Ilustrační foto FOTO: AdobeStock
FOTO: AdobeStock
Studium článků i ze zcela obskurních zdrojů může být velmi poučné. Dá se z něj totiž vysledovat, jak myslí lidé, které ty invalidní zdroje oslovují – protože články na nich vycházející jsou samozřejmě psané tak, aby se té konkrétní cílové skupině líbily. Když nyní Parlamentní listy opsaly další můj článek, mezi řádky autor ukázal beznadějně černobílé vidění, nepotismus a potřebu vůdce své cílové skupiny čtenářů. A je to fakt smutný.
Parlamentní listy (nemají nic společného s parlamentem) opsaly další můj článek. „Jiří X. Doležal zavrhl Gretu. Stala se z ní „tuctová levičanda“. V minulosti komentátor Jiří X. Doležal aktivistku Gretu Thunbergovou hájil. Nyní ve svém komentáři pro Forum24.cz uvedl, že Greta a další klimatičtí aktivisté se stali vážnou hrozbou pro klima.“ Parlamentní listy předvedly tak brilantní ukázku bipolárního vidění a infantilního myšlení, že to stojí za rozbor.
Obsah neřeš, řekl to kámoš!
Článek v Parlistech pokračuje: „Greta Thunbergová přitom zřejmě stála za odchodem Jiřího X. Doležala z časopisu Reflex. „Distancuji se od vyvolávání a šíření nenávisti, které se objevuje v časopise Reflex, kde více než čtvrt století pracuji,“ říkal tehdy Doležal, ale prý s tím jako řadový reportér nemůže nic dělat. „Vylučuji jakoukoliv další spolupráci s jeho současným šéfredaktorem,“ konstatoval dál Doležal, který se v té době domníval, že Reflex Gretu zesměšňuje a nedbá na její poselství.“
Zpracování opisu mého článku ukázalo myšlení publika Parlamentních listů. Sám server má po právu otřesnou pověst, jeho „sdílení“ článků odjinud formou převyprávění je z hlediska autorských práv naprosto nepřijatelné, ale vzhledem k publiku Parlamentních listů a obsahu serveru to nikdo z mediálního světa moc neřeší. Tento server je součástí světa stejně, jako jsou jím fekální vozy. Existuje klientela, která má občas potřebu vyprázdnit žumpu, přijede toto komerční zařízení, vykoná svou práci, fekálie vycucne a odveze a nikdo neřeší, že to vozidlo nevoní.
Protože Parlisty jsou zaměřeny na konzumenty komentářů podobného obsahu, tak jejich autorskoprávní excesy média tolerují a radši Parlamentní listy vůbec neřeší. A ony za to na oplátku poskytují spoustu materiálu ke studiu názorů, postojů a zaměření jisté části české veřejnosti – svých čtenářů a dle jejich potřeb zaměstnaných redaktorů. Takže v tom opsaném článku opisovač konstatuje, že jsem hájil Gretu Thunbergovou, nyní jsem ji zavrhl, a že stála za mým odchodem z časopisu Reflex.
Opisovač – zřejmě jak čím dál víc lidí hodnotí vše jen podle toho, co jak vypadá, jak je mu sympatické, a ne podle obsahu – si nevšiml, že ani v článcích z podzimu 2019, ani v tom dva dny starém nehodnotím Gretu, ale její veřejné proslovy. To, co říkala. Redaktor odráží své binární – černobílé – nastavení psychiky a vidění světa. A to je samozřejmě dané poptávkou, ten konkrétní redaktor tam pracuje, protože takto myslí a píše, vzali ho tam proto, že to čtenářům vyhovuje.
Takže – jakožto čtenář Václava Cílka a člověk s celoživotní zálibou v přírodních vědách jsem věděl, že to, co říkala v roce 2019 Greta, je čistá pravda, už dvacet let. Že Václav Cílek či Miroslav Bárta o tom celou tu dobu píšou knihy, a byl jsem proto Gretiným projevem naprosto nadšen. Dostala tento širokou veřejností plně ignorovaný fakt – lidmi zaviněný kolaps klimatu a ekosystému planety – do centra celosvětové pozornosti a dnes jsou zelené trendy žhavé i v Číně. Greta přitom uváděla zcela konkrétní a pravdivé příklady našeho zhoubného vlivu na planetu a měla je fakt dobře načtené. A její příčetnost plně potvrzovala její podpora jaderné energetiky. Takže jsem její aktivity hodnotil více než pozitivně. No a nyní, když se z ní stala mladá žena a asi myslí na nějakou politickou či aktivistickou kariéru, začala vykládat nesmyslné fantazie o novém uspořádání společnosti.
Před třemi lety říkala fakta o klimatu. Dnes říká fantazie a realitě odporující názory. Jen na ukázku – říká, že příčinou klimatické krize je rasismus. Ale skutečně tím chtěla říct, že Evropané – „bílá rasa“ – má výrazně kulturnější, civilizovanější a šetrnější přístup k ekosystému než Afričané a Asiaté? To by v podstatě mluvila jako Adolf Hitler, o nadřazenosti bílé rasy. Jsem si téměř jist, že tohle tím říct nechtěla. Že naopak klimatickou krizi podle ní ta „bílá rasa“ vykořisťováním a diskriminací vytvořila.
