Atmosféra dnešní doby je pro svobodomyslné Čechy neobyčejně tíživá a často i přímo hnusná. Tato éra začala přímou volbou prezidenta, nesmyslným policejním zásahem na Úřadu vlády v roce 2013 a vpádem nesystémového hnutí ANO do české politiky. Nyní pošlapávání základních hodnot naší polistopadové éry graduje a neblaze k tomu přispívá i hysterická atmosféra kolem migrační krize. Šíří se volání po vystoupení České republiky z Evropské unie, hejtman Hašek se fotografuje s gangem ruských motorkářů a policie zakazuje nahlášenou demonstraci za dodržování lidských práv, aby se čínský prezident nemusel z oken Pražského hradu dívat na tibetské vlajky.
Předchozí doba měla jistě své problémy. Ale měli jsme tu svobodný tisk, zdrženlivou policii a vláda nelezla lidem do života v takové míře jako dnes. Neustálé snahy všechno kontrolovat a šikanovat samostatné lidi dusí občanskou i podnikatelskou iniciativu.
Celé této době vévodí postava buranského a obhroublého prezidenta, který podporuje ty nejtemnější lidské pudy, soustavně podlézá agresivním autoritativním režimům na Východě a likviduje naše vazby na západní společenství, do něhož český národ svojí kulturou bezpochyby patří.
V liberální a prozápadní části národa se šíří čisté zděšení a mnoho frustrovaných Čechů si klade otázku, jak z toho ven. A stále více lidí se začalo upínat k představě, že celou tuto dost zoufalou situaci vyřeší osoba budoucího prezidenta. Ve veřejné diskuzi se objevily úvahy o tom, že Miloši Zemanovi by se měl postavit někdo morálně neposkvrněný. Profesor Tomáš Halík pak přišel s novou tézí, že Miloši Zemanovi se má postavit někdo dostatečně silný.
Tento směr diskuze je neblahý a naděje na příchod spasitele je jalová. Přímá volba prezidenta nahrává tomu, že vyhraje někdo, kdo má dostatečně ostré lokty, a nikoli tomu, že přijde anděl. A silná persona je tu jenom jedna. Jmenuje se Andrej Babiš. Jestli ho Tomáš Halík skutečně navrhuje, tak ať to řekne otevřeně a rovnou. Z toho, že běžně publikuje své názory v Babišových novinách, je zřejmé, že mu taková představa nemusí být zas až tak cizí.
Symbolem současného hodnotového úpadku je jistě prezident Miloš Zeman. Nicméně zcela srovnatelně nebezpečnou a ne-li nebezpečnější figurou je Andrej Babiš. Zeman umí jako pavián v zoologické zahradě upoutat pozornost šokovaného publika. Ale Andrej Babiš je ten, kdo tu teď opravdově maká na převzetí dalšího dílu veřejné moci, a tím i na dalším potlačení principů liberálního státu.
Naším problémem není jen Miloš Zeman. Naším problémem je i Andrej Babiš. Přesně řečeno: Zeman a Babiš jsou jen dvě tváře stejného průšvihu, dvě tváře stejné mince. Oba reprezentují úpadek hodnot svobodné společnosti, oba útočí na naše svobody a oba podrývají naši polistopadovou cestu. Oba vyrostli z resentimentu po reálném socialismu a z koroze úcty k demokracii.
Je nesmírně důležité, aby demokratická veřejnost obrátila pozornost realistickým směrem. Přímá volba prezidenta je v kontextu České republika tak šílená a ohavná věc, že z ní zcela jistě ani po jejím zopakování žádná spása nepřijde. Přímá volba prezidenta nabourala ústavní systém České republiky a dala prezidentovi význam, který mít vůbec nemá. Může se holedbat silným mandátem, ale přitom veškerou zodpovědnost za stát má podle ústavy vláda.
Česká republika stále ještě je (a doufejme, že i v budoucnu bude) parlamentní republikou. V tomto kontextu je hlavním tématem pro všechny demokraty nikoli osoba budoucího prezidenta, nýbrž síla demokratických stran. Těch stran, které zde vedly fanatický boj pravice s levicí a přitom jsou všechny ve skutečnosti na stejné lodi.
Českou demokracii nezachrání ani noví spasitelé, ani nové politické strany. Zodpovědnost za udržení demokracie v České republice leží na demokratických parlamentních stranách. Na jejich schopnosti nazřít míru svého vlastního ohrožení a také na jejich schopnosti najít konsensus ohledně základních národních a státních zájmů.
Vyzvali jsme několikrát s přáteli z Klubu na obranu demokracie a někdejšími účastníky předlistopadové Demokratické iniciativy demokratické politické strany k tomu, aby spolupracovaly na obnově polistopadového demokratického režimu. Ke spolupráci demokratů napříč politickým spektrem směřuje i naše poslední výzva, zveřejněná 1. května na Svobodném fóru. Spolupráce se týká domácí i zahraniční politiky. Plný text výzvy najdete zde.