezitím pokládal davu své otázky. Byl Majdan demokratickým a pokojným převzetím moci? Nebyl! Byl to hnus! Přibylo na Ukrajině demokracie? Ne. A byl Majdan imunní vůči „hnědému moru“? Samozřejmě nebyl.

Poté již přišel vrchol programu. Kateřina Konečná. Okamžitě se pustila do prezidenta dryáčnickým způsobem, který měl patrně demonstrovat sílu lidového hněvu. Až to vypadalo, že jí mikrofon bude muset sloužit jako tepelná pojistka.

„Pokud se vám to nelíbí, můžete táhnout a s sebou vzít i své přátelé z lobbistických klanů po boku,“ vzkázala v jednu chvíli hlavě státu a pokračovala řečnickou otázkou: „Jak moc, pane prezidente, musíte naši zemi nenávidět, když navzdory vůli většiny občanů chcete našim občanům vnutit euro?“

Následovala série dalších obvinění, od údajného lobbingu pro zbrojaře až po Lichtensteiny. Konečná nakonec prohlásila, že Pavel není jejím prezidentem a označila ho mimo jiné za „zaprodance“.

V jednu chvíli se ale ukázalo, že i nenávist má fyziologické limity. Konečná zrudla, začala se dusit a musela se napít, aby vůbec mohla pokračovat. I hlasatelka revoluce občas potřebuje doušek vody, když se jí vlastní rozhořčení začne vracet zpátky do krku.

Ale pak už se jelo dál: euro, veto, Německo, Brusel, válka, Rusko, vláda, prezident. Všechno špatně. Všechno zrada. Všechno někdo prodal. A proti tomu stojí oni — ti, kteří už léta vysvětlují, kdo všechno může za jejich neúspěch.

To je ostatně nejpozoruhodnější vlastnost celé demonstrace.

Nikdo z těchto lidí nemusí nic vybudovat. Nemusí nic řídit. Nemusí přesvědčit většinu společnosti. Nemusí nabídnout fungující alternativu. Stačí ukázat prstem. Prezident je zrádce. Vláda je zrádná. Brusel je zrádný. Německo je zrádné. Média jsou zrádná. Neziskovky jsou zrádné. Zbrojaři jsou zrádní. A kdo s nimi nesouhlasí, je součástí spiknutí. Jen Rusko je miláček. A samozřejmě Putin.

Dále čtěte

Máte dost toho, jak se Babišova vláda chová k prezidentovi? Podpořte Petra Pavla plakátem

Vláda útočí na prezidenta a ministr zahraničí Petr Macinka mu vyhlásil válku, kterou sice prohrává, poškozuje ale celou naši zemi.

Celá demonstrace působila jako skupinová terapie bez terapeuta, kde se chovanci navzájem utvrzují, že za jejich frustraci mohou ti nahoře. Stačilo ukázat prstem a dav odpověděl.

Nový šéf komunistů Roman Roun po Konečné přidal vlastní metaforu a označil Pražský hrad za „největší klíště, které tuto republiku vysává“. Prezident podle něj slouží těm, kteří plní jeho „tučná bankovní konta“, a je pouhou loutkou.

Takže máme klíště, loutku, zrádce, zaprodance, militaristy, zbrojaře, Němce, Brusel a samozřejmě fašisty. Chyběly už jen kobylky z Egypta.

Přitom celé tohle velkolepé povstání působilo především jako setkání lidí, kteří jsou přesvědčeni, že jim svět něco dluží. Lidí frustrovaných, uražených a rozzlobených na všechno, co nedokázali změnit. Lidé, kteří místo výsledků nabízejí vztek, místo programu nepřítele a místo odpovědnosti dalšího viníka. A také lidí, kteří nemají všechny zuby.

Dále čtěte

Staňte se členy Klubu FORUM. Demokracie není samozřejmost

Jsou chvíle, kdy nestačí jen číst zprávy. Jsou chvíle, kdy cítíte, že chcete být víc než jen pozorovatelem. Jsou prostě…

„Můžete táhnout,“ zněla ozvěna řevu rudé Kateřiny.

Ano. Někdo by měl.

Jen bych doporučil začít u těch, kteří už roky neumějí nabídnout nic jiného než dalšího nepřítele, další křivdu a další dávku vzteku.

Konečná, Skála, Roun a jejich družina frustrátů by skutečně mohli táhnout.

Ne prezident. Oni.