Od začátku uprchlické krize jsem se snažil, aby tu Angela Merkelová nebyla popisována jen jako zdroj všeho zla. Soustavné urážky vůči představitelce spojenecké země od různých konvičkovců, bartošovců a přátel Zemana i Klause mě znechucovaly a dodnes znechucují.
Je to i tím, že si po dlouhá léta na rozdíl od mnoha svých spoluobčanů myslím, že Spolková republika Německo je demokratická a slušná země. A že je to země moderní a nesmírně výkonná, s níž má být Česká republika v těch nejtěsnějších vztazích. Protože taková spolupráce je mimo jiné i zdrojem bohatství a nese sebou ohromný kulturní přínos.
Němci jsou zvyklí na imigraci a zdaleka v ní nevidí jenom zlo. Vidí v ní i šance na další ekonomický rozvoj a až do eskalace imigrační vlny v létě minulého roku přísun uprchlíků víceméně akceptovali. Na rozdíl od Čechů, jejichž zkušenosti s imigrací jsou takřka nulové, což plodí přirozený strach a nejistotu, na nichž se pasou ti nejhorší političtí zločinci.
Ve chvíli, kdy Angela Merkelová pronesla svůj slavný projev o otevřené náruči pro všechny uprchlíky ze Sýrie, zpozorněl jsem a byl jsem z jejího postoje lehce v rozpacích. Bylo mi jasné, že z hlediska platných zákonů o právu na azyl nelze odmítat uprchlíky pocházející z míst dramatických konfliktů, rozvratu a teroru. To ale neznamená, že je třeba lidi z těchto míst aktivně zvát a jednak se taková otevřená náruč nedá na evropské bázi provozovat bez domluvy a vzájemného souhlasu s partnerskými zeměmi, jichž se celý exodus týká. Angela Merkelová se zapomněla zeptat, zda s její politikou souhlasí Rakušané, Slovinci, Chorvaté, Italové a zejména Maďaři. Bylo by také férové, kdyby o tom nejprve mluvila i s českou nebo polskou vládou. Neudělala to.
Pomáhat uprchlíkům je zcela správné. Ale musí to odpovídat reálným možnostem. A nikdo nemá právo provozovat dobro na úkor někoho jiného. Neexistuje morální povinnost pomoci najednou několika miliónům lidí z Blízkého východu. Civilizované společnosti mají hledat možnosti, jak zmírňovat bolest, strádání a útlak všude na světě. Ale jen tehdy, když to nepoškodí jejich vlastní bezpečí a nezničí to jejich pracně vybudované instituce. Kupříkladu Evropskou unii.
Vím, že se to tu teď právě nenosí, ale považuji Evropskou unii za jeden z vrcholů evropské historie. Přes všechny její chyby, nemotornost a někdy i směšnost. Je to spolek zabezpečující společný rozvoj, blahobyt a v neposlední řadě mír. Že tato přebujelá instituce zároveň němá na zvládnutí některých úkolů mě mrzí, ale z toho neplyne, že by se měla zrušit. Pro nás by krach EU znamenal automatické podlehnutí barbarskému Rusku. O tom není žádná pochybnost.
Dnes je moje loajalita vůči kancléřce nejsilnější evropské mocnosti ovšem bohužel na bodu mrazu. Týká se to svobody slova, což mě vede i k tomuto osobně laděnému článku.
Vláda Angely Merkelové rozhodla, že na německého komika Jana Bömermanna má stát podat trestní oznámení, protože si dělal v televizní šou legraci z tureckého premiéra. Dělal si legraci vskutku brutální a o jeho metodách humoru je jistě možné vést diskusi. Ale dělal si prostě jen legraci. Žádná žaloba tu není ani trochu na místě. Jeho vystoupení nemělo smysl v žádných urážkách, ale právě v otázce našich svobod, a to v porovnání se svobodou v muslimské zemi.
