Armádní generál Petr Pavel FOTO: Pavel Hofman / se svolením autora
FOTO: Pavel Hofman / se svolením autora
Generál ve výslužbě Petr Pavel se na svou prezidentskou kandidaturu připravuje už poměrně dlouho a v posledních týdnech a měsících postupně potvrzuje svou pozici jednoho z hlavních favoritů volby prezidenta. Pro Seznam Zprávy prohlásil: „Jsem rozhodnutý kandidovat a na kandidaturu se připravuji. To pro mě mimo jiné znamená představit se lidem.“ Zároveň již nyní můžeme sledovat první záblesky negativní kampaně, která se proti bývalému náčelníkovi Generálního štábu Armády České republiky s velkou pravděpodobností povede.
Už v několika průzkumech veřejného mínění vyšel Petr Pavel jako kandidát, kterému by v prezidentském klání jako druhému v pořadí, hned po šéfovi hnutí ANO Andreji Babišovi, dalo svůj hlas nejvíce voličů, a který by tak postoupil do druhého kola volby.
Nově to ukázal i průzkum, který si Týdeník FORUM nechal zpracovat společností Kantar CZ. Na otázku, kterého z kandidátů, kteří jsou pro vás přijatelní, byste teď nejspíše volil(a), Babiše uvedlo 26 procent respondentů a Pavla 15 procent. Ostatní potenciální kandidáti a kandidátky se umístili až s výrazným odstupem.
Bývalý předseda vojenského výboru Severoatlantické aliance Pavel je v současnosti velmi aktivní na sociálních sítích, účastní se různých besed po republice, pod jeho záštitou se aktuálně koná charitativní Běh bez překážek, točí videa k rozličným tématům, vyjadřuje se v médiích atd., zkrátka, jak říká, snaží se představit se lidem. A přestože ho podle zmíněného průzkumu 29 procent oslovených stále ještě nezná, dá se předpokládat, že do doby, než se příští rok v lednu bude prezidentská volba konat, se toto procento výrazným způsobem sníží.
O to mohutněji ale proti Petru Pavlovi zřejmě nastoupí negativní kampaň. Body, které dost možná bude vyzdvihovat, můžeme zachytit již teď. Zajímavý je v tomto kontextu komentář Petra Holce na Info.cz, který zdůrazňuje, že Pavla sponzorují „obvyklí podezřelí“, kteří podle Holce „rádi platí vlastní dobro“. Myslí tím asi to, že podnikatelé a investoři, kteří generála ve výslužbě podporují, v minulosti rovněž podpořili koalice SPOLU a PirSTAN či Deník N a Nadační fond nezávislé žurnalistiky.
Prozápadní a demokratické hodnoty a postoje
Holec tvrdí, že ve skutečnosti je Pavlova kandidatura „nejhorší prezidentský kýč“, přičemž zcela popírá sám sebe: „I proto narazíte na sociálních sítích na vtip, jestli na prezidenta bude kandidovat Petr, anebo Pavel. Neboli: chce být prezidentem někdejší člen KSČ a prominentní lampasák, kterého totalitní režim připravoval na výsadek do týla západního nepřítele a hodnotil ho jako ‚třídně uvědomělého a politicky vyspělého‘ člena strany, který ‚při výkonu své funkce napomáhá prosazovat vedoucí úlohu strany mezi podřízenými‘? Anebo polistopadový generál NATO, jenž se na Západ vysadil sám tím, když si po pádu komunismu včas uvědomil opak?“ ptá se Holec.
Vzápětí dodává: „Sám Pavel, který teď na motorce objíždí zemi, se samozřejmě lidem představuje jako ten druhý. Což je hezká ironie: člověk s jeho totalitní minulostí nyní ‚kandiduje‘ jako spasitel demokracie. A stejně ho lidem malují i jeho mecenáši, bohatí byznysmeni.“
Tohle je samozřejmě něco, co se Petru Pavlovi bude neustále vracet jako bumerang a co se proti němu bude vytahovat během celé prezidentské kampaně. Nakolik je jeho současný obraz důvěryhodný? Jsou jeho hodnotové a morální postoje opravdu tak pevné? Nebo jeho obrana demokracie vydrží jen tak dlouho, dokud jsou pro to příhodné podmínky?
To jsou jistě otázky a pochybnosti, které budou Pavlovi protivníci v předvolební kampani zvedat a budou se ho tak snažit poškodit a ukázat, že se pokouší voliče nalákat na obraz umně vytvořený svým volebním týmem a podporovateli. Petr Pavel tomu bude muset čelit a přesvědčit, že jeho prozápadní a demokratické hodnoty a postoje jsou skutečně ryzí a autentické.
Věrný a oddaný služebník demokratického státu
Klíčové je také to, jakým způsobem se staví ke svému dávnému členství v KSČ. Na webu své iniciativy Spolu silnější, kterou založil v souvislosti s pandemií koronaviru, se k němu vyjadřuje takto: „V mládí mě jako každého formovala hlavně moje rodina. Oba rodiče byli členy KSČ, táta byl voják z povolání. Od 14 let jsem byl v uniformě a svou budoucnost jsem viděl ve službě v armádě. Mým snem tehdy bylo stát se elitním výsadkářem,“ uvádí Pavel.
A pokračuje: „Členství v KSČ jsem vnímal v mém prostředí jako normální věc a nijak jsem to tehdy neřešil. Dnes vím, že to byla chyba. A lituji toho. Komunistický režim byl zločinný. Politiku jsem začal víc vnímat až o dost později a až podle reakce režimu na události roku 1989 a s přívalem nových informací jsem získal nový pohled na spoustu věcí. A poučil se z toho. V posledních víc než 30 letech služby demokratickému státu jasně a v praxi ukazuji, za jakými hodnotami stojím. A nepaušalizuji. Lidi posuzuji podle toho, co kdo skutečně dělal.“
Dodejme, že přihlášku do KSČ Pavel podal v únoru 1983, když mu bylo 21 let, a členem komunistické strany byl od února 1985 do listopadu 1989.
Pavlova slova znějí upřímně a přímočaře. Nacházel se v prostředí, kde určité věci byly normou, spoustu věcí nevnímal, a především toužil stát se elitním výsadkářem. Dá se mu to věřit. Když ale říká, že služba demokratickému státu ukazuje, za jakými hodnotami stojí, je to přece jen o něco složitější. Mnoho lidí během volební kampaně mu na to jistě odpoví, že kdyby se nezměnil režim, sloužil by zřejmě dál totalitnímu státu, protože tím hlavním pro něj nebyly demokratické hodnoty, nýbrž kariéra v armádě.
Petr Pavel musí zvládnout vysvětlit, kdy a za jakých okolností přestal být věrným a oddaným služebníkem státu a armády a kdy pro něj do popředí vystoupila demokracie a demokratické ideály. Čím přesvědčivější v tom bude, tím pro jeho prezidentskou kandidaturu lépe.