Čísla, tedy realita, však – na rozdíl od Gretiných projevů o klimatické krizi – jsou v přímém protikladu s jejími výroky. Zacházení Afričanů s plasty (hodit do řeky) či Číňanů s produkcí CO2 (gigantická) jsou mnohem méně civilizované než v západní Evropě (Česká republika či Polsko se svými elektrárnami na spalování fosilu patří spíše do Asie). Greta však říká pravý opak, nepravdu. Klimatický rozvrat rozhodně nezavinil „systém založený na rasismu a despotismu lidí“, ale přemnožení lidstva a naprosto brutální vypouštění emisí CO2 především mimo náš kulturní okruh. Takže je samozřejmé, že vzhledem k viditelnosti té aktivistky nyní mám (a z hlediska profesní zodpovědnosti dokonce musím) napsat článek, že se z rozumné adolescentky stala uvědomělá slečna. A Parlisty se tomu diví.
Plesl může plesat
Není to poprvé, co jsem tento jev zaznamenal. Poprvé mi něco podobného – v době mého odchodu z časopisu, kde jsem 28 let pracoval – předvedl zaměstnanec Andreje Babiše, šéfredaktor MF Dnes Jaroslav Plesl. Bylo z toho velké mrzení na facebooku, distancoval jsem se tam od časopisu a jeho popírání globálního oteplování a Parlamentní listy o tom napsaly článek: „Doležalova prohlášení s jistou dávkou škodolibosti komentoval šéfredaktor Mladé fronty Dnes, do kterého se Doležal také trefoval. „Greta odrovnala Jirku Iks Doležala. To za ty dva týdny na kyblíku stálo,“ odtušil. A připomenul Doležalovi, jak se ještě před dvěma a půl lety trefoval do Zelených a do Matěje Stropnického. „Na JXD je nejzábavnější, jak si nepamatuje na dobu, kdy ještě greténisty nenáviděl ze všech pravicových sil,“ poznamenal a přidal otázku: „Komouš v něm se probudil až s velkým zpožděním. Ale teď je rudozelenej až za potetovanýma ušima. A samozřejmě platí, že proti švédské školačce je Matěj Stropnický umírněný levicový intelektuál. Jak může být Doležal tak hloupej?“
K tomu dal pan Plesl odkaz na můj článek, který se jmenoval „Otevřený dopis zeleným squatterům aneb Komouš Stropnický to rozjel ve velkém.“
Psal jsem v něm: „Komouši se rozjeli. Z programu Strany zelených cituji malý odstaveček: „Česká republika má jedny z nejnižších sazeb daně z nemovitostí. Prosazujeme zvýšení těchto daní a jejich zachování jako příjmů obcí. Budeme usilovat o zdanění krátkodobých spekulací na trhu s nemovitostmi. Budeme také prosazovat omezení vlastnického práva v případech, kdy vlastník o nemovitost nepečuje ani ji nevyužívá. Budeme usilovat o legalizaci squattingu.“
No a můj článek končil upozorněním squatterům: „Okamžitě se v souladu s Vaším návrhem legalizovat squatování stěhuju k Vám domů, protože mám pocit, že o své nemovitosti nepečujete. A podobně jako dlouho bydlí squatteři bez právního důvodu na Klinice, hodlám se tam usalašit nadlouho. Nelegálně, drze, kořistnicky a levicově se k Vám nakvartýruju — pak snad možná dojdete k názoru, že soukromé vlastnictví a ochrana teritoria jsou základními pilíři civilizace. A že Vaše neomarxistické bludy patří na Kubu.“
Vůbec jsem nechápal. Jaroslav Plesl nepsal z psychiatrické léčebny. Pak mi jeden nejmenovaný novinář, který měl tu čest s panem Pleslem pobýt několik let v jedné redakci, vysvětlil, co páně Pleslův výrok znamená: Jsem vnitřně nekonzistentní, protože nedávno jsem vystupoval proti squattingu (což dělám celoživotně) a nyní píšu články o lidmi zaviněném klimatickém rozvratu (který nesporně nastal). Je pravda, že tyto dva jevy spolu souvisí jen tak, že díky globálnímu oteplení bude i ve squatech tepleji. Jádro Pleslovy kritiky ale spočívalo v tom, že jsem nejprve psal proti nějakému jevu, který obhajuje mladá ultralevice – squattingu. A tak, protože tato mladá ultralevice také k sebeprezentaci zneužívá téma klimatického rozvratu, bych dle představ pana Plesla měl klimatický rozvrat popírat. Nesouhlasit s ultralevicí ani v tomto bodě. Protože když reaguju na globální oteplení, tak vlastně hraju ve prospěch Nepřítele. Říkám to samé, co on. A že když někoho jednou prohlásím za nepřítele, tak má bejt nepřítel nafurt a ve všem. Celkem bez ohledu na to, co říká či činí. Nepřátelé jsou vždycky fuj, a kamarád je kamarád. I když sní tři děti, je to v pohodě. Usoudil jsem, že jde o následky dlouhodobé konzumace kosteleckých uzenin, a dále Jaroslava Plesla neřešil.
Nula, nebo jedna?
Článek v Parlamentních listech bohužel ukazuje, že ten styl myšlení pozorovatelný u pana Plesla je pro jejich čtenáře typický, obvyklý a zaběhnutý. Že výroky nedělí na pravdivé a nepravdivé, ale na „řekl to kámoš, tak je to pravda“ a „řekl to nekámoš, tak je to nepravda“. To je přemýšlení nomádské tlupy, případně mladých a nadějných afroamerických hiphoperů z toho nejzfetanylovějšího a úplně nejhustšího gangu, co má úplně nejtlustší zlaté řetězy za prachy z prodeje cracku. Myšlení kognitivního dna, myšlení úplných primitivů. Myšlení nevnímající odstíny, myšlení dělící svět na pravda – nepravda, ale kámoš – nekámoš. Na vývojově starší, primitivní myšlení. A tak jsem se ani ze strachu nepodíval, jakou mají Parlamentní listy čtenost. Protože i ti jejich čtenáři s černobílým mozkem mají volební právo.
