Petr Pavel svým vyjádřením zbytečně oslabuje svoji pozici budoucího prezidentského kandidáta

Generál Petr Pavel (ČTK/Vondrouš Roman)

Generál Petr Pavel | FOTO: ČTK/Vondrouš Roman

Řešilo se to už před minulým prezidentským kláním, kdy kandidovalo hned několik uchazečů, kteří mířili na velmi podobný segment občanů, navzájem si konkurovali a přebírali si je, a proti nim stál Miloš Zeman, na jehož voliče nedosáhli. Před nadcházející volbou hlavy státu se tohle téma vrací. Jeden z jejích favoritů, generál ve výslužbě Petr Pavel, prohlásil, že by za určité situace mohl z volby prezidenta odstoupit a nezúčastnit se jí. Jak jeho prohlášení chápat? Je to známka slabosti, nebo hlouběji promyšlená strategie?

Prezidentská kandidatura bývalého náčelníka Generálního štábu Armády České republiky se zdála být už hotová věc. Dokonce působilo celkem osvěžujícím dojmem, že někdo, kdo podle dosavadních průzkumů veřejného mínění má nemalou šanci být hlavou státu zvolen, se ohledně své kandidatury vyjádřil tak jednoznačně a dokola jen neomílá fráze o tom, jak o ní uvažuje a že je to velmi obtížné rozhodnutí, ohledně kterého se musí důkladně poradit se svou rodinou.

(Týdeník FORUM)

Už na konci ledna tak Petr Pavel pro Seznam Zprávy prohlásil: „Jsem rozhodnutý kandidovat a na kandidaturu se připravuji. To pro mě mimo jiné znamená představit se lidem.“ Uplynulo pár měsíců a někdejší předseda vojenského výboru Severoatlantické aliance začal celkem nepochopitelně váhat a lavírovat.

Pavel dostal na středeční debatě v galerii 400 ASA v Praze otázku, zda je připraven neúčastnit se voleb, aby předešel tříštění hlasů pro podobné kandidáty. „Bude-li kandidát, který bude mít šanci vyhrát nejenom první, ale i druhé kolo, který podle mého názoru je člověkem, kterého bych na prezidentském postu klidně viděl bez jakýchkoli problémů, a bude mít v době, kdy se k té volbě budeme opravdu blížit, výrazně větší šanci, tak jsem připraven ustoupit a maximálně ho podpořit,“ odpověděl na ni podle ČTK.

Pokud by však volby byly nyní, podle generála ve výslužbě není žádný důvod takto postupovat a pokračoval: „Protože by to znamenalo, že vytvořím mnohem snazší cestu třeba Andreji Babišovi, a to bych opravdu nerad.“ Podle Pavla je těžké předvídat, jaká situace bude na podzim. „Když se mě zeptáte třeba v září nebo v říjnu, třeba vám řeknu víc,“ dodal.

Tohle vyčkávání a žonglování s možností, že by nakonec nemusel do volby prezidenta vůbec jít, je u Pavla nové a je možné ho číst různě. Předně, pokud vyjdeme z toho, že máme dva hlavní kandidáty, Babiše a Pavla, kteří podle všech dosavadních šetření mají výrazný náskok před ostatními potenciálními uchazeči, a předseda hnutí ANO svou kandidaturu stále ještě nepotvrdil a podle svých slov se k ní vyjádří až v září, pro Petra Pavla by mohlo být výhodné tu svoji také alespoň zčásti zahalit do mlžného oparu.

Nerozhodnost nebo pokrytectví

Jenže problém je samozřejmě v tom, že u Babiše jde o strategii, kterou může jenom získat, protože prezidentskou kampaň dělá i bez potvrzení svého rozhodnutí kandidovat, a kdyby hrozilo, že ho voliči nezvolí, tak zkrátka oznámí, že se o post prezidenta ucházet nebude. Jinak řečeno, nechává si otevřená úniková vrátka, která v případě potřeby může využít.

Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josef Středula  (ČTK)

Naproti tomu generál ve výslužbě teď působí buď nerozhodně a nedostatečně odhodlaně, nebo jako pokrytec, který říká, že o jeho kandidatuře ještě není zcela jasno, přitom je očividné, že kandidovat chce a bude. Připravuje se na to už několik let a těžko si představit, že by byl ochotný to všechno jen tak zahodit. To by se opravdu muselo stát něco hodně mimořádného.

