Série demonstrací z posledních týdnů vzbudila u mocných reakce, z kterých je patrné, čeho se někteří lidé bojí. Jejich vztek je tak velký, že se přestávají ovládat a tím dávají najevo, kde jsou jejich slabá místa. Jak se blíží protest na Letné, neklid v jistých hlavách roste.

I lidé v politice zkušení si to někdy neuvědomují a příliš se ve svém vzteku odkrývají. Když se díváme na počínání lidi, jako je Miloš Zeman nebo Andrej Babiš, objevuje se tam několik základních témat, kolem kterých tihle pelichající dravci krouží.

Tím prvním je, že mají dojemný zájem, aby média fungovala takzvaně správně, řečeno babišovsky aby se o potentátech psala pravda. Tím se chce ve skutečnosti říci, že mají obavy, aby o nich nic nevyšlo najevo. Pokud se jedná o věci známé, aby si je lidé nepřipomínali a po nich dále nepátrali, nebo se nešířily k těm příjemcům, ke kterým neblahé zvěsti o počinech „přátel lidu“ ještě nedolehly.

Dalším strachem je hrůza z toho, aby se lidé moc nescházeli, protože jakmile se lidé dávají dohromady, zvláště ve velkém počtu, zjistí, že nejsou se svými názory sami a pouzí ztroskotanci a samozvanci a z povahy věci si své názory navzájem utvrzují. Tím se stávají méně manipulativními zvnějšku.

Současní držitele mocenských funkcí také dávají najevo pohrdání občany, které ironicky nazývají „lepšími lidmi“. Zesměšňují slušnost, protože nemají rádi, když vyjde najevo zřejmý kontrast s jejich vlastní sprostotou. Sami nejsou schopni se příliš ovládat, protože tak nebyli ani vychování, ani se sami nepokusili za celý život s tím něco udělat. Proto potřebují svou vlastní nízkost jednání a vyjadřování nastolit jako normu. Protože jsou sami ve stoce, potřebují tam stáhnout druhé, aby si pak všichni libovali, že jsou v nebi. Všichni se mají brouzdat po kolena v kolchozním hnoji, ale přitom se tvářit, že se procházejí rajskou zahradou a ti potkani všude kolem jsou ozdobní pudlíci.

Strach z minulosti je také strachem z pravdy. Na každého se něco ví a na někoho se toho ví hodně. Strach z toho, že nemají minulost pod kontrolou, maskují potentáti hesly o tom, že máme hledět vpřed a nemáme mít příliš velká zpětná zrcátka. Mluví o přepisování dějin tam, kde se pouze doplňují chybějící kapitoly. Používají zcela neadekvátně pojmy z minulosti, jako třeba svazák, jediná pravá ideologie, normalizační praktiky a podobně. Používají tady běžný kejkl, kdy obviňují druhé z toho, co dělají sami. Domnívají se, že všichni zřejmě ztratili paměť a cit pro jazyk, takže jim takové laciné triky mohou projít.

Je jim také vlastní strach z vnějšího světa. To se týká cizích autorit, institucí, struktur i jedinců, což je celé spektrum od různých uprchlíků a migrantů až po světem brouzdající profesory a mezinárodní instituce včetně Evropské unie. Někdy je třeba vytvořit oslí můstek, takže když je odpůrce domácí, je jistě pod vlivem cizích centrál. Evropská unie sice není něčím vnějším, protože jsme její součást, ale je potřeba ji představit jako cizí mocnost, což se shrnuje do jednoho slova: Brusel. Cizí mocnosti to sice jsou, některé velmi pochybné, ale o těch se zlého slůvka neutrousí, protože by to nebylo „pragmatické“, zasahovali bychom do jejich „vnitřních záležitostí“ a stejně tomu nerozumíme, protože tam mají svá „specifika“.

Cizí prvek jim vadí kvůli tomu, že nad ním nemají moc a ještě navíc jsou někdy z hlediska práva cizí autoritě dokonce podřízeni. Pak jim nezbývá než volat, že vládnout si umíme sami, že si lid vezme svou zemi (totiž zemičku) zpátky a obnovíme svou suverenitu a další bezduché fráze. Oč méně to něco reálně znamená, tím víc to může působit na prosté duše. Příprava takových tezí nezabere žádný čas a nevyžaduje žádnou myšlenkovou úroveň. Je třeba to pouze pořád kolem dokola opakovat, aby tomu věřilo potřebné procento lidí. I když není potřeba u takové agitace moc myslet, založí se pro jistotu nějaký think tank, protože je to prima útočiště na politický důchod a zdroj trafik pro věrné. Tam se pak plodí takzvané analýzy na úrovni slohových prací prvního ročníku méně náročné střední školy a ty pak s úctou přebírá spřátelený tisk. Kdo se zjeveným analýzám a různým politickým fatwám neklaní, je označen za presstituta v Sorosově žoldu.

Různé druhy svého strachu mocní maskují, ale čím víc proti něčemu bojují, tím víc je zřejmé, kde jsou zranitelní a v čem nejsou schopni argumentačně obstát. do musí používat argumentační fauly, apelovat na emoce a vzývat selský rozum, tak předpokládá, že většinu národa tvoří sedláci myslící jako lidé v 19. století. Pak nastává velké překvapení, že tomu tak není.

Smysl demonstrací z poslední doby je mimo jiné v tom, že sebevědomí papaláši ztratili zábrany a odkopali se. Odkopávají se tak silně, že si přitom hloubí vlastní politický hrob.

Revue Forum Banner
Jan Jandourek
Jan Jandourek
Komentátor deníku FORUM 24
Další články autora