Prezident republiky Petr Pavel FOTO: Veronika Chválková, Pavel Hofman / FORUM 24
FOTO: Veronika Chválková, Pavel Hofman / FORUM 24
ROZHOVOR / Slušný člověk nikoho neuráží a neponižuje, říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 prezident republiky Petr Pavel. Také letos převzal záštitu nad festivalem Mezi ploty v pražských Bohnicích, který se zaměřuje na problematiku duševního zdraví. Hovořili jsme též o historických traumatech a falešných mýtech v české společnosti a dotkli se i sporu s Babišovou vládou o to, kdo bude Českou republiku reprezentovat na summitu NATO v Ankaře. Dovolenou hodlá prezident strávit na chalupě sekáním trávy a hrou se svými vnoučaty.
V neděli jste na festivalu Mezi ploty spolu se slovenskou exprezidentkou Zuzanou Čaputovou obdržel ocenění s názvem „Slušný člověk mezi námi“. Kdo je podle vás slušný člověk?
Opravdu si tohoto ocenění, které společně udělují občanská sdružení a neziskové organizacce, nesmírně vážím. Slušný člověk je pro mne ten, kdo respektuje základní normy zdvořilosti v mezilidských vztazích. Má respekt k odlišným názorům a schopnost naslouchat, přemýšlí o názorech a postojích druhých lidí. Opravdu slušný člověk nikoho neuráží a neponižuje. To jsou podle mne základní věci, které bychom si měli odnést do života z rodiny a ze školy.
Jsme přímo na festivalu Mezi ploty v Psychiatrické nemocnici Bohnice. Jak vnímáte přístup české veřejnosti k duševnímu zdraví?
Duševní zdraví české společnosti vnímám jako rostoucí problém, a to především u mladé generace, což je velmi znepokojující. Musíme tomu věnovat náležitou pozornost a analyzovat, jaké má tento problém příčiny, abychom na to mohli patřičně reagovat. Proto považuji festival Mezi ploty za důležitý a přínosný, společně se tady učíme, jak pracovat s duševními problémy, jak být solidární s lidmi, kteří se s nimi potýkají. A k tomu slouží i kultura v mnoha podobách.
O to více mne mrzí, že jsou dnes různým neziskovým organizacím přisuzovány všelijaké dehonestující nálepky, přestože jsou nenahraditelné v péči o lidi nemocné, různě hendikepované, umírající. Jejich úloha ve společnosti je nezastupitelná, měli bychom jim být spíše vděční a vytvářet pro ně podmínky, aby svou práci mohli dělat ještě kvalitněji, než abychom je jen povrchně kritizovali. Ostatně i proto jsem festivalu Mezi ploty opětovně udělil svou záštitu.
V debatách se tu hodně mluvilo o svobodě. Co pro vás znamená svobodná vůle a svoboda volby?
Svobodnou vůli samozřejmě máme, byť s určitými limity. Bylo by pohodlné myslet si, že všechno už je nějak dopředu dáno, třeba nějakou vyšší mocí. Zbavili bychom se tak odpovědnosti za život vlastní i svých bližních. Každý člověk má svobodu volby, ale i ta má jisté hranice a odehrává se v různých kontextech. Věřím, že i v tomto ohledu náš duševní a duchovní život podléhá evoluci.
Příkladem je vliv moderních technologií na náš život vnitřní i vnější, především rozvoj umělé inteligence, která významně proměňuje náš pohled na svět, jakým způsobem ho interpretujeme. A není to vždy pozitivní směr, protože podle řady vědeckých studií tím lidstvo evidentně i hloupne, což není úplně dobrá zpráva. I v české společnosti nyní kvůli zneužívání sociálních sítí narůstá nepřátelství mezi různými názorovými skupinami, nejen v politice. Přitom bychom měli výrazněji podporovat to, co nás jako národ a kulturní společenství spojuje. Musíme pečovat jak o svobodu, tak o umění společenského dialogu.
Občas se říká, že Češi jsou nemocní vlastními dějinami a neustále zpřítomňují svá historická traumata. Jak s tím zacházet, aby to neškodilo kvalitě naší demokracie a občanské společnosti? Doporučil byste nějaký lék?
Už jsem byl mnohokrát kritizován za to, co často připomínám s ohledem na českou historii, ať už starší nebo novější. Češi totiž trpí různými falešnými mýty. Někdy vznikly jen proto, abychom si jako národní společenství mohli některá svá historická traumata zjednodušeně vysvětlit. Chtěli jsme například podepřít naše národní sebevědomí, anebo jsme si zkoušeli přizpůsobit různé ideje či ideologie, aby lépe sloužily našim potřebám.
Myslím si, že je nutná očista od falešných mýtů. Určitě by nám v Česku prospělo, abychom si udělali faktografickou revizi české mytologie a postavili se ke svým dějinám otevřeně a zodpovědně. Ať už jde o husitství, Bílou horu a další milníky naší historie, které nás dodnes traumatizují. Takovou traumatizující událostí byl například odsun sudetských Němců z poválečného Československa. To, že jde o dosud v části společnosti nezpracované trauma, navíc opředené falešnými mýty, jsme ostatně všichni zažívali právě v posledních týdnech.
Ve společenské i politické komunikaci se teď často používá vojenská terminologie, hovoří se o boji a nepřátelích. Nesnižuje to odolnost české společnosti? Na slovech přece záleží…
Ano, zhrubnutí naší komunikace představuje velké riziko pro naši společnost. Na druhou stranu si připomeňme, že všechna slova procházejí obdobími vzestupů a pádů. Třeba takové slovo vlastenectví. V minulosti bylo většinou používáno v souvislosti s něčím vznešeným, ale dnes aby se člověk bál ho vyslovit, protože má z různých důvodů až negativní nálepku. Nakonec nejde jen o slova, ale o to, jak je používáme a do jakého kontextu je zasazujeme.
Letošní rok je pro vás velmi náročný, také kvůli „kohabitaci“ s novou Babišovou vládou. Jak hodláte strávit léto a na co se nejvíc těšíte? Nechystáte se třeba na dovolenou do Turecka?
Vzhledem k tomu, že většina ústavních institucí přes léto čerpá část své dovolené, tak i já se tomu přizpůsobím, abych si nebral volno v době, kdy zrovna budou pracovat vláda a parlament. Předpokládám, že si v létě vyberu dva souvislé týdny dovolené, ale nechystám se do zahraničí. Budu na naší chalupě, kde se chci věnovat běžným činnostem jako je sekání trávy, natírání a opravování.
Ale hlavně se těším na hraní si s vnoučaty, na které teď nemám tolik času. To bude pro mne a moji manželku Evu nejkrásnější část naší dovolené. A pokud zmiňujete Turecko, tak věřím, že se nakonec s premiérem Andrejem Babišem rozumně dohodneme, aby na summit NATO do Ankary jeli všichni ti, kteří tam mají co říct.
