„Jsem kandidát, který hájí zájmy zaměstnanců, a myslím si, že to je zcela fér,“ říká Josef Středula, který nevidí nic špatného na tom, že ve funkci předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů tlačí na vládu, aby zvyšovala platy, a zároveň zahájil boj o funkci prezidenta republiky. Žádný střet zájmů v tom nevidí. Odborářský post totiž považuje za normální povolání jako každé jiné a kandidáti na prezidenta by se přece neměli potkat na úřadu práce.

Je tedy na místě vzkázat panu Středulovi, že se šeredně plete. On totiž nevykonává běžné povolání, nýbrž působí ve volené funkci organizace, jejíž činnost upravuje zákon a která má vliv na sociální smíření či sociální konflikty ve společnosti. Podstatou konfliktu zájmů, v němž se Josef Středula svým chováním ocitl, spočívá ve zneužití ekonomických turbulencí k vlastnímu zviditelnění pro prezidentskou kampaň. V lednu tohoto roku o existenci pana Středuly podle průzkumu agentury Kantar pro Týdeník FORUM 36 procent Čechů vůbec nevědělo. Pak ale odborářský boss vycítil šanci. Rostoucí inflace a další problémy, které přinesla ruská agrese na Ukrajině vytváří napětí, v němž má kvůli platovým požadavkům zaručenou mediální pozornost.

Středulovo tvrzení, že bude zastupovat zájmy zaměstnanců i v pozici prezidenta, je rovněž, mírně řečeno, barbarské. Prezident k tomu nemá žádné kompetence. Nemá koneckonců ani morální právo prosazovat jednu skupinu občanů, jakkoli je početná, proti ostatním.

V naší zemi se bohužel velmi posunuly hranice možného, když Andrej Babiš učinil z konfliktu zájmů, což je synonymum pro korupční či jinak neetické chování, cosi běžného až banálního. Tuto optiku si ale ani Babišem a ani Středulou nenecháme vnutit. Na pokleslé praktiky je třeba upozorňovat, a když se z nich chce někdo vykecat, jako právě teď odborář Středula, tak mu to nepřestaneme připomínat.