Premiér Petr Fiala na 30. kongresu ODS FOTO: ODS / se souhlasem
FOTO: ODS / se souhlasem
Když byl v lednu 2014 Petr Fiala zvolen poprvé předsedou Občanské demokratické strany, mysleli si mnozí, že je to projev nouzového stavu, v němž se ODS ocitla po spektakulárních skandálech a pádu Nečasovy vlády. Konstitutivní strana českého polistopadového vývoje, která reprezentovala kurz návratu země na Západ, tehdy prožívala děsivou krizi a stala se exemplárním otloukánkem brutální a prolhané antikorupční kampaně miliardáře Andreje Babiše.
ODS si tehdy nechala vnutit pocit viny i za to, v čem nejela. Lidový dojem, že je ODS společně s Miroslavem Kalouskem jakýmsi univerzálním pachatelem faktických i domnělých chyb, zcela znemožnil věcné posuzování politiky ODS a jejích lídrů. Propojení této strany s korupcí a klientelismem bylo přitom nafouknuté už tehdy masivní ruskou propagandou, která tolik pomohla Andreji Babišovi k politické moci. Z tehdejšího skandálu kolem politických trafik a mafiánského působení milenky premiéra Petra Nečase nezbylo vůbec nic, co by stálo za řeč.
Jistěže se kolem ODS po letech vládnutí houfovaly tlupy politických podnikatelů s veksláckou kulturou a schopností vysávat komunální rozpočty. Ale daleko závažnějším důvodem jejího pádu bylo v podstatě úspěšné vedení země v éře finanční krize, kterou začínající ruská propaganda dokázala geniálně využít pro zostuzení autorit demokratického režimu. Výsledkem pak byla nadvláda zemědělského a chemického holdingu v čele s ukázkovým východním barbarem Andrejem Babišem, který se pokusil v Česku zavést ruský styl řízení médií a v podstatě řízenou marketingovou demokracii podle Putinova vzoru.
Tehdy Petr Fiala pronesl na 24. kongresu ODS svůj první nominační projev a byl zvolen předsedou ODS. Je bizarní, že tento projev byl zaměřen téměř výhradně na proces obnovy strany a techniky pro zlepšení její nalomené reputace a nezařadil tehdejší frontální útok na nejsilnější stranu polistopadového západního kurzu do kontextu emancipace antidemokratických a východních běsů. Fiala se tehdy věnoval vzkříšení ODS, zatímco vnímavější voliči strany by tehdy uvítali obnovu demokracie v Česku. Je ale zjevné, že tehdy ještě málokdo chápal, že odstranění ODS z pozice dominantní české demokratické strany úzce souviselo s pokusem z gruntu změnit kurz našeho státu. Zeman, Babiš a proruská dezinformační média se tehdy spojili s převládající antikorupční mánií většiny médií a s populistickým tažením ČSSD.
Autor tohoto článku tehdy nevěřil, že záchranu ODS je možné provést bez této širší analýzy a bez pochopení, že útok na ODS je jen součástí frontálního útoku na pluralitní demokracii, při němž druhá klíčová strana polistopadového vývoje, Sobotkova ČSSD, sehrála roli užitečného idiota v mocenském sevření autoritářského prezidenta Zemana a také destruktora liberální demokracie, oligarchy a estébáka Andreje Babiše. Není ani trochu náhoda, že léta, kdy ODS a TOP 09 byly zatlačeny do kouta až téměř k bezvýznamnosti, byly roky bezprecedentního rozkladu české demokracie a stále většího podléhání ruskému a čínskému vlivu. Jenže na pochopení těchto souvislostí potřebovali čeští demokraté dlouhé roky času a teprve bezmocný pohled na brutální privatizaci státu Andrejem Babišem je naučil formulovat program obrany svobody v Česku.
Petr Fiala tento čas ovšem využil bravurně k přetvoření ODS do nově fungujícího organismu a také ke svému osobnímu rozvoji. Dnešní Fiala je sebevědomý český státník, a nikoli nějaký okázale správňácký a ve skutečnosti kapku nudný profesor.
Nynější 30. kongres ODS proběhl ve znamení suverénního triumfu Petra Fialy coby premiéra země, která svojí podporou napadené Ukrajiny stojí v první linii obrany západního konceptu svobody a demokracie. Je to přitom i triumf ODS, která si je jistá svojí kompetencí řídit spolu s koaličními stranami stát ve zcela bezprecedentní době války, energetické krize a otřesného dědictví po Babišově skandální vládě.
Debata delegátů strany nám ukázala jednak klasickou pluralitní atmosféru, kde vedle tradicionalistických konzervativců starých časů stojí i pragmatičtější a proevropštější lidé. Rozdíl ve vystupování Jana Zahradila z té první skupiny a Evy Decroix z té druhé skupiny je sice markantní, ale tato hlediska se v kontextu současné světové krize nepopírají, ale buď doplňují, anebo spolu vedou přirozený dialog. Nad tím vším totiž stojí spojující potřeba uspět v konfrontaci s těžkým útokem na evropskou demokracii a s tvrdou ekonomickou realitou.
Konstruktivní vystupování osobností, u nichž bychom jinak očekávali pnutí z osobních ambicí, je základní charakteristikou tohoto kongresu. Příspěvky Martina Kuby nebo Alexandra Vondry měly charakter sjednocujícího apelu. I to je úspěch silného vedení Petra Fialy. Protože je to on, kdo vtiskl kongresu charakter vážné a mezinárodně významné akce. Fascinující přijetí ukrajinského velvyslance Jevhena Perebyjnyse vtisklo kongresu ODS charakter antiputinovské manifestace.
ODS by se možná mohlo stát, že opět propadne sebelásce a opije se mocí. Je ale patrné, že existuje celá řada brzd, mezi které patří partneři v koalici SPOLU, kteří na kongresu pronesli upřímné a dobré projevy. I díky tomu má ODS našlápnuto k tomu, aby zůstala nohama na zemi. K dalším rizikům, která před ODS stojí, patří nedostatečné zastoupení mladé generace, což bylo na plénu viditelné, a pravděpodobně i nízké povědomí o tom, že temné síly extremismu, populismu a proruského barbarství jsou v Česku mnohem silnější, než se nyní zdá. Petr Fiala sice toto riziko dvakrát zmínil ve svém sobotním projevu, ale není jasné, že by jej ostatní straníci spolu s ním tak intenzivně prožívali. Zasloužený a jednoznačný úspěch Petra Fialy ve volbě předsedy ale ukazuje, že Česká republika má v těžkých časech lídra se silným mandátem. To je dobrá zpráva pro celý stát.
