Už několik dní musím myslet na pojmenování dalšího teatrálního policejního zátahu po norském kolaborantském politikovi Vidkunu Quislingovi. Je zarážející, že novinářská obec takový styl bezpečnostních složek státu toleruje a dokonce s radostí šíří. Akce „Vidkun“ dává totiž veřejnosti najevo, že věc je už rozhodnutá. Uvnitř policie prostě pracují zrádci a se zrádci je třeba zatočit.

Již delší dobu, mnoho let se některé útvary policie a bohužel někteří státní zástupci věnují velmi úspěšně marketingu a svému „pí-ár“. Jsou v tom často mnohem úspěšnější než při vlastním vyšetřování a prokazování trestné činnosti. Proč? Protože tím dávají najevo, že konají a zatýkají. Odpovídají tak na lidovou poptávku po zavírání. V doprovodu s cirkusovým šou ozbrojených policistů v gangsterských kuklách jde o naprosto zvrácenou a demokratickému duchu odporující metodu.

Toto není žádná obrana pachatelů trestné činnosti. Je ovšem třeba bránit právní stát, v němž má vyšetřování probíhat věcně, bez zbytečného divadla a na základě faktů a má končit pečlivým zkoumáním nezávislého soudu. Na každého obviněného je až do rozhodnutí soudu třeba nahlížet jako na osobu formálně nevinnou. Presumpce neviny je základní stavební kámen demokratického právního systému.

Marketing akce „Vidkun“ však naopak vytváří presumpci viny neboli zcela nepřijatelný tlak na veřejnost, a v důsledku tedy i na soud, aby trestní řízení skončilo náležitě podle představy vyšetřovatelů, policistů i státních zástupců. Takové chování je nepřijatelné. Je třeba maximálně hájit prostředí práva a je třeba vytvářet podmínky, v nichž soudci nejsou vystaveni veřejnému nátlaku a mohou se rozhodovat přesně podle důkazů a podle práva.

Marketing patří vždy k činnosti nedemokratických represivních složek. Pan Šlachta z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu toto pravidlo zjevně nezná. Už se to ukázalo během nehorázného postupu v kauze Nagyová. Horší je, že to asi neví ani ikony boje s korupcí mezi státními zástupci. Zejména tedy pan Ištvan a paní Bradáčová. Tito lidé nás možná očistí od kdejaké korupce, ale zároveň nás mohou dovést k fašismu a zcela jistě pracují na upevnění moci Andreje Babiše. A to za pomoci obamovsky naivní americké ambasády, což je obzvláště smutné.

Až tady, v České republice, bude policie a státní zastupitelství svým chováním znovu odpovídat demokratickému režimu a principům právního státu, tak to poznáme podle toho, že vyšetřování nebude mít žádný marketing a v televizi se nebudeme dívat na estrádní představení policajtů v kuklách. Strohé a věcné oznámení o tom, že někdo putuje před soud, proběhne až ve chvíli, kdy trestní kauza bude podepřená hodnověrnými důkazy a ten hlavní mediální bod případu bude až rozsudek soudu. Nyní je naopak hlavním mediálním bodem trestního šetření počáteční hurá akce, zatýkání a obludné šaškování, při němž je známý politik převážen před televizními kamerami k výslechu.

Hrozivým mementem pro kvalitu právního státu je policejní vpád na Úřadu vlády v roce 2013 a také do bytu Jany Nagyové včetně jejího nedůstojného převážení v řetězech. Je opravdu otřesné, jak přitom selhali čeští novináři, kteří místo kontroly moci považují za svůj úkol podporu represivního aparátu. Tím vytváří dojem, že zlepšení naší společnosti je spojeno s tím, že se podaří zavřít co nejvíce lidí. Nemusíme si říkat, že s potlačováním skutečné korupce tato komedie vůbec nijak nesouvisí. Jsou to akce mocenské a ve své podstatě nesmírně primitivní.

Šlachtův a Ištvanův styl očisty naší společnosti má tento průběh: Na začátku je veliké drama, policie pracuje v kuklách před kamerami, státní zástupci vystupují na tiskových konferencích s šokujícími projevy. Pak nastupuje na scénu populistická a fanatická žurnalistika, která se raduje z likvidace zločinců. Pak se nic neděje, objevují se první rozpaky a  také ujišťování ze strany tzv. seriózního tisku, že Šlachta s Ištvanem něco velkého určitě mají. Pak opět dlouho nic a najednou je zřetelné, že z velkého dramatu se postupně stává takový malý hnusný pšouk.

Je to prostě přesně opačný průběh, než bychom si měli přát, jestli nám je osud české demokracie aspoň trochu drahý.