Premiér a předseda ODS Petr Fiala FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
Petr Fiala byl teprve v úterý pověřen jednáním o sestavení nové vlády, už předtím se ale začalo hovořit o tom, jestli někteří kandidáti na ministerské posty projdou přes prezidenta republiky Miloše Zemana. Spekuluje se, s jakými jmény by hlava státu mohla mít největší problém a jak vážné překážky by případnému jmenování určitých ministrů mohla klást. Na tuhle debatu bychom však v žádném případě neměli přistupovat a už vůbec by na ni neměl přistoupit budoucí premiér, protože je jenom v jeho kompetenci, koho se na základě koaličních jednání ve svém vládním týmu rozhodne mít.
V Ústavě České republiky se to píše naprosto jasně a jednoznačně: „Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.“ Premiér dotyčného navrhne a prezident ho na návrh předsedy vlády jmenuje ministrem – není zde žádné „může“, „případně“, „možná“, „když se dobře vyspí“, „když ho navržený přesvědčí o svých schopnostech“ nebo „když je prezidentovi sympatický“, zkrátka nic takového.
Vláda je prostě odpovědná poslanecké sněmovně a do třiceti dnů po svém jmenování před ni musí předstoupit a požádat ji o vyslovení důvěry; a dolní komora parlamentu jí důvěru buď vysloví, nebo nevysloví. Klíčové je tím pádem to, koho premiér prezidentovi navrhne a zda vláda jako celek obdrží důvěru.
Prezident republiky není někdo, kdo by měl kandidáty na ministry jakkoli posuzovat, scházet se s nimi a tvářit se, že oni jsou tady od toho, aby ho přesvědčili o své kompetenci vykonávat daný úřad. Tohle je na premiérovi a následně na poslanecké sněmovně, která může, pokud by se jmenováním některého ministra opravdu silně nesouhlasila, vládu odmítnout jako takovou. To se ale samozřejmě dá řešit už předem v rámci jednání o sestavení vládního kabinetu s jednotlivými koaličními stranami.
Největší problém je, že Miloši Zemanovi se podařilo u veřejnosti, ale minimálně také u části polické reprezentace prosadit svou představu o tom, že úlohou prezidenta je něco mnohem víc než jen na návrh předsedy vlády ministry jmenovat. S odkazem na to, že není přece žádný automat na podpisy, začal rozhodovat o věcech, o kterých mu rozhodovat nepřísluší.
Prezidentova svévole a překračování pravomocí
Nejhorší přitom je, že mu na to ostatní političtí aktéři v minulosti naskakovali, takže se mu podařilo vytvořit jakousi zvrácenou zvyklost, že prezident může svévolně bránit jmenování či odvolání těch kterých ministrů, když si to zrovna zamane a má pro to nějaké své důvody.
V minulém volebním období tak prezident Zeman dosáhl toho, že se ministrem zahraničních věcí nestal kandidát sociální demokracie, tehdejší europoslanec Miroslav Poche. Dlouhé týdny pak bránil odvolání ministra kultury Antonína Staňka a následně pak odmítal do této funkce jmenovat kandidáta sociálních demokratů a v té době jejich místopředsedu Michala Šmardu.
Této praxi je ale načase se vzepřít a udělat by to měl právě Petr Fiala, protože, pokud jednou prezidentovi ustoupí a ukáže slabost, hlava státu vycítí, že si příště na něj může troufnout zase – a o něco více, a při nejbližší příležitosti to skutečně tak udělá. A nejde jenom o Miloše Zemana, ale také o jeho případného nástupce. Ten může plynule navázat tam, kde prezident Zeman ve své snaze uzurpovat si další a další pravomoci skončí, a proto je nutné prezidenta zatlačit tam, kde se má podle našeho základního zákona nacházet.
Petru Fialovi v Ranním interview v Českém rozhlase – Radiožurnálu tento týden v úterý položili otázku: „Jak se zachováte, pokud prezident Miloš Zeman odmítne jmenovat některého z vámi navrhovaných ministrů?“ Ta otázka sama o sobě v kontextu výše uvedeného svědčí o tom, jak moc bereme prezidentovu svévoli a překračování pravomocí jako daný fakt, nad kterým se už příliš nepozastavujeme.
Předseda občanských demokratů na ni odpověděl následovně: „Nepředbíhejme. Věřím, že všichni budeme respektovat ústavu a ústavní zvyklosti. Premiér předkládá seznam kandidátů na ministry panu prezidentovi, jsme v parlamentní demokracii. Pokud prezident odmítne, budu ho přesvědčovat, že kandidáti vycházejí z dohody politických stran. Nemáme čas diskutovat o jménech, potřebujeme funkční vládu, která bude řešit energetickou a zdravotnickou krizi.“
Ta odpověď není špatná, přesto, pokud by přišlo na věc, Petr Fiala by s Milošem Zemanem nejenom neměl diskutovat o jednotlivých jménech ministrů, protože na to není čas, ale protože prezidentovi něco takového vůbec nepřísluší. Budoucí premiér Fiala by tak s prezidentem Zemanem neměl vést žádné debaty na toto téma a měl by jednoduše trvat na tom, že hlava státu dané kandidáty zkrátka jmenuje.
