Fiasko se zásilkou předražených vadných čínských respirátorů má jednoduché vysvětlení. Výrobu i nakládku zboží si musí odběratel ohlídat. Taková je alespoň zkušenost horolezce Pavla Habětína, který 34 let šije sportovní oblečení a spací pytle, z toho posledních 20 let v Číně. „Přihřívat si svou polívčičku na dodávce respirátorů je stejný hyenismus jako zneužívat to obchodně,“ odsuzuje podnikatel nedůstojné „vítání“ nákladního letadla vrcholnými politiky i poklonkování za zásilku zaplaceného zboží.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Máte zkušenost s textilní výrobou v Číně. Jak na vás působí zprávy o tom, že Česká republika zaplatila 75 milionů korun za 1,1 milionu respirátorů, které jsou ovšem podle reakcí jejich uživatelů, zejména zdravotníků a lékařů, nekvalitní?

To, že zásilka nedorazí v pořádku – že v kartonu není to, co je na něm napsáno, případně že je prokopnutý a někdo si cestou něco vybral – je celkem běžná věc. Není to ani žádný zvláštní problém Číňanů, je to neduh logistického systému, který je složitý a zahrnuje práci hlavně lidí, kteří nechtějí anebo nemají jinou možnost než pracovat rukama. Je to projev mentality „lopat“ přesvědčených o tom, že na podobné jednání mají nárok. To je všude na světě stejné. Hodně se to děje v Holandsku, kde ještě k tomu „hulí“. Logistický svět není bezpečný; nedbalost a krádeže tam jsou na denním pořádku.

Jak se to řeší?

Při běžných komerčních dodávkách se hledá viník, pořizují se různé škodní zápisy a každý ze zúčastněných se z toho snaží vyjít s čistým štítem, přičemž nakonec ta ztráta na někoho padne, ale zpravidla na toho, kdo si to objednal. Protože ten svět je na to mazaný a zajištěný.

Vy sám jste při různých příležitostech popisoval, jak je potřeba si přímo na místě ohlídat kvalitu, aby zákazník od továrny získal to, co chce.

To rozhodně, hlídat se musí úplně všechno! Nakonec ale dospějete k určitému kompromisu, protože tam nemůžete být pořád.

Ta zkušenost se zásilkou respirátorů mi přijde jako normální čínská patálie, na kterou si i my zaděláváme dvakrát ročně, když si tam objednáme práci. Jakmile ta zásilka přijde, zjišťujeme, že je to rozbité, plesnivé, špatné, rozkopané nebo ztracené a tak dále. To všechno jsou běžné logistické patálie, ovšem když jde o jeden druh zboží a zásilku jedním letadlem, v kartonech jednoho druhu a pro jednoho příjemce, žádnou takovou logistickou chybu bych tam už nečekal.

Podle fotografií nekvalitních roušek, jak je publikovali zdravotníci na sociálních sítích, šlo o nekvalitní výrobek, nikoli o jeho poškození při přepravě. Jako by si někdo v továrně řekl, že do expedice přibalí i vyřazené vadné kusy. Je něco takového myslitelné?

V čase pandemie je obtížná situace, nicméně jestliže tam nikdo k té nakládce neletěl – což my vždycky musíme – tak se ten Číňan zařídí, jak potřebuje. A dokonce v tom ani nevidí nic špatného, protože oni už jsou takoví. Když ale řeknete „tohle ne“, tak oni už to víckrát neudělají. Ale když to neřeknete, tak je to totéž, jako byste souhlasil, a oni jsou rádi. Je třeba se o to postarat. Chyba je na straně toho, kdo kupuje, protože Čína je taková, jakou jsme si ji my zápaďáci udělali.

Ještě k té ceně 75 milionů korun za 1,1 milionu respirátorů vesměs kategorie II, bez dopravy. Co na ni říkáte?

Takže skoro 70 korun za kus? Mně to přijde strašně moc. Ale strašně moc!

