Bývalé "petiční místo" Ondřeje Thora. FOTO: Jenny Nowak / FORUM 24
FOTO: Jenny Nowak / FORUM 24
KOMENTÁŘ / Zapáchající chatrč stojí před Úřadem vlády již skoro sto dní. Aktivista Ondřej Thor, nazývaný svými odpůrci Tchoř, tam demonstruje proti vládě. A nesundává z hlavy cyklistickou přilbu, asi aby mu nikdo nemohl vkládat do hlavy myšlenky. Ten bizarní protest ale vystavuje potvrzení naší zemi: Máme skutečnou demokracii.
Devětadvacátého května napsal Ondřej Thor na svůj facebook: „Hvězdné datum 29. 5. 2023, 12:00. 1Th +/- 48 hodin. Pokorná žádost občana České republiky. Dobrý den, Vážený Pane Premiére prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL. M. ( Spolu21 ). Dovolte mi prosím, abych Vás touto formou požádal o iniciaci a moderování jednání o jedné hodině vzájemného neútočení, chcete-li klidu zbraní. KAŽDOU STŘEDU OD 12H – 13H NA VÝCHODNÍ POLOKOULI ZEMĚ. PROSÍM O VYUŽITÍ, TÉTO HODINY KE SPOLEČNÉMU JEDNÁNÍ, JESTLI SI JAKO LIDÉ VE 21. STOLETÍ, ZASLOUŽÍME NE UMÍRAT 15 MINUT, 24 HODIN, NEBO JIŽ ZMÍNĚNOU HODINU PŘÍPADNĚ DÉLE. Následně po iniciaci tohoto jednání, o které se můžeme pokusit již tuto středu 31. 5. 2023 12:00 – 13:00, žádám o Vaši okamžitou DEMISI, jelikož po této hodině začíná GENERÁLNÍ STÁVKA. Zároveň mi prosím dovolte, Vás informovat o zaslání této pokorné žádosti vybraným Ambasádám, nejen na VÝCHODNÍ POLOKOULI ZEMĚ, dnes v pondělí 29. 05. 2023, 12:00. Děkuji za čas a pozornost, investovanou do snahy o VZÁJEMNÉ NEÚTOČENÍ. S pozdravem a přáním hezkého dne Ondřej Thor, Občan Česká republika, 13 den před Úřadem vlády ČR.“
Kromě psaní na facebook pan Thor také občas, když dorazí nějací příznivci, spolu s nimi vyrazí přímo před vchod do budovy vlády a koncertují tam.
Požadavky zůstávají neupřesněny
Máte-li pocit, že požadavkům Ondřeje Thora demonstrujícího v „petičním slumu“ u Strakovy koleje nerozumíte, nepropadejte depresi. On jim rozumí málokdo. A to i přesto, že pan Thor demonstruje před Úřadem vlády již skoro dvě stě dní.
Jeho misi nechápou ani zahraniční návštěvníci. Kousek od jeho „petičního stánku“ totiž zastavují autobusy přivážející do Prahy turisty – a ti, když pozdě večer nastupují do autobusů zpět, aby z Prahy odcestovali, chodí za jeho petiční stánek močit. I na facebooku, kde svůj squat pan Thor denně připomíná svým fanouškům, se občas setkává s hlubokým nepochopením. Například mu jedna z fanynek v pátek napsala na zeď: „Potřeboval bys dostat přes držku a dovzdělat se, abys trochu pochopil kontext.“
Přesto pan Thor neumdlévá, ze slumu se stalo oblíbené poutní místo českých dezolátů, kteří mu tam přinášejí stravu i teplé nápoje, a jeho protest žije samostatným svébytným životem. I když řada spoluobčanů má (celkem po právu) dojem, že podobný smradlavý chlév jako petiční slum před Úřad vlády, či přesněji kamkoliv do centra Prahy rozhodně nepatří, slum žije svým naplněným životem již půl roku, a pan Thor vzkvétá. A nejspíše ani neví, že on sám a jeho páchnoucí petiční stánek před Strakovkou jsou příkladem, že v České republice panuje skutečná demokracie. Je legrační, že tu pečeť demokracie dodává odpůrce vlády, co si myslí, že zde demokracie není. Ale to, že tam již půl roku zapáchá a policie ho dosud neodvedla, ukazuje, že v naší zemi panuje skutečná svoboda.
