Petr Bartoň: Jak Češi zase jednou propásli možnost být v něčem užiteční

FB AB

Premiér Andrej Babiš | FOTO: FB AB

Orosené brýle Čechů a Češek a promočené roušky z lesních běhů mohly celé planetě přinést důležité poznání o chování koronaviru. Stačilo jediné. Aby naše země nebyla tak centralizována. Všechno, co o světě víme, jsme se naučili ze situací, kdy jsou stejné věci vystaveny rozdílnému přístupu. Jedině tak jsme se dozvěděli něco o virech, o daních nebo i o investicích do vzdělání našich dětí.

Ekonomové nemají rádi centralismus. Tedy ti, kteří se chtějí něco nového dozvědět o tom, jak vůbec svět lidí funguje.

Jistě, ti ekonomové, kterým zrovna vláda naslouchá (pokud jim tedy někdy nějaká vláda naslouchá), centralismus většinou milují. Zaručuje totiž, že rady, jež vládě šeptají do ucha, jsou okamžitě zavedeny na celém území. Nemusí se tedy snažit přesvědčit spoustu regionálních politiků o tom, že daná politika je dobrá pro jejich území.

Stačí přesvědčit někoho v Praze, a už je to zavedeno od Aše až po Jablunkov. Obzvláště to platí, když takový politik řídí stát jako firmu. Bez „žvanění“ v parlamentu. Pragmaticky.

Pavel Hofman

O praktických lidech se trefně vyjádřil jeden z nejznámějších ekonomů světa John M. Keynes: „Pragmatici, kteří jsou přesvědčeni o své nezávislosti na teoriích, jsou většinou otroky nějakého porouchaného ekonoma.“

Centrálně zavedená politika nemluví

Problém je, že takhle se nic nedozvíme. Když nějakou politiku zavedeme centrálně na celém území – třeba slavný systém EET – tak se nikdy nedozvíme, jestli daná politika funguje.

Porouchaní ekonomové, kteří EET vymysleli a podporují, budou pak už vždycky tvrdit, že všechno dobré, co se stane potom, bylo kvůli zavedení EET. Když jim někdo bude odporovat daty odjinud, logicky odseknou, že se to nedá srovnávat. Ano, nedá.

Právě proto je potřeba, aby na stejném území byla vždy kontrolní skupina, která pojede v nezměněném režimu. Aby třeba Frýdek jel podle nových pravidel a Místek podle starých. Dobrá, někdo může říct, že tam lidi začnou chodit na pivo přes řeku Ostravici a zkreslí tak data. Tak vezměme Starou a Mladou Boleslav. Tam už budou data čistější.

Jinými slovy, abychom se něco dozvěděli o funkčnosti nějakého vládního ekonomického nápadu, musíme jej zavést jen někde. V tom se ekonomové poučili od výzkumu v medicíně – tam se nová farmaka nebo postupy také testují nejen na pacientech, ale i na „kontrolní skupině“ pacientů, kteří dostávají placebo. V ideálním případě o přiřazení rozhodne náhodně počítač a ani dozorující lékař neví, kdo je kdo.

ODS

Že to funguje i v ekonomii, usoudila i Nobelova komise, když za rozvinutí tohoto přístupu (zejména v rozvojových zemích) udělila loni Nobelovu cenu za ekonomii.

Díky jejich „pokusům na lidech“ tak dnes například víme, jak nejlépe investovat do vzdělání dětí. Nikoli do zmenšování tříd ve školách a přidáním učitelů, ale najmutím odpoledních doučovatelů pro slabší žáky.

Ekonomicky necentrálních zemí je málo. V Evropě většinou začínají na Š – Švýcarsko, Švédsko a Španělsko. „Šlovinsko“ k nim asi nikdy nepřibude, je příliš malé. Ale třeba „Šlovensko“ by mělo velkou šanci jít cestou „fiskální decentralizace“ – ty hory, které rozdělují východ od západu, i jednotlivé kotliny velkých řek, přímo vybízejí k tomu být Švýcarskem východní Evropy.

Ale i v ekonomicky centralizovaných zemích dokážou politici „testovat“, než nějaký svůj nápad uvalí na celou zem. Třeba Margaret Thatcherovou nakonec položilo její zavedení daně z hlavy. Nejdříve ji ale dlouho testovala na Skotech, pokusných to králících britských ostrovů.

Bohužel jako empirická ekonomka Thatcherová selhala, sílu odporu proti této dani přisoudila „skotským špecifíkam“, a pak se nestačila divit, když Angličané reagovali podobně.