A to nebyla jediná cena, kterou Česká republika za respirátory zaplatila. Předesílal jste, že jste kvůli chovu ovcí, který teď nově provozujete vedle vašich aktivit v outdoorovém průmyslu, pár dnů nesledoval všechny zprávy. Možná jste tedy nezaznamenal, že s dodávkou, o níž je řeč, byla spojena i ceremonie na ruzyňském letišti, kde za přítomnosti předsedy vlády a ministrů vnitra a financí promlouval před nákladním letadlem China Eastern čínský velvyslanec. Prezident Zeman tuto zásilku vydává v podstatě za velkou humanitární pomoc.

Ach Bože, to je strašné! Za prvé je to drahé. Je pravda, že respirátory jsem nikdy nešil, ale když se podívám na to, kolik stojí tato práce – a jde o velmi jednoduchou práci – a kolik je na tom materiálu, pakliže jde o běžné respirátory, tak mi připadá, že je to hodně přitažené za vlasy.

Ještě horší ale je, jak vláda třikrát denně předstupuje před národ, dělá to jako cirkus a celou tu závažnou hrozbu v podstatě zlehčuje. Premiér na tiskových konferencích předvádí přístup typu „hrozba je tak velká, jak velký potřebuji být koronavirový hrdina“ – zkrátka nepůsobí to důvěryhodně. Nebýt prohlášení odborníků a drastického vývoje posledních dnů, nikdo by závažnost situace nenahlédl a tu roušku si nevzal.

Vidím v tom hodně populismu jak směrem do Číny, tak směrem do republiky. A to mě dráždí, protože přihřívat si na tom polévku je stejný hyenismus jako zneužívat to obchodně.

Ta cena je tedy vysoká i s přihlédnutím k nynější mimořádné situaci, kdy každý potřebuje respirátor?

S tou výjimečnou situací jsou spojené náklady dané prací přesčas, nutností přibrat další lidi, možná je třeba přikoupit stroje nebo zakázku rozhodit mezi víc firem – to vše může vyvolat nějaké náklady, ale ty jsou většinou umořené tím velkým množstvím, a to množství velké je. Přijde mi to jako hrozně moc peněz, ovšem pokud jsme jako stát přitlačení ke zdi a nemáme jinou možnost, tak je musíme dát a zachránit se.

Skutečně tedy takto prudce vyskočí ceny, pakliže vznikne takováto nárazová poptávka, jakou lze pozorovat v posledním měsíci?

To prodražení s aktuální situací nepochybně souvisí, ale aby cena vyskákala do nebeských výšin, to zas možné není, protože fabrik je dost, a když se nedomluvím v jedné, tak se domluvím v nějaké jiné.

Dobře, ale teď je globální problém a s výjimkou několika diktátorů, kteří pandemii koronaviru ignorují, se po rouškách a respirátorech shání celý svět.

Momentálně roušky a respirátory tak běží, že mi chodí nevyžádané maily od různých čínských fabrik, kde je ústředním sdělením „roušky za tolik a tolik“ nebo „právě jsme koupili linku na roušky, můžeme jich udělat tolik a tolik a takových nebo jiných“. Pokaždé, když ráno zapnu mail, vyskočí tam na mě „Mask“ – „Mask“ – „Mask“. Je to celá řada spamů od fabrik, které neznám a v životě jsem je neviděl, přesto si na mě někde opatřily kontakt, což vypovídá o tom, že jsou kapacity, zájem o zakázky a že je i konkurence.

* * *

Pavel Habětín

Oblečení a spací pytle začal Pavel Habětín šít v roce 1986, kdy se potřeboval vybavit na hory, skály, vodu a spaní venku. Následně šil pro přátele a, jak sám říká, nevědomky tím položil základy vlastní společnosti. Dnes vyrábí vybavení v několika provozech jak v Evropě, tak i v Číně (od roku 2000). „Rozdíl v hodinové mzdě Čecha a Číňana se na ceně výrobku projevuje minimálně. V Česku jsme měli továrnu, ale nebylo možné mít na každý technický detail speciální stroj, který uplatním jen několik týdnů v roce na dvou položkách v katalogu. Číňan, který má 20 takových zákazníků, jako jsem já, ten stroj točí na tři směny,“ vysvětluje přesun výroby do Asie. Vyznává konzervativní přístup a raději než překotné inovace prosazuje tradiční, jednoduchá řešení. Jeho firma Warmpeace má 6 zaměstnanců a roční obrat kolem 90 milionů korun.