Čínským komunistům v Pekingu se nelíbí, že předsedkyně Sněmovny reprezentantů Spojených států amerických Nancy Pelosiová navštívila Tchaj-wan FOTO: US Department of Labor / Public Domain
FOTO: US Department of Labor / Public Domain
Peking hrozil, čínská režimní média vyhrožovala, že by čínské letectvo mohlo letadlo s předsedkyní americké Sněmovny reprezentantů dokonce sestřelit. Nancy Pelosiová přesto v úterý neohlášeně přistála na Tchaj-wanu. Jde o cestu, od níž ji podle médií zrazoval i Bílý dům. Ten zastává pozici, že v současné situaci, kdy stále probíhá ruská agresivní válka proti Ukrajině, jde o zbytečné tříštění pozornosti. Biden sám řekl, že tato návštěva momentálně není ten nejlepší nápad. To je z určitého úhlu pohledu legitimní. Na druhou stranu ale lze argumentovat, že právě v současné situaci je dobré, když Spojené státy jasně dají najevo, že výpad proti ostrovu by Čínu hodně mrzel.
Diplomatické vztahy a strategická nejednoznačnost
Od navázání diplomatických vztahů s komunistickou Čínou v roce 1979 Washington Čínskou republiku, jak zní oficiální název Tchaj-wanu, neuznává. Také se zavázal k politice jedné Číny a proto nemá v principu problém se sjednocením ostrova s pevninou. Klade si ale důležitou podmínku, aby k tomu došlo mírovou cestou a se souhlasem obyvatel ostrova.
Jenže vidina dohodnutého sjednocení se Pekingu vzdaluje. Díky rostoucí čínské agresivitě i otevřenému a brutálnímu porušení principu „jedna země, dva systémy“ v případě Hongkongu zastánci sjednocení Tchaj-wanu s pevninou oslabují. Naopak síly hlasy volající po vyhlášení nezávislosti. To je něco, co Spojené státy dlouhodobě odmítají
Proto praktikují ve vztahu k obraně ostrova před čínskou agresí tzv. strategickou nejednoznačnost. Neexistuje tak pevný závazek, že přijdou ostrovu vojensky na pomoc v případě napadení Pekingem. Washington to vnímá tak, že taková záruka by mohla posílit volání po nezávislosti. Zároveň ale Amerika dává najevo, že nebude jen přihlížet, pokud se současný status quo pokusí narušit komunistická Čína.
Demokracie a nezávislost
Čína řinčí zbraněmi celkem s oblibou. Před nedozírnými následky varuje při pravidelných plavbách amerických lodí vodami Jihočínského moře, které si v rozporu s mezinárodním právem nárokuje. Stejně tak hrozila před návštěvou amerického ministra zdravotnictví Alexa Azara v roce 2020. Ten byl nejvyšším představitelem americké vlády, který ostrov oficiálně navštívil od roku 1979.
Pelosiová je nejvyšší představitelkou Spojených států, která na Tchaj-wan přijela od návštěvy předsedy sněmovny Newta Gingriche v roce 1997. Skutečná reakce Pekingu se zatím omezila na provokace ve vzduchu stejně jako v případě návštěvy Azara. Také je ohlášeno poměrně rozsáhlé cvičení čínského námořnictva v okolí ostrova.
Ani to však není nic nového. Naopak právě stupňující se agresivita a nátlak v podobě podobných provokací a vojenských cvičení vylodění na ostrově je důvodem, proč Pelosiová na ostrov jede. Peking svou útočnost v posledních letech zvyšuje. Předsedkyně sněmovny se ve svých prohlášeních vyslovila pro obranu demokracie na ostrově, ale zároveň nevyslovila podporu nezávislosti.
Status Quo a Si Ťin-pchingovy ambice
Navzdory čínské rétorice tak Washington o vyhlášení nezávislosti ostrova nestojí. Jde mu naopak o zachování statu quo. To je něco, co není vlastně v rozporu s čínskými zájmy. Námořní invaze je krajně riskantní podnik i bez toho, že by se Pekingu postavily Spojené státy a jejich spojenci v oblasti. I když uspěje, tak si vyžádá ohromné ztráty na životech a škody.
Čína přitom v současnosti potřebuje především ekonomickou stabilitu. Také proto se zatím nezdá, že by byla ochotna jít kvůli Tchaj-wanu do přímého vojenského střetu. Jenže racionalita nemusí trvat věčně. Přesně řečeno to, co je racionální pro Čínu jako celek, nemusí být racionální pro jejího vůdce Si Ťin-pchinga.
Ten usiluje o bezprecedentní třetí funkční období. Jeho covidová politika přitom není příliš populární a robustní růst ekonomiky, na kterém je založena společenská smlouva mezi diktátorským režimem a jeho poddanými, oslabuje. Prezident přitom také slíbil sjednocení Číny a hrozí tak, že právě to by mohl využít pro stabilizaci situace doma.
Racionalita a odstrašení
Pokud učiní rozhodnutí ostrov skutečně napadnout, nebude to kvůli současné návštěvě Pelosiové. Půjde o rozhodnutí založené na úplně jiném kalkulu. Stejně tak platí, že iracionální rozhodnutí takové povahy lze těžko odstrašit. Ochota riskovat bude taková, že hrozba následků nebude fungovat. Faktem ale je, že usmiřováním Číny v tomto ohledu také nic získat nelze.
Pelosiová svou návštěvu nemění nic na tom, že Spojené státy chtějí zachovat status quo. Přehlížet rostoucí agresivitu Pekingu, a tím signalizovat jistou ochotu se s nějakou jeho změnou smířit, agresivitu komunistického režimu snížit nemůže. Jasná podpora demokracii na Tchaj-wanu, byť ne přímo nezávislosti, s sebou jistě přinese agresivnější rétoriku Pekingu. Plány na skutečnou agresi ale může jedině odradit.