Vsuvka pamětnická
Už jako pubescent vyrůstající v normalizačním Československu jsem byl na rozpacích z amerických bojovníků proti kapitalismu či vládě, které občas ukazovala Československá televize, či se jejich fotografie mihly v nějakém stranickém tisku. Soudruzi normalizační novináři nám prezentovali záběry či fotografie na americké odpůrce imperialismu, kterak někde před Bílým domem stanují a mají svůj plátěný dům obklopený transparenty – na kartonech neuměle namalovanými hesly proti americké buržoazní vládě.
Ač komentář k záběrům těch demonstrantů býval jednoznačně pozitivní a představoval je jako skutečné bojovníky proti americkému imperialismu, ani socialistickému kameramanovi se nedařilo skrýt, že to ve skutečnosti jsou špinaví vágusové. Když se po převratu začaly v novinách objevovat první nepropagandistické články o dění na Západě, viděl jsem reportáže o těch protikapitalistických bojovnících necezené komunistickou cenzurou a socialistickým viděním světa opakovaně. A i z nich vyplývalo, že ti demonstranti jsou špinaví vágusové. A mně trvalo pár let, kdy jsem si – stejně jako celá naše země – ohmatával svobodu, než mi došlo, že ti vágusové jsou potvrzením americké demokracie. Protože nikoho neohrožují, ani neobtěžují a nedopouštějí se žádné protizákonné činnosti, nelze je ve svobodné zemi rozehnat. I když smrdí.
K tanci i poslechu zahrála Dezolanka
Pan Thor začal v květnu svou protestní akci před Strakovkou, a již po pár dnech začal jeho stánek páchnout jako každé jiné obydlí bezdomovců bez vody a sprchy. Kromě toho smradu však nijak své okolí pan Thor neobtěžuje, a perzekuovat v auty přeplněné Praze někoho, že smrdí, nelze. Všudypřítomná auta jej spolehlivě přesmrdí svými zplodinami. Pan Thor a jeho stánek se stali oblíbeným poutním místem výletů dezolátů, chápou jeho akci jako součást svých bojů proti „fialovému hnusu“, ale ani to v demokratické zemi není a nemá být důvodem k vystěhování petičního stánku. A tak Thor vytrvává, byť zájem o něj klesá jak ze strany těch, kteří z jeho stánku nemají radost, tak ze strany jeho sympatizantů.
Dění kolem slumu je skromné a nevyžaduje zásah represivních složek. Jedna z jeho akcí, kterou jsem podrobně sledoval, měla zcela klidný průběh: Skupina ne více než patnácti lidí vyrazila na Thorův povel v zástupu ke Strakově akademii. Demonstranti byli vybaveni řehtačkami a různými předměty, do kterých lze bušit – od skutečného bubnu jak z koncertu rockové kapely přes šamanský buben držený v ruce až po umělohmotný kbelík. Došli před policisty střežené sídlo vlády, postavili se před něj do improvizovaného lidského řetězu a začali do přinesených předmětů bušit. Ti vybavení řehtačkami řehtali. A celou akci doprovázelo kvílení na jakousi píšťalu. Nešlo o výtržnost, nešlo o násilnost, k protizákonnému jednání nedocházelo, a tak si jich policisté ani nevšimli. Po krátké chvíli to bubeníky přestalo bavit, takže dobubnovali a šli pryč. Pan Thor byl nadšen a vládě se nic nestalo.
Přes veškerou bizarnost celé akce ale můžeme chápat její (ze strany represních složek státu zcela nepovšimnutý) průběh za potvrzení demokracie v naší zemi. Smrdět v exteriéru je legální, bubnovat také. A tak není důvod proti pochodujícímu koncertu kapely Dezolanka nijak zakročit. Chudák pan Thor demonstruje proti vládě, a netuší, že tím, jak jej už půl roku ta vláda nechává před svým sídlem smrdět a bubnovat, potvrzuje, že v České republice panuje skutečná demokracie.
