Obraz malíře Ivana Vladimirova (1870-1947). Ve sklepeních Čeky. FOTO: commons.wikimedia.org/Ivan Vladimirov/public domain
FOTO: commons.wikimedia.org/Ivan Vladimirov/public domain
„Otázka zrušení moratoria na trest smrti v Rusku není na pořadu dne, o takové možnosti se nediskutuje,“ řekl novinářům ve čtvrtek mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov. Na tom, co říká Peskov, ale vůbec nezáleží. Na Ukrajinu taky nechtěli vpadnout, jak tvrdili, načež vpadli. Na Krymu ruští vojáci nejsou, tvrdila Moskva v roce 2014, načež jim pak sám Vladimir Putin dal vyznamenání za to, že tam byli.
Radostnou zprávu, že popravovat se zatím nebude, přinesla agentura TASS: „Kreml svůj postoj v této věci nijak nezměnil, Kreml zkrátka nyní nemá takové téma na pořadu dne. O této otázce nediskutujeme.“ Peskov řekl, že „faktická situace se nijak nezměnila – de facto i de iure zůstává stejná“.
Leonid Sluckij, předseda Liberálně-demokratické strany Rusk a šéf zahraničního výboru Dumy, zase nedávno v rozhovoru pro agenturu TASS uvedl, že si myslí, že při zvažování zrušení moratoria na trest smrti by se mělo přihlížet k názorům občanů. Připustil možnost předložení této otázky k referendu, pokud o to společnost požádá.
Je to prostě pro mnohé činovníky pokušení. V minulém století se v SSSR, tedy „historickém Rusku“, jak říká Putin, popravovalo dost, tak je to teď trochu anomálie.
První rozsudek smrti v sovětském Rusku byl vynesen 21. června 1918 nad Alexejem Ščastným, velitelem námořních sil na Baltském moři. Byl obviněn z „kontrarevoluční agitace, neplnění rozkazů sovětské moci a její systematické diskreditace v očích námořníků“. V letech 1920 až 1950 se popravovalo za všechno možné: nevýhodné smlouvy, braní úplatků, špatné hospodaření s válečnými pracovními silami, neplnění smluvních závazků, krádeže ve státních skladech. Jinak také ovšem za to, že byl někdo proti sovětské moci nebo si to o něm někdo myslel. Někdy ani nemyslel, jen bylo potřeba se někoho zbavit. Trest smrti byl uplatňován i mimosoudně.
Historické pojednání na Pravo.ru uvádí: „Po smrti Josifa Stalina v roce 1953 byla přijata politika liberalizace a humanizace společenského života. V roce 1960 vstoupil v platnost Trestní zákoník RSFSR, podle něhož bylo možné uložit trest smrti za loupež, pokus o vraždu, dobrovolnou kapitulaci, zradu vlasti, přijetí úplatku úřední osobou ve zvlášť velkém rozsahu, porušení devizových předpisů ve velkém rozsahu a další trestné činy.
O dva roky později byl obnoven trest smrti za znásilnění, úplatkářství a řadu hospodářských trestných činů. Hlava státu mohla rozhodnout o udělení milosti, ale činila tak jen výjimečně. V případě omilostnění byl trest smrti změněn na 25 let odnětí svobody nebo doživotí.“
Dne 28. února 1996 vstoupilo Rusko do Rady Evropy, čímž se zavázalo podepsat a ratifikovat Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod a zrušit trest smrti, což následně učinilo. Duma ji měla ratifikovat do května 1999, ale nikdy tak neučinila. Formálně dokument pro Ruskou federaci nevstoupil v platnost, ale podle mezinárodních pravidel by se země po podpisu smlouvy měla chovat, jako by ji ratifikovala, takže od 16. dubna 1997 je v Rusku vyhlášeno moratorium na trest smrti. Dne 1. ledna 2010 mělo moratorium vypršet, ale ruský ústavní soud rozhodl, že už se to tak nechá.
Trest smrti je tedy v Rusku zakázán, ale norma o něm je stále obsažena v trestním zákoníku. Podle něj je možné zastřelit pachatele za vraždu s přitěžujícími okolnostmi, genocidium, pokus o vraždu státní nebo veřejné osoby, strážce zákona nebo osoby, která vykonává soudnictví nebo přípravné řízení. Trestní zákoník stanoví, že se jedná o výjimečný trest, který nelze uložit pachatelům mladším 18 let ani ženám a mužům, kteří v době vynesení rozsudku dosáhli věku 60 let.
Takže je tedy v Rusku dnes možné někoho odsoudit k trestu smrti? V zákoně ho mají, ale je zakázaný. Tedy vlastně je na něj moratorium. I když to už vypršelo. Na druhou stranu Ústavní soud kdysi (v roce 2010) mínil, že už si Rusko zvyklo na to, že se nepopravuje, tak se to tak nechá. Nějaký právník by nám k tomu možná podal výklad. Dva právníci možná dva výklady.
Letos v únoru se nad možností trestu smrti zasnil i Dmitrij Medveděv, který napsal: „Rada Evropy a PACE pozastavily členství Ruska. Jedná se o krutou nespravedlnost. I když to není špatný důvod, proč konečně zabouchnout dveře a navždy zapomenout na tyhle nesmyslné almužny. Kdysi dávno jsme se k nim zčistajasna připojili. Když jsme byli mladí. Je to také dobrá příležitost k obnovení některých důležitých institucí, které mají zabránit obzvláště závažným trestným činům v zemi. Trest smrti pro nejnebezpečnější zločince, který se mimochodem aktivně používá v USA a Číně.“
Nakonec na tom ale, upřímně řečeno, tolik nezáleží. Dnešní Rusko zabilo na Ukrajině tisíce lidí, kteří nic neprovedli, včetně dětí. V Rusku se střílí novináři a nikdy se nezjistí, kdo si vraždu objednal. Ruští agenti brouzdají po světě s poloniem a novičokem. U nás se motali kolem muničního skladu s falešnými pasy, a on pak najednou vybuchl a dva naše občany to stálo život. To je jen část toho, co se v Rusku a okolí děje.
Prosím vás, nějaké akademické debaty o trestu smrti. K čemu trest smrti, když stačí nějaká ta „sebevražda“ nebo někdo náhodou vypadne z okna? Nebo se někdo pošle do lágru na 15 let, a on už tam nějakou tu tuberkulózu jistě dostane. A vůbec, proč mluvit o obnovení trestu smrti, když se ani pořádně nezrušil?
