Pavel Fischer: Náš ústavní pořádek prochází velkým otřesem

www.pavelfischer.cz

Senátor Pavel Fischer | FOTO: www.pavelfischer.cz

Jsme svědky přepisování Ústavy a nechováme se jako suverénní země, říká v rozhovoru pro Revue FORUM senátor Pavel Fischer. Samozřejmě byla řeč o aktuální krizi, ale Fischer se dlouhodobě ohrazuje proti poklonkování Číně. Tedy proti tomu, co naše vláda aktuálně dělá.

Vy jste v Senátu vydali dokument, kde jste použili výraz „výhružné vměšování“. Týká se dopisu z čínské ambasády, který byl adresován ještě Jaroslavu Kuberovi kvůli jeho plánované cestě na Tchaj-wan. Jde o to, že Kancelář prezidenta republiky o něm neinformovala ministerstvo zahraničí. Není to spíš úmysl, než selhání? U zkušeného aparátu se selhání dá těžko věřit.

Česká republika je založena na vzájemném soupeření a vyvažování různých institucí. Ty se navzájem hlídají. Prezident republiky je ústavní činitel a vrchní velitel a reprezentuje stát navenek, ale ve svých pravomocích, zejména bezpečnostních a obranných, je odkázán na spolupráci s vládou a je vůči ní povinován loajalitou. To se projevuje třeba tak, že když přijde pozvání na inauguraci prezidenta do sousední země, tak se aparát obratem přesvědčí na ministerstvu zahraničí, že o tom pozvání vědí. Pokud by prezident nemohl, aby ho tam třeba někdo zastoupil. Kdykoli přijde telegram nebo dopis, který má nějakou oficiálních povahu, úředníci musí okamžitě informovat ministerstvo. Může se jednat o armádu, policii, nebo právě o zahraniční styky. Ministerstvo hned vymýšlí spolu s lidmi za to odpovědnými příslušnou reakci. Tady se pět týdnů nedělo nic, na ministerstvu se to dočetli z novin. A já se ptám, kde je obrana českých zájmů? Prezident měl na billboardech, že „tato země je naše, kam se to podělo? Suverénní stát si nenechá něco diktovat. Český stát selhal, měli jim to obratem hodit na hlavu, předvolat si velvyslance nebo rovnou napsat diplomatickou nótu. Nic takového se nestalo, a to je pro mě skandál.

PŘEDPLAŤTE SI REVUE FORUM ZDE

Pan Rudolf Jindrák, ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta, od počátku tvrdil, že vůbec netušil, kde se ten dopis vzal, ač na něm bylo razítko podatelny Hradu. Vždyť přece musel vědět, že se na to přijde.

Za úřad odpovídá prezident. Je jeho pravomocí, koho má kolem sebe, a jeho odpovědností, co ti lidé dělají. Jak je možné, že po této skandální události, která vejde do dějin, vysílá prezident na nějaká jednání do Číny tři muže, z nichž jeden nemá prověrku, to je kancléř, druhý nemá žádnou pracovní smlouvu, to je pan Nejedlý, a třetí je v hrubém konfliktu zájmů, protože zasedá v různých smíšených grémiích, kde chvíli reprezentuje Čínu a chvíli Českou republiku? Vůbec pak nevíte, koho pan Tvrdík vlastně zastupuje. Jak je možné, že tam nejel Rudolf Jindrák, když se jedná o zahraniční věci? 

Ale ta situace je ještě horší, protože otřásá ústavním pořádkem. A oni tu stavbu s narušenou statikou místo oprav začnou ještě bílit zvenku a říkat, že je všechno v pořádku. Tady nejde o zahraniční vztahy, tady jde o dysfunkci institucí, které mají spolu kooperovat v loajalitě a zároveň se hlídat. 

Před několika dny se sešli čtyři pánové na Hradě. Říkají tomu setkání nejvyšších ústavních činitelů, ale to je naprosto neústavní formát. To je, jako kdyby se čtyři muži sešli za stolem, že budou hrát mariáš, a rozhodli se hlasovat o tom, jestli si dají griotku, rum nebo pivo. Jenže oni si dovolili hlasovat o věcech, které má vykonávat vláda, přičemž prezident má loajálně spolupracovat a Parlament kontrolovat. Tam není o čem hlasovat! Poslouchal jsem vystoupení pana předsedy Senátu Miloše Vystrčila a při vší úctě k jeho funkci musím říct, že pokud byl zvolen s tím, že Senát má být pojistkou – a on dokonce říkal, že Senát je hasicí přístroj, tak já hlásím, že hoří a je třeba hasit. Proto jsme to téma vzali do výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu, před námi se tím už zabýval zahraniční výbor Sněmovny, zasedala také stálá komise pro kontrolu BIS. Přizvali jsme na jednání výboru ředitele BIS pana Michala Koudelku plus náměstka ministra zahraničí Martina Povejšila a s nimi jsme znovu procházeli, k čemu vlastně došlo. A ta zjištění, za zavřenými dveřmi a v režimu utajovaných skutečností, byla tak vážná, že jsme se jednomyslně shodli na tom, že musíme přijmout usnesení, a to musíme postoupit na plénum Senátu. Jeho vyznění je takové, že se stala zásadní chyba a že si Česká republika tohle nesmí nechat líbit. Když toto stanovisko zaujme celá horní komora Parlamentu, má to svou váhu. Na tom právě pracujeme.

