Americký prezident Donald Trump FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Všimla jsem si velmi zajímavého detailu. Slovo „konflikt“ se už objevilo i v ruské propagandě a proruských médiích. Dokonce i sousloví „speciální vojenská operace“ se používá stále méně, o „válce“ ani nemluvím. Poděkujme za to Donaldu Trumpovi. Ruská strana se tedy aktuálně snaží snížit míru nenávisti vůči USA, ale děje se to postupně. Bylo by přece divné přejít od rétoriky ve stylu „proměňme Washington v radioaktivní popel“ rovnou k „našemu drahému příteli a soudruhu Donaldu Trumpovi“. Je to však nyní hlavní vektor ruské propagandy.
Hlasování USA na zasedání OSN ve prospěch Ruska ještě více posiluje přesvědčení Rusů, že blízko není jen mír, ale právě vítězství Ruska. Vždyť v jejich chápání, pokud Trump podpoří Putina, znamená, že podpoří diktátora v jeho záměru zabrat celou Ukrajinu. Koneckonců, nyní jsou Rusko a Amerika navždy bratry. Myslíte si, že se posmívám? Ne, tato věta se ve „vlasteneckých“ kanálech na Telegramu objevuje stále častěji, a to s dodatkem, že „společně jsme neporazitelní“. Navzdory tomu, že v Saúdské Arábii došlo k setkání obou delegací, Rusko se nevzdalo svých plánů, které deklarovalo před nástupem Trumpa k moci. Stále se jich drží i po setkání v Rijádu.
Trump si uvědomil, že Rusko nechce dělat ústupky, a rozhodl se na Zelenského ještě více tlačit. Ale ukrajinský prezident jasně řekl, že pokud se on a ukrajinský lid během několika let války nesklonili před Putinem, neskloní se ani před Trumpem, který sedí někde za oceánem. A kromě toho, Amerika není země jednoho muže. Trump si může říkat, co chce, ale až dojde na lámání chleba, všechno bude záležet na Kongresu, který je teď určitě v šoku. Myslím, že ani Trumpovi spolustraníci nečekali tak rychlou ztrátu reputace USA na mezinárodní scéně.
Vyvstává tudíž otázka: Když Rusko nechce ustoupit, Ukrajina také ne, jak je Donald Trump donutí k míru? Všechny krmí sliby, že mír nastane každým dnem, ale zatím jsou to stále jen řeči. Připomínám, že jsme stále neviděli jasný plán mírového urovnání ze strany Donalda Trumpa, zatím jen řeči a pokusy okrást Ukrajinu prostřednictvím návrhu smlouvy o přenechání ukrajinských přírodních zdrojů.
Ale rozčiluje mě jiný bod tohoto příběhu, a sice, že podle Trumpovy logiky není Zelenskyj legitimní a měly by se konat volby. Proč tedy Trump dává nelegitimnímu prezidentovi k podpisu dokumenty o ekonomické spolupráci? To znamená, že pokud jde o prospěch Spojených států, je Zelenskyj legitimní, ale pokud jde o jednání k rusko-ukrajinské válce, legitimní z pohledu Trumpa není.
Je jasné, že tato rétorika souvisí s tím, že Putin nechce podepsat smlouvu se Zelenským, a proto chtějí někoho jiného. Dobře, řekněme, že na Ukrajině budou volby a zvolí opět Zelenského. Co pak? Nebo si třeba zvolí ještě tvrdšího generála Zalužného, který řekne, že ho nezajímá nic z toho, co chce Putin, a ať vrátí okupovaná území, jinak Ukrajina ve své ústavě označí ruskou Kurskou oblast za součást své země. Zalužnyj může říci: „Já nejsem Zelenskyj, to on s vámi mluvil ještě jemně.“ Pak Trump nebude mít žádné otázky ohledně legitimity.
Je zvláštní, že nyní novináři nemají pro Trumpa žádné otázky ohledně Kurské oblasti. Z nějakého důvodu všichni zapomněli, že nejen ruská armáda kontroluje ukrajinské území, ale ukrajinská armáda kontroluje část Ruské federace. A soudě podle toho, že Severokorejci někam zmizeli, má Putin problém s deokupací části své země. Kdybych byla na tiskové konferenci, položila bych otázku, že pokud je Putin tak silný, jak si Trump myslí, proč stále není schopný vzít si zpět část své země? A tento bod je v procesu vyjednávání velmi důležitý, ale všichni se tváří, že je to nějaký sen.
Navzdory všem informacím a jásotu propagandistů, že Trump přijede 9. května do Moskvy (což se nepotvrdilo) a že tím ukrajinská otázka skončí a bude to jakýsi „svátek vítězství“, o tom velmi pochybuji. Za prvé se tato data neustále mění, Putin má takových posvátných termínů spoustu, takže nemá cenu spoléhat na nějaký konkrétní. Za druhé Trump nebude schopen prosadit mírovou dohodu podle svých podmínek ani s Ruskem, ani s Ukrajinou. Může si říkat, co chce, ale Putinovi i Zelenskému jsou Trumpova slova ukradená.
A za třetí, Trump viděl, že Ukrajina je ochotna pokračovat v boji s pomocí evropských zemí. Brzy se ujme kormidla nový německý kancléř, Erdoğan dal opět Putinovi políček (a kam jde turecký prezident, tam jde i prezident Ázerbájdžánu). Velká Británie se postavila na stranu Ukrajiny, někdejší premiér Boris Johnson prakticky označil amerického prezidenta za blázna. Ale nezapomeňme ani na Macrona, který přímo před Trumpem nazýval věci pravými jmény.
Ani Trump není věčný, to jen Putin má „nekonečnou legitimitu“. Trump ji má jen na čtyři roky, přičemž celý rok 2025 bude Ukrajina dostávat zbraně od USA z rozhodnutí Bidenovy administrativy a Kongresu.
Trump si myslel, že všechny přehraje a že všichni budou dělat, co jim velký bratr řekne. Ale to ne. I kdyby chtěl Trump teď podpořit Ukrajinu, tak nemůže. Těžko si lze představit náhlou změnu rétoriky o 180 stupňů a jak bude vysvětlovat, že nejprve Zelenského označil za diktátora, a pak Putina.
Proto si, milí čtenáři, nedělejme iluze. Trump bude s Putinem až do konce svého mandátu, on sám názor nezmění, ale americké elity jsou schopny mu učinit nabídku, kterou nebude moci odmítnout. Pokud ovšem budou chtít. Vždyť navzdory „silnému“ týmu, který kolem sebe Trump sestavil, už teď vidíme, že Muska jen málokdo skutečně poslouchá, že senátoři z obou stran otevřeně kritizují rétoriku a kurz USA, a to je to teprve první měsíc Trumpova staronového prezidentství. Nečekejme, že válka skončí, nečekejme příměří, nečekejme, že Trump změní kurz. Právě všechno teprve začíná.
