Banky se chovají agresivně a rychlá pomoc od vlády nepřišla, hodnotí současnou situaci českých firem a podnikatelů Martin Pejša, spoluzakladatel a ředitel mezinárodního inkubátoru pro nové firmy Creative Dock. Na druhou stranu zdůrazňuje, že si firmy musí najít nový model fungování samy. Vyjednává nyní za malé a střední podniky se státem, neskrývá ale zklamání. „Od pana Havlíčka přišlo v e-mailu negativní stanovisko s tím, že je pomoc dostatečná a další nebude,“ popisuje v rozhovoru pro deník FORUM 24 reakci ministra průmyslu a obchodu. Zároveň odmítá, že by si firmy mohly vytvořit na podobné situace finanční polštář. Jakmile neinvestujete, konkurence vás rychle převálcuje, vysvětluje.
V rámci iniciativy Firmy sobě jste se rozhodli před vyjednáváním se státními institucemi sdružit malé a střední podniky do společné platformy. K jakým závěrům jste prozatím dospěli? Co firmy podle zpětných reakcí potřebují v první řadě?
Krátkodobá pomoc od státu nepřišla. V některých oborech to začíná být víc a víc kritické. Je to rozdělené do dvou částí, a sice zmiňovaná okamžitá pomoc, bez které mají některé podniky už nyní problém fungovat. A to nyní i kvůli klesající poptávce. Jednak by tedy měly začít fungovat programy COVID, kde poslední čísla ukazují, že pomoc dostaly pouze dva tisíce firem, což je z celkového počtu půl milionu skutečně nic. Problém navíc je, že pomoci se nedostává ani firmám, které ji potřebují nejvíc. Banky se chovají komerčně a neschválí úvěr těm, kteří jsou nejvíce zasažení, takže i rizikoví. Takže to nakonec nesplňuje ani původní záměr.
Vedle toho jsou ale i dlouhodobé věci. Když se bavíte s lidmi, tak vám každý řekne, že je nyní potřeba pomoci okamžitě, což by stát samozřejmě měl. Na druhou stranu podnikání je podnikání, a my si musíme najít model fungování sami. To za nás neudělá nikdo v následujících měsících či letech, kdy tu situace s covidem bude.
Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie
číst článek »Které odvětví považuje aktuálně za nejvíc ohrožené?
Určitě všechna, která jsou spojená s turismem. Tam je to hodně znát. Retail, a pak už se to větví velmi specificky. Zasažené jsou firmy, které chtěly rozjet byznys postavený na zahraničí. Dále jsou i průmysly, které člověka ani nenapadnou… V Čechách je to třeba velký filmový průmysl. Natáčení filmů a produkce jsou na nule. Když se to všechno spočítá i s méně známými průmysly, tak je výsledek samozřejmě obrovský. Nyní začíná být vidět i to, že kde se nejdříve pouze zastavila výroba, nyní v daných oborech je i samotná poptávka menší. Začne se to propisovat. Takže všechny tyhle firmy, které byly nejvíce zasažené, nemají šanci na tu podporu dosáhnout. A ještě k tomu všechny podpory, které měly jít na pomoc živnostníkům, byly hodně „na oko“. Velká pomoc, a to i včetně kurzarbeitu, to není.
Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) přitom mluvila o tom, že vládní pomoc na podporu ekonomiky v souvislosti s dopady koronaviru dosáhne 1,2 bilionu korun. Dá se tedy s odstupem času říct, že byly ty slibované miliardy spíše proklamační?
Určitě byly proklamační. Třeba na programech COVID je vidět, že ČMZRB (Českomoravská záruční a garanční banka) už ani neuveřejňuje čísla. Ta poslední jsou stará přibližně čtrnáct dní. Je těžké se orientovat, ale určitě nedosahují výše, která byla proklamována.
Koncem dubna jsme se spolu bavili o tom, že se s iniciativou Firmy sobě plánujete obrátit – tehdy v horizontu týdne – na ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka (ANO). Obdrželi jste již reakci?