Navíc aktuální prohlášení Petra Pavla je stejně natolik vágní, že z něj nic neplyne. Jak se pozná kandidát, který „bude mít šanci vyhrát nejenom první, ale i druhé kolo“ a kterého by Pavel „na prezidentském postu klidně viděl bez jakýchkoli problémů“? To první lze sice určit na základě volebních modelů, ale i ty se v závislosti na své metodologii liší, a jak víme, rozhodující je několik málo týdnů a dnů před volbami, takže průzkumy zachytí maximálně trend, nikoli však to, jak volby dopadnou. Druhá věc, tedy to, aby kandidát vyhovoval Pavlovi, je pak naprosto subjektivní.

Klíčové je, že neplatí Pavlova slova o tom, že kdyby se už teď rozhodl na Pražský hrad nekandidovat, usnadnil by zvolení Andreje Babiše. Hlasy od Petra Pavla by se stejně ve výsledku přesunuly k někomu jinému a voliči, kteří si bývalého premiéra Babiše za prezidenta nepřejí, by se s velkou pravděpodobností koncentrovali u někoho, kdo má podle nich největší šanci ho porazit. Ten by pak postoupil do druhého kola (a v něm by klidně mohl být jako Babišův protikandidát úspěšnější než Pavel).

Konkrétní vize a vůle vyhrát

Stejný jev jsme mohli pozorovat u dvou předchozích voleb, a to dokonce i v té první, kde ještě vůle zabránit tomu, aby byl na Hrad zvolen Miloš Zeman, nebyla tak velká jako o pět let později. V roce 2013 tak v prvním kole získal někdejší předseda sociální demokracie 24,21 procenta hlasů a Karel Schwarzenberg 23,4 procenta, třetí v pořadí Jan Fischer za nimi zaostával s 16,35 procenta. V minulé volbě pak Zeman obdržel 38,56 procenta a Jiří Drahoš 26,6 procenta, na další příčce se umístil Pavel Fischer s 10,23 procenta.

Marian Jurečka (KDU-ČSL), Markéta Pekarová Adamová (TOP 09), Petr Fiala (ODS) (KDU-ČSL / se souhlasem)

Právě z tohoto důvodu nemá smysl příliš řešit tříštění hlasů. Není pravděpodobné, že by kandidáti oslovující podobný typ voličů byli natolik vyrovnaní, aby je nakonec přeskočil někdo jiný a například se stalo to, že by do druhého kola postoupil spolu s Babišem například Tomio Okamura nebo Karel Janeček.

Pavlovo gesto, jímž přiznává ochotu se své případné kandidatury vzdát, tak zřejmě není ničím jiným než snahou vypadat skromně a nesobecky a netrvat na ní za každou cenu, prostě ve stylu: Když se objeví někdo lepší, kdo má u voličů větší úspěch, tak přece nebudu překážet. Takový postoj sice vypadá pěkně a sympaticky, jenže působí slabě a pokrytecky zároveň a je velká otázka, jestli není kontraproduktivní.

Někdejší náčelník Generálního štábu Armády ČR tomu moc nepomohl, když na své facebookové stránce ve čtvrtek napsal: „Do voleb chci jít proto, aby vyhrála konkrétní vize, ne aby je vyhrál generál Pavel. Tou vizí je demokratická a svobodná země, ve které platí pravidla pro všechny stejně. Své rozhodnutí změním, jen pokud před volbami bude kandidát, který bude prosazovat stejnou vizi a mít větší šanci vyhrát. Nebudu sobecky tříštit síly.“

V prezidentské volbě je nakonec tím nejdůležitějším vůle vyhrát. Pokud někdo vyhrát nechce, buď lže, nebo by se o prezidentskou kandidaturu neměl vůbec pokoušet. Ostatně Miloš Zeman měl vůli vyhrát hodně velkou a není žádná náhoda, že nakonec opravdu vyhrál. A stejně tak, pokud bude kandidovat, bude ji mít hodně velkou i Andrej Babiš. Ten, kdo ho chce porazit, se nesmí schovávat za nějakou vizi, ale musí umět sebevědomě říct, že bude kandidovat, chce vyhrát a žádné tříštění sil ho nezajímá, protože je natolik silným kandidátem, že se kvůli němu nic tříštit nebude.