ROZHOVOR / Fico testuje hranice demokracie. Slovensko ještě není autokracií, ale minimálně vidíme tendence, které by se daly nazvat autokratickými, říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 Juraj Rizman, dlouholetý aktivista a ředitel komunikace a vztahů s veřejností slovenské pobočky neziskové organizace Paměť národa. Poprvé v historii máme vládu, která se v programovém prohlášení nepřihlásila k tomu, že občanskou společnost vnímá jako partnera, dodává partner bývalé slovenské prezidentky Zuzany Čaputové, když komentuje, jak se na Slovensku vedeném Robertem Ficem daří nevládním organizacím.

„Pro všechny si nechávám deset procent na pomstu, protože i mně strašným způsobem ubližují, mé rodině,“ prohlásil podle přepisů policejních odposlechů z konspirační lovecké chaty Robert Fico koncem léta 2021.

Potom ještě jeho tehdejší kamarád, dnes ředitel tajné služby, mluvil o tom, že si nechává na pomstu 110 procent.

Dochází k pomstě, kterou Fico a další slibovali poté, co se před dvěma lety dostal Směr zpět k moci?

Myslím si, že k tomu dochází. Robert Fico například velmi často mluví o tom, že hon na mimovládní organizace je způsobený i rokem 2018, kdy probíhaly protesty Za slušné Slovensko. Občanské společnosti to nezapomněl. To, co vidíme dnes ve změnách legislativy a ve změně přístupu vlády k neziskovému sektoru, je do nějaké míry zřejmý projev pomsty.

Týká se i přímo vás, když Robert Fico mluví o pokusu o převrat, za kterým údajně stojí vojenská jednotka Gruzínská legie, která podle něj stála za protesty na Ukrajině a v Gruzii, a tu spojuje s vámi?

Součást pomsty nebo změny politiky Směru je nejlépe vidět na tom, že jsem byl členem poradního orgánu vlády během vlády Roberta Fica i Petera Pellegriniho. Do nástupu současné vlády tam byli experti, kteří se v občanské společnosti vyznali, po jejím nástupu mě vyhodili a dosadili tam své nominanty, kteří jsou spojeni s politikou. Toto beru jako osobní pomstu. Sice jsme byli v některých otázkách na opačných stranách, ale dokázali jsme si poradit, protože šlo o zájem země.

Americká publicistka Anne Applebaumová ve své knize Autokracie, s. r. o. píše o tom, že moderní autokracie už nejsou jako ty klasické, nejsou založené na jedné osobě, která se často uchyluje k fyzickému násilí, ale na síti kleptokratických finančních struktur, systému bezpečnostních služeb a režimu loajálních propagandistů či dezinformátorů. Splňuje současné Slovensko tyto parametry jakési moderní autokracie?

Nevím, jestli už tam jsme, ale mnohé kroky nám napovídají, že jsme minimálně na cestě to zkusit. Zuzana Čaputová říká, že současná vládní moc testuje hranice demokracie, a s tím já plně souhlasím, protože se omezuje občanská participace, komplikuje se přístup k informacím a jsme svědky pokusů kriminalizovat politickou opozici a občanský sektor. Celá plejáda věcí se týká médií a jejich svobody.

Zuzana Čaputová říká, že současná vládní moc testuje hranice demokracie, a s tím já plně souhlasím, protože se omezuje občanská participace.

To jsou všechno atributy, které ukazují, že se ve společnosti něco děje. To všechno je dobré sledovat a být mimořádně ostražitý. Fico testuje hranice demokracie, Slovensko ještě určitě není autokracií, ale minimálně vidíme nějaké tendence, které by se daly nazvat autokratickými.

Nedávno na Slovensku proběhly velké protesty. Je občanská společnost natolik silná, aby dokázala takové směřování země zastavit?

Pracuji, i během mého působení „jako první dáma“ jsem pracoval, pro Paměť národa – respektive pro slovenskou pobočku Post Bellum. Věnuji se historii a naše organizace shromažďuje příběhy lidí, kteří přežili fašismus a komunismus. A tehdy lidé, kteří se věnovali demokratické politice, médiím a občanské společnosti, sehráli v boji s totalitou klíčovou roli.