Ano, kontaktovali jsme jak ministerstvo průmyslu a obchodu, tak přímo pana ministra Havlíčka. Poskládali jsme tři oblasti, kde bylo potřeba okamžitě jednat. Jednak napravit to, jak fungují právě programy COVID, potažmo ČMZRB, a prosadit co nejrychlejší pomoc firmám. V současnosti je velmi složité všechno administrovat. Je to složitý proces. Všechno není digitalizované. Takže je v současné chvíli nejjednodušší snížit DPH a firmám říct, že se nyní například nebude odvádět sociální, zdravotní pojištění, a nechat peníze uvnitř firmy. Na tohle od pana Havlíčka přišlo v e-mailu negativní stanovisko s tím, že je pomoc dostatečná a další nebude. To posílal jeden z našich ambasadorů, který je s ním v kontaktu.
Dále jsme tento týden posílali na vybraná ministerstva dopis, kde shrnujeme nálezy z Firmy sobě, co vlastně podniky potřebují a co navrhujeme. Návrh jsme vytvářeli i s ekonomy, abychom nebyli postavení pouze na tom, co firmy potřebují, ale mohli se opřít taky o odbornou stránku, po konzultaci s ekonomy. Zde odpověď prozatím nemáme. Komunikujeme i s náměstkyní pana Havlíčka na MPO, kde jsme se domlouvali, že bychom se mohli sejít v pracovní skupině, ale i zde jsme prozatím bez odpovědi.
Stále častěji se objevují spekulace, jestli chce stát vlastně podnikatelům opravdu pomoci. Jaký je váš osobní dojem?
Můj osobní dojem je, že si stále hrozně stojí za politickým prohlášením o tom, že je schodek něco nemravného a že minulé vlády to vlastně zkazily, a tahle vláda se bude chovat zodpovědně. Akorát je tahle situace výjimečná vůči jakémukoliv fungování ekonomiky. Myslím si, že by bylo dobré o tom přemýšlet. Ale vláda se bohužel chová tak, aby dodržela volební slib.
Nabízí se tedy otázka, jestli je zodpovědné firmám nepomoci? Nebudou důsledky v součtu větší?
Já si myslím, že ano. Malé a střední podniky zaměstnávají 50 % pracujících. Ten dopad může být obrovský.
Máte informace o tom, kolik firem z těch, které sdružujete, se nachází v existenčním ohrožení?
Velká data jsou zde relativně složitá. Můžeme profesně tipnout. Když si vezmeme Spojené státy, tak je rychlá nezaměstnanost kolem 20 %. V Evropě je samozřejmě pokrácena. To číslo nejde číst stejným způsobem. Kurzarbeit to hrozně ovlivňuje. Ale když si vezmete, jaká je zaměstnanost a jaký je podíl kurzarbeitu, tak by si tipnul, že se na konci budeme dostávat k podobným číslům. Nevidím důvod, proč by to mělo být jinak. Znamenalo by to tedy, že se během pár měsíců dostaneme k nezaměstnanosti patnáct až dvacet procent.
Nepoměrně více jsou přitom zasaženy právě malé a střední firmy, které nemají z normálního podnikání polštář, či nemají jak čerpat peníze odprodejem akcií nebo úvěrováním. Jak jsem zmiňoval, banky se k nim začaly chovat přirozeně komerčně, řekl bych až agresivně. Takže zde bude ten dopad pravděpodobně větší. Už z toho vychází číslo nad dvacet procent.
Zmiňoval jste finanční polštář. Ale mohou se na tohle firmy vůbec připravit? Lze vytvořit finanční polštář na takto bezprecedentní situaci?
