Následky německého bombardování polského města Wieluň FOTO: Wikimedia Commons/ neznámý autor/ volné dílo
FOTO: Wikimedia Commons/ neznámý autor/ volné dílo
V neděli uplynulo 85 let ode dne, kdy se na malé polské město Wieluň u Lodže zničehonic snesly bomby německé Luftwaffe. Zabily až tisíce jeho obyvatel. Téhož dne došlo k provokaci v Gliwicích, která odstartovala dosud nejničivější konflikt v dějinách. Zatímco druhý zmíněný incident všeobecně platí za začátek druhé světové války, bombardování polsko-židovského města je méně známou kapitolou prvního dne konfliktu, který si připomíná celý svět. Zemřely během něj desítky milionů lidí, přičemž převažovali civilisté.
Ve Wieluni podle různých pramenů během prvního dne války zahynulo od 1200 do 2000 lidí. „Wieluň, kde umíraly děti, ženy i starci, se stala symbolem totální války,“ uvedl před pěti lety historik a ředitel muzea ve Wieluni Jan Ksionžek pro agenturu AFP. Po válce byla Wieluň znovu postavena. Dnes je to prosperující město s 25 000 obyvateli, s dobře udržovanými ulicemi a parky, hrdé na svou minulost bývalého královského města, založeného ve 13. století.
„Za svítání, kdy venku bylo ještě šero, mne vzbudil podivný zvuk, silné vytí, jaké jsem nikdy předtím neslyšela. Ve stropu se najednou objevila trhlina a vysypalo se sklo. Měli jsme totiž okna do ulice nedaleko nemocnice, na niž spadly první bomby,“ uvedla místní pamětnice Žofia Burchacińská. Zvuk, který tak vyděsil tehdy mladou dívku, byly sirény, takzvané biblické polnice z Jericha, které byly namontovány na podvozcích bombardérů Junkers Ju 87.
Rozkaz k bombardování Wieluně, malého středopolského města o 16 000 obyvatelích, dal generál Wolfram von Richthofen, bývalý velitel Legie Condor, jejíž letouny vyhladily v roce 1937 baskickou Guerniku. Drama inspirovalo slavný Picassův obraz. V obou případech šlo o masakr bezbranného civilního obyvatelstva, o vyvolání paniky.
„Utekly jsme s matkou přes tržní náměstí, už plné suti. Část náměstí byla v plamenech, požáry byly silné, hořela parfumerie se spoustou hořlavin,“ vzpomínala dále Žofia Burchacińská. „Do Wieluně jsem se vrátila až po takzvaném osvobození příchodem bolševické armády,“ řekla. „Město jsem nepoznala, otec mě musel vést, abych došla do školy. Tržnice už neexistovala, ani žádné ulice,“ dodala.
Na otázku, proč si německá armáda vzala na mušku právě toto městečko, nabízí odpověď polský historik Tadeusz Olejnik: „Je pravděpodobné, že si Němci uvědomovali, že Wieluň je městem dvou kultur. Převládalo polské obyvatelstvo, následované židovskou populací. Na rozdíl od ostatních měst v centrálním Polsku tu nebyla německá menšina.“ „Navíc v prvních německých hlášeních se útok na Wieluň vysvětluje skutečností, že město bylo domovem velké židovské populace. V roce 1939 bylo z téměř 16 000 obyvatel přesně 33,39 procenta Židů,“ dodal.
Přeživší Židé byli nejprve uzavřeni v ghettu a pak v rámci „konečného řešení“ posláni buď do ghetta v Lodži, anebo do vyhlazovacího tábora Chelmno, kde byli zavražděni plynem v uzavřených nákladních automobilech. V tomto táboře bylo zavražděno i 81 dětí z Lidic vypálených nacisty a 11 dětí z Ležáků.
První září je oficiálně označováno za první den druhé světové války. Tento globální konflikt platí za nejhorší válku v dosavadních dějinách lidstva. Zahynulo během něj více než 60 milionů lidí. (To je v průměru zhruba 27 350 mrtvých za den.) V samotném boji padlo asi 20 milionů vojáků.
Podle Encyklopedie moderní historie měl největší ztráty Sovětský svaz s 27 miliony obětí. Nejvíce obětí mezi zeměmi v poměru k počtu obyvatel mělo Polsko (asi 16 procent populace). Počet obětí z Československa činil 360 000.
Bojovalo se na území čtyř desítek států, plocha válčišť činila 22 milionů kilometrů čtverečních (současná EU má rozlohu necelé čtyři miliony km2). Ve zbrani bylo během války přes 110 milionů lidí. Válečné škody se odhadují na bilion dolarů, byly zničeny stovky průmyslových podniků, v důsledku bojů bylo v troskách mnoho obytných domů. V Německu až 40 procent budov, v Polsku třetina, ve Francii pětina.