Slovensko má silnou občanskou společnost, je odhodlaná a vytrvalá. Nevím, zda to bude klíčový aspekt, ale je to jeden z pilířů, na kterých dnes slovenská demokracie stojí. Projevy, které jsme měli možnost sledovat během protestů, jsou pro mě důkazem toho, že společnost je funkční, že se lidé dokážou zorganizovat a za hodnoty, kterým věří, se dokážou postavit.

Máme sice příklady zemí, kde to nestačilo, ale i příklady, kde to stačilo. Důležité je pro občanskou společnost, že se to děje, že se lidé nenechali zastrašit a odradit i přesto, že je někdo vykresloval tak, že se pokoušejí o převrat, což je nesmysl.

Jak se na Slovensku daří nevládním organizacím? Fico je často kritizuje, mluví o politických neziskovkách, po vyhraných volbách v roce 2023 se nechal slyšet, že „skončila éra, kdy v téhle zemi vládly nevládní organizace“. Mimo to je označuje za nelegitimní a nevolené struktury financované ze zahraničí, které infiltrovaly státní instituce.

Poprvé v historii máme vládu, která se v programovém prohlášení nepřihlásila k tomu, že občanskou společnost vnímá jako partnera. Po dlouhých letech máme na Slovensku vládu, která nepovažuje dialog s občanským sektorem za důležitý. Vidíme zasadní změny – mění se legislativa, kdy se snížila občanská participace, takže lidé, kteří mohli připomínkovat zákony a projekty, to dnes mohou dělat v menší míře nebo nemůžou vůbec.

Občanský sektor zasáhlo to, že se změnila dotační schémata. Existují seznamy organizací, které dotace nikdy nedostanou, a netýká se to jen LGBT+ organizací, ale i protikorupčních, vzdělávacích, charitativních, nás jako Paměti národa. Vidíme následky toho, že se snaží občanskou společnost omezit.

Co je ještě důležitější, je to, že nedávno byl přijat zákon, který jsme nazvali „ruský zákon“. Zvyšuje administrativní zátěž pro organizace, pokuty a tak dále. V některých případech mohou být nevládní organizace i snadněji rušeny. Jsme rádi, že se našel ombudsman, který to dal k ústavnímu soudu, což naznačuje, že demokracie na Slovensku ještě existuje. Uvidíme, jak to dopadne.

Jak moc je podobný ruskému „zákonu o zahraničních agentech“?

Původně byl předložený jako „zákon o zahraničních agentech“, tam ale předkladatelé narazili, poněvadž je evropské orgány upozornily na to, že takový zákon by zrušil Evropský soud. Tak ho přepsali, měl to být „zákon proti lobbingu“, ale měl se týkat pouze lobbingu mimovládních organizací, což je zábavné, protože víme, že primárně lobbují velké firmy, developeři, finanční skupiny a tak dále.

Nakonec ho vykuchali, takže už to není ani zákon o agentech, ani o lobbingu, ale zůstala tam administrativní zátěž, která nebude bolet velké organizace, protože ti, kteří zákon předkládali, ho předložili chybně, a v konečném důsledku to dopadne na široké spektrum nevládních organizací. Bojím se, že dopadne hlavně na ty malé a střední, které pracují v regionech, protože nebudou schopny snášet tuto zátěž.

Podle slovenské vlády ale ten zákon vychází z evropských standardů a jejím jediným cílem je transparentnost. Prezident Pellegrini poté, co tento zákon podepsal, řekl, že není v rozporu s ústavou ani právem Evropské unie.

To je čistá propaganda. Pevně věřím, že to zastaví ústavní soud, pokud se tak nestane, tak jsme odhodlaní to posunout na evropské soudy.

Proč jsou to právě nevládní organizace často terčem útoků od různých politiků? Nejde pouze o Slovensko, i předseda hnutí ANO Babiš nebo šéf SPD Tomio Okamura si stěžují na politické nevládní organizace, kritizují a označují za „politické neziskovky“.

