Petr Drulák FOTO: Ministerstvo zahraničních věcí / se souhlasem
FOTO: Ministerstvo zahraničních věcí / se souhlasem
Petr Drulák, bývalý náměstek ministra zahraničí a bývalý velvyslanec ve Francii, pokračuje v tažení proti liberální demokracii a v boji proti údajnému úpadku svobod na Západě. Začátkem února na youtube vysvětloval, jak podle něj naše média neinformují objektivně o válce na Ukrajině.
Otázky mu kladl Tomáš Lukavec. Kdo chce, najde si to na youtube pod názvem: Tomáš Lukavec. Petr Drulák: Tají nám MOBILIZACI? Ukrajina přestává prakticky existovat. Tomáš Lukavec nadhodí hned na začátku lákavé téma.
„Když já jsem si jeden den udělal takovou analýzu médií v Indii, protože tam zase to zpravodajství funguje trošku jinak. A koukl jsem se na některé ty informace, které předkládají třeba indická média v angličtině ohledně stavu konfliktů mezi Ukrajinou a Ruskem a mezi tím, jak ta jedna strana útočí na druhou, kde zvítězí, kde co prohraje. A došel jsem k tomu, že zhruba dvě ze tří informací, které jsou v prospěch Ruska podle našeho narativu, co se týká toho bojového stavu, tak v Česku vůbec nejsou, anebo jsou velmi zřídka, anebo se objevují v těch alternativních médiích,“ táže se Tomáš Lukavec a tváří se, že mu to opravdu moc a moc vrtá hlavou.
Petr Drulák mu to rád vysvětlí
„Protože my v Evropě jsme teď v podmínkách válečné propagandy, a to není zase nějaká historicky výjimečná situace, když stát vede válku a pustí se do válečné propagandy, tak samozřejmě filtruje velmi důsledně informace. A aby posílil morálku mužstva a tím mužstvem se v téhle chvíli stává celý národ, tak mužstvu pouští informace, které se hodí, které mluví o tom, o tom téměř bezprostředním vítězství, o tom, že válka směřuje ke správnému konci. To je konec, který si, který si vládní propaganda přeje, který je předem definován, to znamená v našem případě ukrajinské vítězství a všechno, co odpovídá narativu ukrajinského vítězství, tak to je publikováno, v podstatě lifrováno do lidí. No a co tomu narativu neodpovídá, tak je filtrováno, a to z jasného důvodu, že pokud by tyto informace se začaly šířit, tak by lidé mohli začít pochybovat, mohli by začít pochybovat o tom, jestli skutečně vyhlášený cíl je reálný. A jestli to, co děláme, má smysl, který nám říkají propagandisté,“ odpovídá Drulák.
Pak naše média přirovnává k německé propagandě z dubna 1945, kde se mluvilo o taktických ústupech, které povedou k tomu, že se zase zmobilizují síly říše, a k sovětské propagandě z války v Afghánistánu a zpravodajství z války ve Vietnamu.
Je zajímavé, že Drulák mluví zcela bez skrupulí vlastně o tom, že u nás má stát zřejmě pod rukou média a jakýmsi kohoutkem pouští ven jen ty informace, které se hodí do údajné propagandy. V Česku přitom žádná státní média nemáme, pokud za ně v duchu dezinformačních webů nebudeme považovat veřejnoprávní televizi a rozhlas. Máme soukromé a nezávislé televizní stanice a rádia. Nejsou tu jediné státní noviny. Na obrazovky jsou zváni lidé, kteří tam – celkem bez patrného sebeomezení a aniž by jim někdo bránil – vykládají své názory na válku na Ukrajině.
Že se komunisté nedostali do sněmovny, za to si mohou sami. Kdyby tam byli, linula by se na nás jejich mírotvorná moudra z televize pořád. V každém případě je plně zastoupí Tomio Okamura a jeho parta. Komunisté a různé takzvané vlastenecké mimoparlamentní strany jsou velmi aktivní a šíří mnichovanství a kremelské teze o tom, jak se Rusko cítilo ohroženo. Každou chvíli se odněkud vynoří laureát Puškinovy ceny Václav Klaus a bojuje proti údajné rusofobii. Dezinformační weby vesele působí. Teď teda narazil komunista Josef Skála, který popíral katyňský masakr a dostal se kvůli tomu před soud.
Česká vláda podporuje Ukrajinu a posílání zbraní ukrajinské armádě. Každá rozumná vláda v Evropě dělá všechno, co je reálně možné, aby Ukrajinci vyhráli. Pak tu máme samozřejmě odstrašující případy, jako je třeba Maďarsko. To není slepé fanouškovství, ale realismus. Jak přesně konflikt dopadne a kde se potáhne nějaká linie, jaký režim bude v Rusku za rok, to nikdo neví. Čím hůře by ale Ukrajina dopadla, tím hůře i pro nás. Strategicky i ekonomicky.
Je jedno, jakou podobu na sebe dezolátství bere
Už na podzim se čekalo, že přes zimu konflikt zamrzne, což se stalo. Pokud má někdo zájem podrobně sledovat, o jakou vesnici na Donbase právě probíhá boj, může si to snadno najít. Dost tedy pochybujeme, že se tomu věnují indická média, jak by chtěl snad naznačit Tomáš Lukavec. Odkud by měli Indové zprávy o ruských úspěších, si můžeme jen domýšlet. Ukrajinská fronta zřejmě není přeplněna indickými korespondenty. Nejspíš by nepřekvapilo, kdyby zdrojem tamního zpravodajství byla agentura TASS nebo některá z národních mutací Sputniku. Dezinformace o tom, že virus HIV je umělého původu a vyrobila ho CIA, se nejdřív objevila v jedněch indických novinách a pak se šířila po světě a koluje dodnes. To jen tak na okraj.
Existuje ještě jeden rafinovanější propagandistický postup než veřejně přát vítězství Putinovým hordám. Šířit atmosféru, že to stejně dobře nedopadne, že se musíme zamyslet, jestli všechna ta podpora má smysl. Zabalí se to do řečí o tom, že Rusku nikdo vítězství nepřeje, ale… a že jde vlastně o dobro samotných Ukrajinců a nás všech… a že kdo je proti mírovým vyjednáváním podle představ Moskvy, je válečný štváč. Nikdy ale nezazní nic o tom, jaké je riziko, že po nějakém pracně slepeném příměří nezačne Rusko za rok nebo za dva všechno znova. Hranici Jižní Koreje drží Američané, co si budeme namlouvat. Dohoda ukončující vietnamskou válku skončila komunistickým panstvím nad celou zemí. A Rusko není Vietnam nebo KLDR. Pokud tam budou vládnout ti samí, nemá žádná dohoda ani cenu papíru, na kterém bude napsaná.
Je jedno, jakou salonní podobu na sebe dezolátství bere. Vždycky je v pozadí hluboká nechuť k Západu, kterému tihle aktéři ve skutečnosti nic moc dobrého nepřejí. Trčí to z nich na všechny strany jako z dikobraza ostny.
