KOMENTÁŘ / Tradiční udělování státních vyznamenání během státního svátku 28. října provázela jedna příjemná novinka, která souvisí se skutečností, že ocenění předával poprvé nový prezident Petr Pavel. Tou novinkou je, že mezi oceněnými není tentokrát ani jeden provařený agent Státní bezpečnosti, ani jedna pokleslá hvězdička normalizační popkultury, ani jeden kontroverzní podnikatel s veksláckou minulostí a ani jeden zástupce dezinformační a proruské scény.
Mezi 62 oceněnými osobnostmi jsme viděli někdejší politiky, kteří se zasloužili o demokratickou transformaci země, statečné disidenty a nezpochybnitelně úspěšné akademiky a umělce. Dále vyznamenání obdrželi hrdinové, kteří v nedávné době zachraňovali životy, a také in memoriam letec britské RAF.
Dobrým signálem je, že vyznamenání obdržela Zdena Mašínová, sestra bratří Mašínů, kteří se prostříleli v padesátých letech ze zločinného totalitního Československa na svobodu a dodnes vzbuzují ve společnosti rozporné reakce. Zdena Mašínová, na níž se komunisté mstili, se věnovala bádání v archivech, dosáhla rehabilitace své matky a stala se tváří antikomunistického postoje, což vyvrcholilo otevřením Památníku třetího odboje na statku jejího otce Josefa Mašína v Lošanech.
Při sledování letošního oceňování jsme si mohli uvědomit, jak nesmírně tuto disciplínu Miloš Zeman coby prezident zanedbal a jak celý svátek poškodil. Osobnosti jako Karel Schwarzenberg, Petr Pithart, Pavel Rychetský, Tomáš Halík, herci Jiří Bartoška, Viktor Preiss či zpěváci Marta Kubišová a Vladimír Mišík měly dostat státní vyznamenání už dávno. Řada z nich ho ale také odmítala přijmout od Zemana a zařadit se tak na jeho seznam vedle zcela obskurních postav. Každopádně letošní udílení státních vyznamenání částečně napravilo situaci. Pouze vznikl přetlak, při němž se bohužel na řadu osobností nedostalo, a bude nutné ještě v dalších letech s doháněním restů pokračovat.
Antiliberální a dezinformační scénu prezident Pavel doslova rozlítil svým úvodním projevem, v němž zejména vystihl naše členství v Evropské unii. Řekl kupříkladu: „Společný evropský projekt není bez chyb, ale je to projekt, který má ty nejlepší motivace a cíle. My jsme jeho součástí a my také máme právo a všechny možnosti o něm spolurozhodovat. Není tu žádný Brusel, který rozhoduje o nás bez nás. Jsou to Slováci, Poláci, Holanďané, Dánové, Portugalci, Češi a všichni další, kteří společně rozhodují o naší společné Evropě.“ Je to zjevné například z reakce dezinformačních Parlamentních listů, které citují urážky hlavy státu např. ze strany „politika“, zástupce marginální proruské Trikolory Petra Štěpánka.
Bývalý prezident Václav Klaus i jeho žena Livia se při těchto slovech ostentativně šklebili, Pavlův předchůdce dával hlavu do dlaní a nakonec svému nástupci nezatleskal. Pavlův projev byl možná suchý a poněkud monotónní, ale všechno, co řekl, sedělo. A hlavně – po deseti letech vrátil na Pražský hrad důstojnou oslavu, ze které slušnému člověku nemusí být smutno nebo trapně. A to je to hlavní.