Protože upozorňují na přešlapy politiků. Protikorupční organizace jsou terčem takových útoků v mnoha zemích. Druhá věc je, že občanská společnost od 80. a 90. let prosadila systémové změny například v oblasti životního prostředí a lidských práv. Ve společnosti je to významná síla, a když chce někdo mít větší vliv, být méně pod kontrolou, tak jsou to novináři a aktivisté, kteří jim to kazí.

Potkáváme se na Ukrajině, kam Paměť národa přivezla 13 sanitek a humanitární pomoc za 21,5 milionu korun. Jednu ze sanitek financovali ve sbírce i Slováci. Jak důležitá je tato pomoc v době, kdy dochází k jednáním o míru na Ukrajině?

Tahle pomoc je extrémně důležitá. Ukrajinu jsem během války navštívil už dvakrát. Poprvé jsem měl možnost reprezentovat Slovenskou republiku, byl jsem tady jako partner prezidentky a už tehdy jsme sem přivezli humanitární pomoc, protože jsme si řekli, že na summit prvních dam a prvních gentlemanů nepojedeme jen tak. Ukrajinci si toho extrémně cenili.

To, co dělá česká i slovenská Paměť národa, to, co dělají další organizace, je velmi důležité nejen proto, abychom ukázali, že naši lidé Ukrajinu podporují, ale je to zároveň velmi dobrá reklama pro obě země. Lidé si budou roky pamatovat, že auto, kterým vozili raněné, bylo z Česka nebo ze Slovenska.

Pro mě osobně je velice důležitý ještě jeden rozměr. Máme vládu, která se rozhodla, že Ukrajinu nebude podporovat vojensky. V éře Zuzany Čaputové jsme byli aktivní i v tom, že jsme sem (rozhovor vznikl v Kyjevě během předávky humanitární pomoci ukrajinským obráncům, pozn. red.) dodávali zbraně z našich zásob, a to se dnes neděje. Všichni víte, jak kritická je rétorika našeho premiéra vůči Ukrajině. Je pro mě proto zásadní, že Ukrajině ukazujeme, že na Slovensku je dost lidí, kteří pomáhají, kteří se složí na sanitku, na další materiál. Ukazujeme, že Slovensko není jen Robert Fico.

Podle posledního průzkumu Středoevropské observatoře digitálních médií (CEDMO) si necelých 20 procent Slováků přeje ve válce vítězství Ruska. Ukazuje i tento příklad, kdy se jedna část slovenské společnosti složí na sanitku a druhá přeje vítězství Rusku, jak moc je současné Slovensko polarizované?

Nemám pochybnost o tom, že jsou tady politické síly, které se ho snaží polarizovat. Pracoval jsem pro stát, byl jsem poradce dvou ústavních činitelů, takže nemám žádnou pochybnost o tom, že jsou tady zahraniční aktéři – například Ruská federace – jejichž cílem je zničit kohezi společnosti, podkopat důvěru ve státní organizace a vytvořit polarizační atmosféru. Ten průzkum dokazuje, že to v nějaké míře dopadá na úrodnou půdu.

Z různých vyjádření Roberta Fica to občas vypadá, že celý svět je proti němu, ale naštěstí má právě Vladimira Putina, může jezdit do Moskvy, kde se setkává s vůdci různých autokratických nebo nedemokratických zemí. Co tím Fico sleduje?

Nevím, nevidím mu do hlavy, ale hodně mě to rozrušilo, protože v mezinárodní politice jsou důležité symboly a tento je pro Slovensko velmi špatný. Byli jsme jedinou zemí EU a NATO, která tam měla zástupce na vysoké úrovni. Roberta Fica bych v tom čase raději viděl na Ukrajině.

To, co mě ale znervózňuje víc, jsou kontakty některých vládních špiček, některých vrcholných představitelů stran vládní koalice s představiteli ruských tajných služeb, ke kterým se otevřeně hlásí. To mi přijde jako ještě větší zlo než to, co udělal Robert Fico.

V roce 2027 se na Slovensku budou konat další parlamentní volby. Budou svobodné a rovné? Nebo budou sice svobodné, ale ne úplně rovné, jak to vidíme třeba v Maďarsku?

Chci věřit, že ano.