NÁZOR / Bývalý šéf sociální demokracie Jiří Paroubek by mohl být významným šampionem v disciplíně jednostranné odzbrojení. Zatím se zdá, že o takové soupeření není nikde ve světě velký zájem, ačkoliv by to různé síly, například současné vedení v Kremlu, přivítaly. Paroubek však pracuje ze všech sil, aby navázal na své někdejší úsilí, kdy ze všech sil bojoval proti stavbě amerického radaru u nás.

„Buď jsou ministryně obrany Černochová a její pobočník, náčelník generálního štábu Řehka, zcela nekompetentní anebo naprosto cíleně lžou. Já bych řekl, že od každého trochu, ale spíše to druhé. Ukrajují z míry trpělivosti české veřejností salámovou taktikou jedno kolečko salámu po druhém,“ zvolil na svém webu Vaše věc bývalý činovník Restaurací a jídelen příměr, který je mu tak nějak profesně vlastní. Salám je prostě salám a na něm se dá vysvětlit všechno.

Dále pak expředseda sociální demokracie vysvětluje, co podle jeho názoru, který nejspíš považuje za odborný, nebudeme pro naši obranu potřebovat.

„A tak už víme, že budeme mít útočné stíhačky, schopné nést rakety s jadernými hlavicemi za několik set miliard korun. Dále budeme mít obrněné transportéry ze Švédska, za dobrých 150 miliard korun. Za několik desítek miliard korun nám přibydou německé tanky Leopard, hořící na Ukrajině v současné době jako fabule.“ (zřejmě se pan Paroubek přepsal a chtěl říci fakule, no nic)

Dále čtěte

Loni jste nám poslali dva miliony. Děkujeme! Letos půjde o hodně

Vážení a milí, redakce deníku FORUM 24 už bezmála deset let funguje díky tomu, že má tak skvělé čtenáře, kteří…

A ještě navíc „tajnosnubní garanti obrany České republiky Černochová s Řehkou teď přišli po několika letech války na Ukrajině na to, že potřebujeme další desítky miliard korun na protiraketový deštník“. To je podle Paroubka „opravdu nehorázné“. „Pak se přijde na to, že není obrana proti orešniku, a budeme potřebovat 4 % na obranu?“ ptá se pisatel zamyšleně.

Poté jeví bývalý krátkodobý premiér a pak neúspěšný politik Paroubek velkou péči o to, aby zbylo na vědu, výzkum, inovace, kulturu, dopravní infrastrukturu, a půjde prý o „generální útok na životní úroveň lidí“. Je to zvláštní starost od člověka, který dokázal zdevastovat megalomanskou kampaní pokladnu vlastní strany. K penězům by se ten člověk raději neměl moc vyjadřovat, aspoň ne nad jemu srozumitelné horizonty Restaurací a jídelen.

Je zvláštní, že určití lidé dokážou spojit poněkud protikladná tvrzení, na jednu stranu hlásají, že šéfové Ruska jsou v podstatě dobří a jenom se bojí, aby na ně někdo nezaútočil, na druhou stranu považují Rusko za mocnost, která nás bez váhání usmaží několika jadernými údery, pokud u nás bude stát nějaká americká anténa.

Dále čtěte

NATO počítá s možností ruského útoku na Finsko a Norsko, říkají zdroje z aliance

Pokud by Rusko zaútočilo na alianci NATO z východu, pokusí se vytvořit nárazníkovou zónu ve finském…

Takových Paroubků u nás máme celé oddíly, přičemž není úplně jasné, která ze svých tvrzení (pokud vůbec nějaká) berou vážně. Každopádně je trochu podezřelé to tažení, abychom neměli nejmodernější letadla a protiraketovou obranu, abychom nepodporovali napadenou Ukrajinu, abychom zůstali závislí na ruských energiích, abychom se vciťovali do chorých a paranoidních mozků potentátů kremelského fašistického režimu.

Těžko říct, jak si různí Paroubkové srovnají v hlavě své představy třeba s výzvami exprezidenta Dmitrije Medveděva, že by Rusko mělo podpořit řádění migrantů v evropských ulicích. „Ať žijí agresivní pogromisté v jejích historických ulicích! Ať žijí davy migrantů, kteří páchají zvěrstva a nenávistně ničí duhové evropské hodnoty!“ napsala ta dobrá slovanská duše.

Americká letadla F-35 nedávno použil Izrael k odvetnému úderu na Írán, aniž by jeho stroje utrpěly nějaké ztráty. Ta samá letadla hodlá nakoupit několik evropských zemí, což je pochopitelně důležité pro jednotnou tvář evropské obrany. Paroubkové ale střílí své kuchyňské argumenty kadencí raketometu Kaťuša. (Kaťuše byly ovšem montovány na americké podvozky nákladních automobilů dodávaných v rámci programu Lend-Lease, jako byly Studebaker US6. O tom ruský mainstream dnes mlčí.)

Dále čtěte

Slovensko na geopolitické křižovatce. Co to znamená pro česko-slovenské vztahy?

KOMENTÁŘ / Rozčílení a znechucení, které vyvolal předvánoční výlet slovenského premiéra do Kremlu, jsou jistě pochopitelné a odůvodnitelné. Na druhou…

Česká zahraniční politika podle představ Jiřího Paroubka, Václava Klause, Miloše Zemana, českých komunistů a takzvaných vlastenců utrpěla ránu po odhalení činnosti husté dvojky Čepiga a Miškin ve Vrběticích, načež definitivně zkrachovala ruskou invazí na Ukrajinu v únoru 2022. Protože se ale válka na Ukrajině vleče, naši staří dobří známí se teď pokoušejí přijít s novými kousky. Vystupují jako bojovníci za mír a realistické pojetí mezinárodních vztahů, což znamená obětovat Ukrajinu a ze všech sil se snažit, aby se na nás Vladimir Putin nějak ošklivě nezamračil.

Vodítko k posouzení toho, jak je kdo kompetentní v posuzování nebezpečí ze strany Ruska, je jednoduché. Stačí se podívat, kdo se před třemi lety zapřísahal, že Rusko Ukrajinu nikdy nenapadne. Není třeba chodit daleko. Několik těch jmen tady teď padlo.