Části české společnosti se líbí představa zavřených hranic, zapomínají přitom ale na desítky tisíc pendlerů a lidí v pohraničí, kteří za hranice dojíždějí nikoliv za zábavou, ale prostě za prací, do školy nebo i jen k lékaři. To je případ třeba Českého Těšína a polského Těšína, kde hranice prochází středem města. Kvůli vládním opatřením se jim tak zkomplikoval život ještě víc než zbytku republiky a velké množství lidí kvůli nemožnosti dojíždět bohužel přišlo o práci. A ti, co ji ještě mají, stále čelí nesmyslné úřednické šikaně.

Tomáš z Horní Plané pracuje v německé firmě hned za hranicemi jako konstruktér vstřikovacích strojů. Petr z Českých Budějovic je instalatér a za prací dojíždí do Rakouska. Oba měli svým způsobem štěstí. Tomášovi umožnil zaměstnavatel pracovat od března z domova. Petr, o kterého jeho firma hodně stála, zůstal dva měsíce doma na základě poměrně velkorysého rakouského kurzarbeitu a dostával po tuto dobu 80 procent svého platu. To je velký rozdíl proti České republice, kde při překážce v práci dostávají zaměstnanci, kteří musí zůstat doma, pouze 60 procent své mzdy.

Nyní už oba pracují. Tomáš v pátek 15. května absolvoval test na koronavirus za 2600 Kč, aby zjistil, že od soboty by to bývalo vyšlo hned o 1000 Kč levněji. Příjemnou změnou ale bylo, že laboratoř poslala výsledky rovnou na formuláři ministerstva vnitra, původně totiž měl s jejich výsledkem jít ještě za obvodním lékařem, aby správný papír vystavil on.

„Když jsem pak v pondělí o tři dny později vyjel, dozvěděl jsem se, že mi potvrzení o negativním testu bude stačit na celý měsíc, nejen na původních 14 dní, a ještě to potvrzení budou kontrolovat jen namátkou. Celé to tak zcela ztrácí logiku a z poplatku je vyloženě jen daň za to, že člověk bydlí pár kilometrů od hranic a dovolil si proto najít práci v Německu,“ komentuje situaci Tomáš.

Cesta do Salcburku mi přišla bezpečnější než do Prahy

Stejně to vidí i Petr, který každý týden odjíždí za prací v pondělí ráno a vrací se ve čtvrtek večer. „Zaplatil jsem za test, ale k čemu to je, když nás teď na hranicích kontrolují jen namátkově a teoreticky se stejně mohu kdekoliv nakazit, a nikdo to nepozná? Oni vyloženě jenom tahají z lidí peníze. Nepochopím rovněž, proč u nás jsou testy tak drahé, když v Rakousku stojí okolo 50 eur, tedy pořád výrazně méně než v Česku,“ upozorňuje Petr.

Petra také mrzí jednání části spoluobčanů, kteří obviňují pendlery z rozšiřování koronaviru. „To je ale podle mě nesmysl, mnohem horší jsou turisté a dovolenkáři. Osobně mi přišlo rizikovější jet pracovně do Prahy než do okolí Salcburku, kde bylo o dost méně nakažených i zemřelých. Až si myslím, že nám spíš závidí vyšší výdělky,“ míní Petr.

Za pravdu mu dávají i fakta, protože zrovna jižní Čechy, odkud oba muži jsou, mají dlouhodobě nejnižší počet nakažených koronavirem v rámci České republiky. Daleko hůře jsou na tom zmíněná Praha nebo Moravskoslezský kraj, kde je klasických pendlerů méně.

Stát by měl i v této době umožnit lidem co nejméně problémové výjezdy za prací do zahraničí, protože je to pro něj výhodné. Místo braní dávek v nezaměstnanosti tu totiž naopak mimo jiné utrácejí slušné peníze a posilují tak českou ekonomiku. Jenže to by vláda musela nad situací skutečně přemýšlet a neřídit se jen přáními a často neopodstatněnými strachy své úzké skupiny voličů.

Autor je europoslanec a místopředseda KDU-ČSL.