To je samozřejmě ten hlavní problém. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že kdybych vedl Creative Dock tak, že mám vytvořený finanční polštář na tohle období, tak už Creative Dock na trhu dávno není. Takhle podnikat nejde. Konkurence vás okamžitě převálcuje. A to platí ve všech oborech. Když bych podnikal v nemovitostech, tak jako developer musím využívat co největší zadlužení, protože pokud to neudělám, tak mě porazí někdo jiný, a na trhu nebudu. Naštěstí se v tomhle pohybujeme ve svobodné ekonomice a firmy jsou denně tlačené k tomu, aby fungovaly co možná nejefektivněji. To je krása kapitalismu, ale nedílnou součástí toho je, že nikdo nevytváří rezervy, jinak by přestal existovat.
Vaše firma Creative Dock funguje v několika evropských zemích. Už v dubnu jste zmiňoval rozdíly v pomoci i rychlosti reakcí vlád. A na facebookových stránkách Firmy sobě jste nyní položili otázku, proč je pomoc českého státu drobným podnikatelům oproti zbytku Evropy „tak tragická“? Nalezli jste už odpověď?
(smích) Opravdu si nemyslím, že je tu ten zájem pomoci. Nevidím tu snahu. Jednak určitě existuje administrativní nepřipravenost. Digitalizace státu je strašně nízká. Na příkladu ČMZRB je to velmi vidět. Schopnost procesovat velké množství případů tam vůbec není. To je čistě praktický pohled na věc. Takže schopnost výkonu v téhle situaci je minimální. A pak je tam druhá část, a sice politická, kde znovu opakuji, že mám opravdu pocit, že tam zájem pomoci příliš není. A proč, to bych nechtěl komentovat. Nechováme se politicky, je vlastně jedno, kdo je u vlády, díváme se na to čistě byznysově. Je zde problém a je potřeba ho vyřešit.
Kde skončily desítky miliard na pomoc podnikatelům, ptá se Fiala
číst článek »Aktuálně se mluví o hrozbě druhé či třetí vlny epidemie. Co byste firmám doporučil?
Strašně se připravovat. Ale je to průmysl od průmyslu. Být kadeřník, tak je samozřejmě strašně složité se připravovat – když ke mně nemůžou chodit zákazníci, tak je ostříhat opravdu nemůžu. Možná bych mohl tak akorát začít točit videa a vydělávat na tom, že se lidé začnou stříhat podle nich. (smích)
Ale pak jsou třeba průmysly, kde se firmy začaly přeorientovávat. Skvělým příkladem jsou restaurace, kde je možnost home delivery (doručení domů – pozn. red.). Ale pak je otázka, jaká forma kreativity v průmyslu musí být, a připravovat firmu i produkt.
Iniciativa Firmy sobě začíná navíc vytvářet vlastní produkty, které by měly pomoci. Třeba certifikace We Are Safe je vlastně to, že firmy deklarují, že se starají o to, aby v jejich prostorách covid nebyl. Ať jde o restaurace nebo kanceláře. Denně se testují všichni zaměstnanci, měří si teplotu a provádějí sanitární procesy, které jsou nařízeny státem, ale i nad rámec. Informace otevíráme našim zákazníkům, kdy se každý zákazník vlastně může podívat, že byli všichni naši lidé dnes zkontrolováni. Jít tomu naproti a umožňovat rozběh ekonomiky je důležité. Jak jsme se už bavili, nyní je potřeba rychle pomoci, ale dlouhodobě se musíme postarat sami. A nejdůležitější je umět ekonomiku rozběhnout a dostat obyvatelstvo zpátky do normálního fungování.
Když to vezmeme konkrétně, váš Creative Dock funguje jako určitý inkubátor pro startupy. Myslíte, že po nich bude poptávka? Nebudou se teď podnikatelé bát vstupovat do nových projektů?
My jako Creative Dock máme mezinárodní propad asi 35 % výnosů. Podnikání obnáší různé obory i přístupy, ale na konci bude ve většině oborů dlouhodobě cesta. Musíme to taky trochu předělat a upravit. Jdeme nyní hodně tím směrem, že začínáme stavět projekty zprvu investičně sami, ale hledáme pro ně projekty velkých firem. Takže utváříme více partnerství namísto čistě klientského byznysu.
