Petr Pithart je veřejný intelektuál a politický myslitel. Jako odpůrce komunistického režimu a disident patřil k signatářům Charty 77, v roce 1989 se stal jednou z tváří sametové revoluce a spoluzakladatelem Občanského fóra. Za časů federace byl předsedou české vlády a později předsedou Senátu Parlamentu České republiky. Je členem KDU-ČSL. Přednáší na Právnické fakultě UK a je nepřehlédnutelnou osobností, jejíž názory inspirují a provokují.
Letos jste oslavil osmdesátiny. Co vám dělá největší radost a co vás naopak nejvíce trápí?
Radost mi dělají dcera a syn a vnučky a vnuci. Všichni si našli smysluplnou práci nebo školu a jsou v ní dobří. A začínají se řádně ženit a vdávat. A nerozvádějí se. Potěšují mne také někteří moji vynikající studenti. Trápí mě notoricky nezodpovědný český volič, který mi rozšafně sděluje, jako nějaký podařený vtip, že nemá koho volit. A že by to chtělo nějakého vůdce, aby měl koho volit…
Pokud bychom se podívali na fungování českého státu po roce 1989, jak byste komentoval náš vývoj v posledních deseti letech?
Pomalým, račím krokem zpět do útulné, i když dusící náruče rozbředlé Rusi. Rezignace na to, že by se nám někdy podařilo vytvořit účinnou a férovou státní správu. Západ je holt moc náročný. Ale není všechno ztraceno! Právní stát stále ještě držíme.
Týdeník FORUM: Fiala, nebo Bartoš? Vyměňme premiéra a ukončeme ostudu
číst článek »Jsou Češi politickým národem, vědomým si odpovědnosti za svůj osud, nebo spíše „jen“ národem kulturním, který s demokracií neustále zápasí, a hledá proto politického mesiáše, který by jej osvobodil od politiky?
Bohužel zatím platí to druhé, i když pokroky tu jsou. Řada lidí volí politické mesiáše z pohodlnosti, ale už se blíží doba, kdy to bude ze strachu. Někteří se na to dokonce těší: návrat do normalizace s poněkud vyšším životním standardem.
Jak hodnotíte politickou situaci ve visegrádské střední Evropě? Myslíte, že má formát V4 pro Česko a EU ještě nějaký pozitivní význam?
Visegrád umírá! Orbán v Ústí nad Labem jako Babišův podporovatel, strašící Evropskou unií a propagující „iliberální“ demokracii, to je svým způsobem jedna z posledních teček za tímto původně bohulibým, ale naivním havlovským projektem. Ty původně tři a po rozpadu Československa čtyři země měly diametrálně odlišnou minulost, která rychle prorostla vlastně jen tenkou slupkou společné zkušenosti z časů komunistické totality.
Občas slýcháme, že česká demokracie je „mladá“, a prožíváme tudíž porodní bolesti. Není však více než třicet let dostatečná doba k usazení demokratické kultury? Není problém někde jinde?
Češi se o politiku zajímají trestuhodně málo. Nevědí nic o ústavě, dělbě moci a právním státu. To jsou samá pravidla, a ta jsou přece od toho, aby se porušovala. Tak to myslel Peroutka, když psal o českém „difúzním anarchismu“, který je jakoby mírný a nevinný, žádné bomby, ale spíše slupka od banánu… Pomalé rozhlodávání každého establishmentu, každé struktury, tedy všeho toho, co je zavedené, úctyhodné, tradiční a fungující. Jenže „establishment“ přece původně vůbec nebylo sprosté slovo! Ano, někdy se musí sejít až do suterénu… Jako když Slováci v roce 1998 porazili neporazitelného Mečiara. Muselo se dát dohromady větší množství politických stran, které pak vládly osm let.
Homo sovieticus – český model 2021
číst článek »Jak by se podle vás měl po volbách zachovat prezident republiky Miloš Zeman? Jakou radu byste mu dal?
Pozdě honit bycha! Poslanci a senátoři, kteří odhlasovali přímou volbu prezidenta, tenkrát prostě selhali. Možná by měli nosit nějakou stužku, aby byli rozpoznatelní: Na ně pozor, ti ničemu nerozumějí, protože neznají naši historii, „nepúšťať na ústavu!“ Jako to měl krejčí Vasil Biľak napsáno křídou na rubu svého „mistrovského kusu“: „Nepúšťať na saká!“ Zeman by se měl chovat například jako prezident v Německu, který kancléřem jmenuje nikoli vítěze, ale toho, kdo sestaví vládu s většinovou podporou v parlamentu.
Celý rozhovor s Petrem Pithartem si můžete přečíst v aktuálním čísle Týdeníku FORUM.