To ale nebylo poprvé. Už jsme tu měli situaci, že s Milošem Zemanem šel na setkání s Vladimirem Putinem Nejedlý a velvyslanec Remek zůstal v předsálí.  Jak se asi takový velvyslanec cítí, když tam místo něho jde nějaký Nejedlý?

Všechno záleží na tom, o jakou návštěvu se jedná. Pokud je to návštěva privátní, tak si lze představit, že do nějakého klubu nebo k sobě do obýváku si hlava státu vezme jenom své přátele. Ale to setkání nebylo soukromé nebo rodinné, proběhlo v Kremlu, bylo v rámci oficiální návštěvy Ruské federace. Jediný a nejvyšší zástupce prezidenta v daném teritoriu je mimořádný a zplnomocněný velvyslanec. V tomto případě jsme opět svědky přepisování Ústavy České republiky, kterého se dopouští Miloš Zeman a jeho okolí. Samozřejmě necháte-li svého velvyslance za dveřmi, je to vzkaz i pro tu přijímající stranu. Ten velvyslanec už tam neudělá potom nic velkého, protože ho budou brát jako někoho, koho sami Češi nevzali ani do místnosti.

O panu Nejedlém píšeme kolem dokola, že má mezeru ve svém životopise, co vlastně dělal v 90. letech v Rusku. To ovšem nevíme my. Ví to někdo?

Budu mluvit obecně. Když chce zmrzlinář prodávat zmrzlinu, tak musí projít hygienickými testy. A pokud je nemá v pořádku, tak zmrzlinu neprodává. Obdobně když někdo za daný stát přijme významnou roli, tak je zároveň povinen se podrobit bezpečnostní prověrce. Pokud úředník, který pracuje pro nejvyššího ústavního činitele, nemá hygienické testy, tedy bezpečnostní prověrku, tak tam nemá co dělat. To je flagrantní porušení pravidel demokratické společnosti. A jestli tam i tak působí, tak je veřejným zájmem vědět, co dělá. 

Při prověrce musíte převyprávět celý svůj život, dodat veškeré dokumenty, které jsou relevantní pro vaši současnou situaci, doložit majetkové poměry a další kontakty s přátelskými i nepřátelskými zeměmi. Dobře to vím, nejvyšší prověrky jsem měl desítky let. Příslušný úřad věděl, jak staré mám auto nebo kdo vyrobil housle, na které hraju. Prověrku nedostane někdo, kdo třeba dluží státu na daních, kdo neumí zodpovědět některé otázky nebo třeba nedokáže vysvětlit, odkud vzal majetky, na které by si z řádného příjmu, který přísluší jeho minulým činnostem, nikdy nemohl vydělat. Prezident republiky by neměl dávat pracovní stůl někomu, kdo podmínky prověrky nesplnil. Může to být ohrožení bezpečnosti republiky.

FORUM 24

Na Hradě budují pocit, že vlastně v případě Číny o žádná velká rizika nejde a nesmíme všechno vidět černobíle…

Musíme si dávat pozor na to, o kom mluvíme. Ten režim je vůči nám nepřátelský, nevstřícný a podezřívavý. Chce mít některé věci u nás pod kontrolou, jako třeba demokratické procesy. Přečtěte si pravidelné zprávy BIS, každý rok se tam o Číně mluví ve spojitosti s působením cizích služeb na našem území. Chtějí dostat pod kontrolu, co se tu děje: média, veřejné mínění, Parlament. Dokud jsme kupovali od Číny košťata, smetáky, sandály nebo bavlněná trička, tak to nebyl problém, ale když od ní dneska kupujeme nebo chceme kupovat technologie, které se stávají nervovou soustavou našich zemí, tak je namístě být obezřetný. 

Může nás skutečně Čína nějak vážně postihnout kvůli stykům s Tchaj-wanem?

Často slyšíme obavy lidí, kteří říkají, že lidé přijdou o práci, když budeme příliš kritičtí vůči Číně nebo kdybychom si dovolili navštívit Tchaj-wan. Opak je pravdou. Tím, že dostaneme do souladu s našimi hodnotami a naší Ústavou vztahy s Tchaj-wanem, pomůžeme i sami sobě v relaci s Čínou. Pomůžeme narovnat hřbet ve vztahu k Pekingu. Nejde o přetahování, ale vymezení prostoru. Ten dopis, co jsme dostali, je v podstatě ultimátum, diktát. A to je nepřípustné. Vzpomeňme si, že v naší historii jsme měli v politice osobnosti, které se sklonily, přitakaly, dělaly kompromisy – a dodnes z toho máme velikou újmu. Sebevědomá společnost si musí včas určit, co bude chtít zobchodovat, aby chránila nadstandardní podmínky pro byznys některých skupin nebo podnikatelů. Naopak bychom si měli obhájit, že jsou věci, které prostě nejsou na prodej. Ta hranice mezi vměšováním a ovlivňováním vede přesně tady. Hledají ji stejně tak v Austrálii, ale i v Londýně, Washingtonu a na Tchaj-wanu. Nemáme se nechat zavléct do teritoria, kde někdo ohrožuje naši suverenitu. Ten papír, o kterém tady mluvíme, je historickým překročením této hranice.

Celý rozhovor čtěte v Revue FORUM.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner