Místopředseda správní rady Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky Michal Klíma FOTO: archiv Fora 24
FOTO: archiv Fora 24
Po otevřeném dopisu děkanovi Michalu Pullmannovi a dvou dalších otevřených dopisech účastníkům debaty o zlehčování protiprávního charakteru komunistického režimu napsal nyní Michal Klíma, předseda Nadačního fondu obětem holocaustu a české pobočky Mezinárodního tiskového institutu (IPI), i otevřený dopis řediteli Ústavu pro studium totalitních režimů Zdeňkovi Hazdrovi.
Otevřený dopis Mgr. Zdeňku Hazdrovi, Ph. D., řediteli Ústavu pro studium totalitních režimů
Vážený pane řediteli, Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky v článku 15, odst. 2, garantuje svobodu vědeckého bádání a umělecké tvorby. Článek 17, odst. 3, zní: „Cenzura je nepřípustná“. Respektováním lidských práv se liší demokratická společnost od totalitních režimů, které by měl Váš ústav studovat. Je proto vrcholem absurdity, jestliže se právě Vaše instituce dopouští cenzury a omezuje svobodu vědeckého bádání o tomto období.
Historici Ladislav Kudrna a František Stárek jsou autory vědecké publikace Kniha v barvě krve. Násilí komunistického režimu vůči (proto)undergroundu. Součástí této práce je úvodní kapitola, kterou autoři nazvali Kdy (post)marxisté rehabilitují Gottwalda? V této kapitole své knihy autoři seriózně s odkazy a citáty rozebírají tzv. revizionistický přístup k historii. Zjevně v souladu s realitou píší, že: „Problém revizionistů spočívá v tom, že si do minulosti, v tomto případě normalizace, projektují problémy dnešní doby, zatímco období reálného socialismu pro ně představuje společnost, v níž vládla sociální rovnost, jistoty, plná zaměstnanost a klid na práci.“ /…/ „Nová levice vytrhává události z historického kontextu, přičemž zdůrazňuje, že se snaží o historickou objektivitu, například, že kolonialismus zabil víc lidí než Stalin s Hitlerem. Dřív by na takové nesmysly historik ani nereagoval, dnes se bohužel stávají obsesí pro extremisty, tvrdící, že Stalin byl proti kapitalismu jen vrah amatér.“
O revizionistech autoři píší: „…je příznačné, že jejich kritika primitivního antikomunismu se nese v intencích normalizačního new speaku předsednictva ústředního výboru“. Autoři také vymezují východisko své kritiky revizionismu, když píší: „Nevadí nám, pokud se nová generace vymezuje vůči předchozí, to se dělo a bude dít vždy. Vadí nám, že přitom dochází k ohýbání faktů a relativizaci minulosti.“ Autoři popisují, jak represivní složky postupovaly proti různým skupinám obyvatelstva, jako byli mladí lidé, hudebníci a jejich posluchači apod., a vytýkají revizionistům, jak lehce se vyrovnávají s absencí svobodných voleb, mediálním monopolem komunistické strany, nemožností cestovat atd.
O tom, že je tento popis naprosto přesný, svědčí i diskuse, která probíhala v minulých týdnech po zveřejnění rozhovoru s doc. Michalem Pullmannem. Hlavním argumentem revizionistů v této diskusi bylo, že jejich závěry jsou výsledkem vědeckých metod a že k historii jakožto oblasti vědeckého bádání se mají vyslovovat historici. V knize, o níž píši, se vyslovili – a byli zcenzurováni. Jak má tedy vědecká diskuse probíhat, jestliže autoři, kteří mají jiný názor než revizionisté, jej nesmějí publikovat, a to dokonce v instituci, která je k tomu ze zákona zřízená?
Zatímco dosud probíhala diskuse v teoretické rovině a zdálo se, že jde o akademickou polemiku, nyní je prokazatelné, že nejde o výměnu názorů, ale o mocenské potlačování odlišných názorů. Je to o to závažnější, že toto potlačování, tato cenzura vědecké práce, se odehrává pod záminkou vědeckého postupu. Recenzenti jmenovaní Vaším ústavem se postavili proti tomu, aby výše uvedené názory autorů knihy směly být v knize publikovány. Cenzura je vydávána za vědecký postup, cenzoři vystupují jako recenzenti.
To ale nic nemění na faktu, že jejich verdikt je prokazatelně cenzurou, jestliže vede k odstranění kapitoly, kterou autoři vytvořili jako součást svého autorského díla. Zažil jsem dobu, kdy se stahovaly knihy z knihoven a nové vyřazovaly z nakladatelských plánů. Kdy se ve školách odevzdávaly učebnice kvůli odstavcům, které byly označeny za tzv. závadové. František Stárek těšící se v undergroundu přezdívce Čuňas tehdy statečně čelil tlaku Státní bezpečnosti a vydával samizdatový časopis Vokno. Za organizaci přednášky Ivana Jirouse a koncertu Sváti Karáska a Charlieho Soukupa strávil půl roku ve vazbě.
Měl jsem za to, že tato doba je už nenávratně pryč. Nyní se ovšem ukazuje, že relativizace historie ze strany revizionistických historiků není jen důsledkem neznalosti praktik minulého režimu. Zřejmě jim tyto praktiky nevadí, jestliže jsou ochotni je používat i dnes v demokratické společnosti. Kladu si však otázku, co bude dalším krokem. Bude se tak jako tehdy za odlišné názory vyhazovat ze zaměstnání? Je snad tato existenční obava tím důvodem, proč Stárek a Kudrna souhlasili s vyřazením kapitoly kritizující revizionisty ze své knihy? Hrozí to ve Vašem ústavu?
Pane řediteli, Mezinárodní tiskový institut, jehož jsem členem a předsedou jeho Českého národního výboru, sleduje porušování svobody slova po celém světě. Je nepřípustné a nepřijatelné, aby se pod záminkou vědeckého postupu takto zřejmého porušování svobody slova kdekoliv, natož v demokratické zemi, dopouštěla instituce zřízená parlamentem ke zkoumání naší novodobé historie. Možná jste o tomto cenzurním zásahu nevěděl. Vyzývám Vás proto, abyste se od cenzorských praktik veřejně distancoval a abyste z autority své funkce zasáhl a tento cenzurní zásah zrušil. Doba, kdy jsou z knih odstraňovány „závadové“ kapitoly, se nesmí vrátit. Kniha, jejímž vydavatelem je ústav, který řídíte, má vyjít v podobě, v jaké ji autoři napsali. Vraťte do ní vyřazenou kapitolu! Pokud by kniha vyšla bez ní, byl by to důkaz, že v Ústavu pro studium totalitních režimů, dochází k totalitní praxi – k potlačování svobody vědeckého bádání a umělecké tvorby.
Porušování Listiny základních práv a svobod je nepřijatelné a není zdůvodnitelné ničím a už vůbec ne vědeckými postupy. Obracím se také na všechny mé kritiky, kteří, když jsem kritizoval děkana FF UK, mě nesmyslně obvinili, že ho chci cenzurovat a omezovat jeho vědeckou činnost. Zde máte důkaz opravdové cenzury! Teď máte možnost ukázat, že vám tak jako mně jde o obhajobu svobody slova. Postavte se proti faktickému omezování vědeckého bádání a proti cenzuře!
Zpozornět by měli i členi Spolku studentů historie FF UK, kteří v reakci na mou kritiku obhajovali svobodu akademického bádání a diskuse a žádali o objasnění naší minulosti v celé její komplexitě. Napsali, že volání po cenzuře této diskuse (aniž bych to měl v úmyslu, natož k tomu měl nástroje), považují za značně znepokojivé. Zde máte příklad ne volání po cenzuře, ale cenzurní praxe. Věřím, že jste i vy svá slova mysleli vážně a že se postavíte proti ní!
V Praze dne 18. 8. 2020
Michal Klíma