Česko promarnilo šanci

Naše vláda se bije v prsa, jak si z naší rouškománie svět bere příklad. Dme se pýchou nad každou zmínkou ve světových médiích o šijícím Česku a vydává to za pochvalu, nikoli za znak vládního selhání. „Premiér Prchal“ se snažil nápad vecpat i americkému prezidentovi.

Dobrá. Připusťme, že vědecká debata o užitečnosti roušek v autě, v lese a při běhu je zatím otevřená. Česko mělo jedinečnou možnost dát světu rozřešení této otázky! Nic by to v podstatě nestálo a celý svět nám mohl být vděčný, namísto abychom byli všem k smíchu naší „snahou“ vytvořit vlastní vakcínu za pár desítek milionů.

Stačilo jediné: zahalit část území do totální roušky, jakou zažíváme nyní, avšak část území nechat v povolnějším režimu, jaký známe z ostatních zemí – které často neměly o nic horší průběh infekce.

To, že některé západní země měly horší průběh bez rouškománie, dnes dovoluje českým politikům tvrdit to stejné, jako při každé centralizaci. „Vidíte? My vám dali (a přitom vlastně nedali) roušky, a proto máme méně nakažených.“ Úplně přitom ignorují země, které mají méně nakažených i bez lesních roušek.

Když už existenci takových zemí někdy připustí, pak se brání tím, že ty země „se od nás lišily i v jiných směrech, nejen rouškami, a to dělá ten rozdíl“. Přesně proto mohlo Česko tuto hádku definitivně ukončit.

V rámci Česka je poměrně homogenní populace, s podobnými zvyky, chováním a i třeba dostupností lékařské péče. Kdyby infikovanost relativně rostla v té části země, která by nevynucovala roušky v lese, pak nejen my, ale celá planeta by si mohla být jista, že roušky do lesa patří. Extra nemocné v sektoru bez povinných roušek bychom vyléčili a režim rychle zpřísnili po celé zemi. I kdybychom třeba jednoho již nestihli zachránit, zachránil by tisíce životů, neboť by námi dokázané rouškování převzala celá planeta.

Takhle zase nic nevíme, a tak se nemáme jak vědecky bránit proti nápadům červnových roušek.

Na bedrech hejtmana

Dokonce by ani centrální vláda nemusela nést tu politickou odpovědnost rozhodnout, jestli to budou Čechy, nebo Morava, kdo půjde cestou „rozumnějších roušek“.

Stačilo, aby to rozhodnutí mohl učinit nějaký hejtman. Tím spíše, že v karanténě a při omezené možnosti cestovat by odpadl i klasický problém migrace mezi různými sektory, aneb „půjdu si svobodně zazpívat do země krále Miroslava“.

A hlavně – bylo by teď košer o správné cestě vpřed vést celonárodní diskuzi. Tak jako se třeba od tohoto týdne vede v Británii. Boris Johnson v neděli večer oznámil postupné rozvolňování restrikcí, ale Velšané i Skoti se šprajcli a půjdou asi podle vlastního harmonogramu.

Protože se šprajcnout smí. A svět se tak bude moci dozvědět něco nového o chování korony. Něco, co jsme světu mohli nabídnout my, ale nenabídli.

Lze i lépe… zavádět různé vládní nápady. Alespoň v době po koronakrizi bychom měli začít používat postupné a necentrální zavádění nových vládních nápadů. Jedině tak se můžeme dozvědět, jestli skutečně fungují. O účinnosti či neúčinnosti se povede debata, účinné se pak mohou zavést centrálně a neúčinné stáhnout.

Politik by zůstal bez ztráty květinky: že něco nebude fungovat, nemusel předvídat, je jenom člověk, ale jako moudrý vůdce stáhl nefunkční. To u něj přece ocení i volič – jediný barometr, na který hledí.

* * *

Petr Bartoň vystudoval ekonomii na univerzitách v Cambridgi a Chicagu a spolupracuje s ekonomickým výzkumným ústavem ve Švýcarsku. S „nastavením systémů“ v těchto zemích má nejvíce zkušeností, ale dobře ví, že velké bohatství příkladů úspěšných reforem nabízejí i jiné státy. Nyní je hlavním ekonomem investiční skupiny Natland. Seriál „Lze i lépe“ nemá být jen pouhým povzdechem, že jinde něco funguje lépe, ale vždy nabídne praktickou doušku, co a jak je pro zlepšení udělat v Česku.

Text zveřejňujeme s laskavým svolením HlídacíPes.org.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner