KOMENTÁŘ / V polovině května představíme, jak se chceme vyrovnat s nárůstem schodku veřejných rozpočtů a jak bude vypadat návrh důchodové reformy. Děláme přesně to, co jsme slíbili, a postupujeme v rámci předem oznámeného harmonogramu. A přesto si občas přečtu, že je vláda nerozhodná, váhavá a že je její politika zklamáním.
Pěkně se to střílí do vlády, která se snaží být otevřená, důkladná, promýšlí svá opatření, mluví s odborníky a hledá dobrá řešení. Nostalgie těchto komentářů je zjevná. Stýská se jim po lidech „bouchajících do stolu“, kteří sázejí řešení na mediální stůl jako karty, ovšem ráno jedno, odpoledne jiné, podle toho, jak zrovna fouká vítr. To už jsme tu měli a výsledky jsou tristní. Takovou politiku dělat nebudeme.
Opravdu si někdo myslí, že připravit dobrou důchodovou reformu je snadný úkol? Tak proč s ní posledních deset let nikdo nepřišel, i když všichni mluví o tom, že je potřeba? Vážně si někdo myslí, že je lehké zkrotit obrovskou dynamiku deficitů zanechanou předcházející vládou? To si máme sednout k rozpočtu s hrubou tužkou a rychle tam něco přičíst a odečíst? Skutečně nemáme nepřemýšlet nad dopady a následky, nemít analýzy a na jejich základě nehledat tu správnou cestu?
Najít dobré řešení ale nějakou dobu trvá. Pracujeme intenzivně, řadu měsíců hledáme vyvážený kompromis. Nejen kompromis mezi koaličními stranami, ale hlavně „kompromis“ mezi různými dopady na společnost. Nelze zasáhnout do rozpočtu na příjmové a výdajové straně, aniž by se to nějak nedotklo občanů a firem. Chceme, aby dopady byly rovnoměrné, nikoho jednostranně neohrozily, aby byly únosné, hlavní tíži nesl stát, aby to celé dohromady dávalo smysl. Nikdo soudný si nemůže myslet, že to je jednoduché, a že se to dá udělat rychle a zároveň dobře.
A proč jsme to nedělali dřív? Ale dělali, před rokem jsme obratem snížili výdaje státního rozpočtu o 80 miliard. Přesně, jak jsme slíbili před volbami. Jenomže jsme také řešili:
- doznívající epidemii covidu: bez lockdownu;
- nedostatek energií: zajistili jsme plyn na zimu;
- vysoké ceny energií: zastropovali jsme a se skutečnými cenami patříme do lepší poloviny EU;
- sociální podporu těm, na které inflace dopadá nejvíce;
- největší uprchlickou vlnu v Evropě: zvládli jsme a bez sociálních problémů;
- vysoké ceny pohonných hmot: dnes máme předválečné ceny bez nedostatku benzinu a nafty;
- předsednictví EU v jedné z nejtěžších dob: zvládli jsme se ctí a výborně.
Zdá se to někomu i přesto málo? Tak ať se podívá na reálná čísla. Máme téměř nulovou nezaměstnanost, ekonomika znovu roste, inflace pomalu klesá, ohrožení chudobou je nejnižší v EU, naše HDP na obyvatele/parita kupní síla nás posouvá na 13. místo v EU, stejné místo máme v kvalitě života, ve srovnání s ostatními země jdeme stále nahoru. A naše vláda dělá všechno proto, abychom byli ještě lepší. Proto důchodová reforma, konsolidace veřejných financí, reforma vzdělávání, investice do bezpečnosti a dopravní infrastruktury, změny v neefektivních státních podnicích (pošta, ČD, finanční úřady). Jsou to všechno velké problémy a velké výzvy. Ale my je postupně zvládáme a zvládneme. Rozumně, odpovědně a včas.
Není důvod propadat špatné náladě. Skoro deset let poslouchám, že se slušná a rozumná politika dělat nedá, že už je překonána, že teď už funguje jenom populismus, silová politika v přímém přenosu a hysteričtí křiklouni. Už několik voleb za poslední rok a půl ukázalo, že to není pravda. Je možné dělat normální politiku. Politiku, jaká má být. Není to taková zábava a pro komentátory se stockholmským syndromem po autoritativních populistech je to nuda. Zato je to politika odpovědná a soustředěná na budoucnost této země. A mimochodem: nejsme vláda sebevrahů. Nevyhrajeme sice každé kolo soutěže v popularitě, ani nemůžeme, ale karty se rozdávají ve volbách. A ty chceme opět vyhrát. Nenecháme tuto zemi populistům a extremistům. Bez odvahy, trpělivosti a vize to nejde. A my to všechno máme.
Autor je předseda vlády.