Máme tu novou, podle mě velmi odpudivou módu nazývat naši současnou etapu „postdemokracie“. Tím přiznáváme, že demokracie, která tu byla, jaksi odezněla, vyčerpala se a vyčpěla. A nyní tedy jen čekáme, co nám přinese nová doba. Jako pasivní diváci v kině, kteří přišli na dosud neznámou premiéru. Jen ještě nevíme, jestli nás čeká komedie, nebo horor.
Tento přístup je založený na zcela zásadním omylu. My nejsme diváci nějakého filmu, který se nás netýká. My v tom filmu hrajeme. A ten film je realita.
Jestliže přijmeme roli pasivních diváků, tak je vývoj tohoto představení celkem jasný. Dnes se účastníme jakési parodie na demokracii. Je to cynická a velmi odporná komedie. A riziko, že se postupně může tato fraška zvrhnout v horor, je vážné.
Média předstírají, že jsou svobodná. Nesmí ovšem publikovat pravdu o minulosti nejmocnějšího politika v zemi. Jak se s tím vyrovnají? Jednoduše. Mlčí a dělají jako by nic. Jejich svoboda a nezávislost je pak ovšem pouhou parodií.
Agentury pro výzkum veřejného mínění předstírají, že „jen“ zkoumají názory lidí. Ve skutečnosti dělají servis nejmocnějšímu politikovi v zemi. Jejich faktury do hnutí ANO patří k těm nejzajímavějším dokumentům, které by se zde měly zveřejnit. Škoda že za tuto věc nebojují aktivisté z Rekonstrukce státu. Protože tyto faktury by pomohly objasnit kolosální manipulaci, která tu proběhla a zřejmě i stále probíhá. V době parlamentních voleb pro hnutí ANO pracovaly nejméně tři takové instituce. Mimo jiné i agentura, která léta poskytovala předvolební průzkumy České televizi.
Když u nás uspořádáme volby, tak jsou po formální stránce svobodné. Mají jen jednu chybičku. Jde už vlastně jen o manifestaci síly nejmocnějšího politika, jehož rozpočet na kampaň je nejméně desetkrát větší, než má největší tradiční politická strana. Takové volby jsou pak do značné míry parodií na svobodné rozhodování. Značná část lidí totiž podléhá reklamním trikům a mají tendenci respektovat a oceňovat sílu.
Herci, zpěváci, intelektuálové či výtvarní umělci podporují nejmocnějšího politika v zemi, protože každému z nich něco dal, něco zaplatil. Profesoři a akademici vystupují na jeho absurdních seancích a pronášejí moudrá slova o postdemokracii. jejich myšlení je parodií na svobodné myšlení.
Když už se vysoký policejní důstojník cítí v práci vyhořelý nebo málo zaplacený, tak tu má dnes novou perspektivu. Může nastoupit do soukromé tajné služby nejmocnějšího politika v zemi. Jmenuje se bezpečnostní divize Agrofertu. Tam ho čekají nové výzvy a nový plat.
Když nějaký soudce vyhraje výběrové řízení na soudcovský post, musí se ministryně spravedlnosti zeptat nejmocnějšího politika v zemi, jestli s tím jmenováním souhlasí. A když se ho nezeptá, tak letí. A soudce taky letí.
Parlament stále zasedá. Připravují se v něm ovšem zákony, které se hodí nejmocnějšímu politikovi při jeho podnikání.
Na polích nejmocnějšího politika v zemi pomalu zase vyroste řepka olejná a jeho zpracovatelské firmy z ní vyrobí bionaftu. A k tomu dostane nejmocnější politik v zemi stamilionové dotace z evropských fondů. A ve státních lesích firmy nejmocnějšího politika v zemi těží dřevo. A antikorupční aktivisté spolu s nejmocnějším politikem v zemi společně bojují za transparentnější politiku. A těm aktivistům vůbec nepřijde, že je to parodie na občanskou aktivitu.
Demokracie nemusí zemřít, pakliže ji my sami nezabijeme svoji lhostejností a zbabělostí. A předstíráním, že se nic špatného neděje.
Konec demokracie není žádnou historickou nutností, jakou hlásali kdysi marxisté. Nezávislá média, nezávislá justice, parlamentní rozprava, funkční politické strany, to vše tu může a má i nadále fungovat. Ale jen tehdy, když si budeme vážit své vlastní svobody, když všechny tyto zásadní principy nebudeme zrazovat. Kupříkladu tím, že nebudeme předstírat, že současná situace je normální a v pořádku. Když každý z nás bude mít dostatek sebeúcty a nenechá ze sebe dělat otroka nejmocnějšího politika v zemi a nebude se účastnit parodie na demokracii.
Otrocká mentalita, lhostejnost a zbabělost nás totiž postupně tlačí kamsi daleko na východ od civilizace.
A teď jedna poznámka závěr: Považuji ji za podstatnou. Tato interpretace naší současné společenské situace, která mluví o ohrožení samotných základů demokratického systému, bývá často v „lepší“ společnosti označována za hysterickou, katastrofickou a přehnanou. Dovolím si namítnout, že úpadek demokratických procedur, omezování svobody, manipulace veřejností a znesvobodňování médií nezastavíme tím, že vztyčíme prst a povytáhneme obočí na znamení „jistého rizika, které musíme bedlivě sledovat“. Je to důvod k výraznému, hlasitému a vášnivému protestu. A k hledání spojenců napříč celým demokratickým názorovým spektrem. Zleva doprava.