Povrchní média interpretují vystoupení Jana Bömermanna na veřejnoprávní televizi ZDF z 31. března tak, že podsouval tureckému prezidentovi Erdoganovi obcování s kozami. Není to pravda. Bömermann se zastal jiných německých televizních komiků, kteří ostře kritizovali potlačování svobody slova v Turecku, načež turecká vláda začala hystericky řádit a tlačila Německo rovněž k potlačování svobody slova, tentokrát v Německu.
Bömermann svoji píseň nazval „Difamace“ a ukázal na příkladu, co se v Německu smí a co se nesmí. Nesmí se o lidech lhát ve věcném smyslu. Ale smí se ostře kritizovat. On jasně předem řekl, že to, co zazpívá, je příklad difamace (pomlouvání), aby ji mohl Erdogan napříště odlišit od kritiky něčeho, co se opravdu reálně děje a žádnou pomluvou to tudíž není. Tedy od kritiky, která je v Německu zaručena ústavou.
[ctete]54905[/ctete]
Německá vláda ustoupila tlaku Turecka a posílá Bömermanna k soudu na základě starého a nesmyslného zákona, který zakazuje v Německu zneuctění představitelů cizích států. Merkelová dobře ví, že ten zákon již neodpovídá moderním standardům svobody a zatančila nesmírně pokrytecký balet. Jednak umožnila podat na základě tohoto zákona na Bömermanna trestní oznámení a zároveň sdělila, že toto ustavení zákona navrhuje parlamentu zrušit. Podlezla tedy autoritářskému tureckému prezidentovi, aby nadále pomáhal Evropě řešit imigrační problém. Zavírá oči před tím, že Turecko zavírá novináře a zrazuje atatürkovskou tradici sekulárního státu, která kdysi vynesla zaostalé Turecko mezi moderní státy.
Turecko svým způsobem prožívá něco podobného, jako Česká republika. Konzervativní vesnice se vzbouřila proti městu a vynesla k moci konzervativního a buranského prezidenta. V Turecku má zaostalejší obyvatelstvo sklon k islámskému fanatismu. V Česku má zaostalejší obyvatelstvo zase touhu po časech reálného socialismu. V obou případech je výsledkem autoritářství, tendence k policejnímu státu a buranokracie. Jen potlačování kritických novinářů se zatím u nás děje spíše v rukavičkách, protože v hlavních médiích se většina novinářů umí buranokracii přizpůsobit sama.
Když Angela Merkelová podlézá buranokracii v Turecku, tak podráží nohy tureckým demokratům a liberálům. A přistoupila zároveň na tlak po potlačování svobody slova v Evropě.
Merkelová se nemá co vymlouvat na anachronický zákon, který šetří představitele cizích států. Ten zákon je ve zjevném rozporu s článkem 5 německé ústavy o zaručené svobodě projevu. Neměla podávat trestní oznámení na německého komika, ale měla se obrátit na německý ústavní soud s otázkou, co s tímto strašidelným zákonem. Její postup vyvolal v Německu bouři kritiky a nesouhlas již vyjádřil jak ministr zahraničí, tak i ministr spravedlnosti.
Jestliže v Evropě začneme stíhat televizní komiky, protože se nelíbí vládám islámských států, tak je Evropská unie opravdu nenávratně ztracená. A naše země se v důsledku impotentní evropské politiky a rozvratu EU ocitne opět v civilizačním propadlišti. Bude tu rejdiště xenofóbů, postkomunistů, bartošovců, konvičkovců, okamurovců a podobné chamradi.
V tomto kontextu mě slabost Angely Merkelové skutečně děsí. Imigrační krizi nemá řešit tím, že se plazí před Erdoganem po kolenou. Je premiérkou velmoci a podle toho se má chovat. Když stojí v čele svobodné země, tak má tuto svobodu bránit a ne ji potlačovat. K televiznímu humoristickému šou se neměla ani na jednu vteřinu vyjadřovat a turecký tlak měla nechat plavat. Byla by silnější. A s ní i celá Evropa. I my.