Turci budou na jaře hlasovat, zda parlamentní systém nahradí prezidentským. Vláda vyhlíží lepší stabilitu, opozice reformu považuje za cestu k autoritářství. Kontroverzní reforma může z tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana učinit silného vládce až do roku 2029.
Parlament minulý týden schválil kontroverzní návrh ústavních reforem, jež mají ještě utužit nekompromisní vládnutí prezidenta Erdogana. Nešlo to úplně hladce, nezávislá poslankyně Aylin Nazliaková se na protest připoutala k parlamentnímu pódiu a na řadu přišly i ostré hádky a fyzické potyčky mezi poslanci.
Nyní je na řadě rozhodnutí tureckých občanů. Referendum se může konat už 26. března, nejpozději pak v polovině dubna. Lidé budou hlasovat o klíčových změnách. Parlament by se rozšířil ze současných 550 na 600 křesel a volby do něj se budou konat po pěti letech, nikoli po čtyřech, jako doposud. Volby do sněmovny se budou konat společně s prezidentskými.
Prezident bude moci být stranický a může stát v čele své strany. Nově bude také šéfem vlády a může vyhlašovat dekrety nebo kdykoli rozpustit parlament. Kromě toho smí jmenovat ministry bez nutnosti vyjádření důvěry poslanců. Prezident sice ponese trestní odpovědnost, ale zvýší se jeho dohled nad klíčovými soudy a parlament ztratí své právo na interpelace.
Vláda chystané reformy považuje za posílení stability legislativní a výkonné moci. Opoziční Lidová republikánská strana (CHP) a prokurdská Lidová demokratická strana (HDP) vidí přesný opak a jsou ostře proti. Předseda CHP Kemal Kiliçdaroglu dokonce prohlásil, že parlament „předal své vlastní pravomoce“ a „zradil“ dějiny.
Podle jiného politika CHP Engina Altaye bude mít prezident (nejspíš Erdogan) takové pravomoci, že parlament může v podstatě „zavřít krám“. Skeptici by mohli namítat, že v Turecku už de facto funguje prezidentský systém a premiér Binali Yildirim je pouze figurka, ale tentokrát by vše bylo oficiální – pozice premiéra má být zrušena v roce 2019.
Strana AKP svůj návrh horlivě brání. „Prezident má v parlamentním systému pravomoci, ale žádnou odpovědnost, nyní bude mnohem zodpovědnější a brát to jako pouhé posílení jeho moci je přehnané,“ tvrdí poslanec AKP Ahmet Iyimaya. Analytici ale varují, že turecký prezidentský systém nebude mít takové kontrolní mechanismy jako třeba v USA.
Trvalý stav ohrožení
Referendum komplikuje ještě jedna věc: v Turecku až do 19. dubna platí výjimečný stav. Vláda to nepovažuje za problém, ale opozice se obává, že to může výsledky hlasování ovlivnit. Vládní AKP společně s krajně pravicovou Nacionálně činnou stranou (MHP) plánují masivní kampaně „Volte Ano“, republikáni a Kurdové chystají tažení za „Ne“. Jenže trvání výjimečného stavu znamená, že protesty a demonstrace se mohou konat pouze na základě oficiálního souhlasu – zde se očekává diskriminace opozice.
Pokud Turci zvolí Ano, pak už Erdoganovi nic nezabrání, aby nastolil téměř absolutní vládu. Po referendu nastane přechodné období, dokud v roce 2019 nenaběhne nový systém.
V listopadu 2019 by se konaly prezidentské, parlamentní i místní volby. Pokud Turci zvolí Ne, budou se ještě letos konat předčasné volby. Erdogan a jeho věrní ale udělají vše pro to, aby k tomu nedošlo. Pomůžou jim nacionalisté, kteří na začátku prezidentský systém odmítali, ale teď už jsou pro.
Mašinerie čistek pokračuje
Organizace Human Rights Watch mezitím varovala před dalším umlčováním posledních zbytků nezávislých tureckých novinářů pod záminkou boje proti terorismu. Jedenáct členů prokurdské strany HDP je také ve vazbě kvůli podezření z napojení na kurdské teroristy včetně lidí z vedení strany. Policie v listopadu zatkla partaje strany Selahattina Demirtase, kterému nyní hrozí 142 let vězení. Jeho zástupkyně Figen Yuksegdagová čelí trestu 83 let odnětí svobody. Údajně šířili prokurdskou propagandu a podněcovali k nenávisti. Dalších devět poslanců strany je obviněno ze členství v zakázané Kurdské straně pracujících, která patří na seznam teroristických organizací.
Erdoganova vláda po červencovém pokusu o puč podobná obvinění rozdává na základě nepodložených tvrzení, jak varují lidsko-právní organizace nejen v Turecku. Strana HDP tvrdí, že se ji Erdogan snaží zlikvidovat, aby měl v parlamentu čistou cestu k vytvoření autoritářského režimu. „To, že Erdogan poslal své politické odpůrce do vězení, je ubohé,“ komentovala politička HDP Meral Danis Bestasová. Podle ní Turecko zavedením reforem upadne do chaosu, válka mezi kurdskými separatisty a armádou se ještě zhorší a sociální nerovnost prohloubí.
Zatčení kurdských politiků ostře odsoudil také německý politik Cem Özdemir ze Strany zelených. „Je na čase, aby všechny německé strany zaujaly jasné stanovisko. Nemůžeme akceptovat, že se Turecko blíží diktatuře. Pro mlčení neexistuje žádná výmluva,“ řekl Özdemir pro Deutsche Welle.