Petr Fiala byl teprve v úterý pověřen jednáním o sestavení nové vlády, už předtím se ale začalo hovořit o tom, jestli někteří kandidáti na ministerské posty projdou přes prezidenta republiky Miloše Zemana. Spekuluje se, s jakými jmény by hlava státu mohla mít největší problém a jak vážné překážky by případnému jmenování určitých ministrů mohla klást. Na tuhle debatu bychom však v žádném případě neměli přistupovat a už vůbec by na ni neměl přistoupit budoucí premiér, protože je jenom v jeho kompetenci, koho se na základě koaličních jednání ve svém vládním týmu rozhodne mít.
V Ústavě České republiky se to píše naprosto jasně a jednoznačně: „Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.“ Premiér dotyčného navrhne a prezident ho na návrh předsedy vlády jmenuje ministrem – není zde žádné „může“, „případně“, „možná“, „když se dobře vyspí“, „když ho navržený přesvědčí o svých schopnostech“ nebo „když je prezidentovi sympatický“, zkrátka nic takového.
Týdeník FORUM: Moc se vrací do parlamentu, rozhovor s Bendou nebo věčný náčelník Landa
číst článek »Vláda je prostě odpovědná poslanecké sněmovně a do třiceti dnů po svém jmenování před ni musí předstoupit a požádat ji o vyslovení důvěry; a dolní komora parlamentu jí důvěru buď vysloví, nebo nevysloví. Klíčové je tím pádem to, koho premiér prezidentovi navrhne a zda vláda jako celek obdrží důvěru.
Prezident republiky není někdo, kdo by měl kandidáty na ministry jakkoli posuzovat, scházet se s nimi a tvářit se, že oni jsou tady od toho, aby ho přesvědčili o své kompetenci vykonávat daný úřad. Tohle je na premiérovi a následně na poslanecké sněmovně, která může, pokud by se jmenováním některého ministra opravdu silně nesouhlasila, vládu odmítnout jako takovou. To se ale samozřejmě dá řešit už předem v rámci jednání o sestavení vládního kabinetu s jednotlivými koaličními stranami.
Největší problém je, že Miloši Zemanovi se podařilo u veřejnosti, ale minimálně také u části polické reprezentace prosadit svou představu o tom, že úlohou prezidenta je něco mnohem víc než jen na návrh předsedy vlády ministry jmenovat. S odkazem na to, že není přece žádný automat na podpisy, začal rozhodovat o věcech, o kterých mu rozhodovat nepřísluší.
Prezidentova svévole a překračování pravomocí
Nejhorší přitom je, že mu na to ostatní političtí aktéři v minulosti naskakovali, takže se mu podařilo vytvořit jakousi zvrácenou zvyklost, že prezident může svévolně bránit jmenování či odvolání těch kterých ministrů, když si to zrovna zamane a má pro to nějaké své důvody.
Nakupte dárky včas! Darujte předplatné Týdeníku FORUM svým nejbližším
číst článek »V minulém volebním období tak prezident Zeman dosáhl toho, že se ministrem zahraničních věcí nestal kandidát sociální demokracie, tehdejší europoslanec Miroslav Poche. Dlouhé týdny pak bránil odvolání ministra kultury Antonína Staňka a následně pak odmítal do této funkce jmenovat kandidáta sociálních demokratů a v té době jejich místopředsedu Michala Šmardu.
Této praxi je ale načase se vzepřít a udělat by to měl právě Petr Fiala, protože, pokud jednou prezidentovi ustoupí a ukáže slabost, hlava státu vycítí, že si příště na něj může troufnout zase – a o něco více, a při nejbližší příležitosti to skutečně tak udělá. A nejde jenom o Miloše Zemana, ale také o jeho případného nástupce. Ten může plynule navázat tam, kde prezident Zeman ve své snaze uzurpovat si další a další pravomoci skončí, a proto je nutné prezidenta zatlačit tam, kde se má podle našeho základního zákona nacházet.
Petru Fialovi v Ranním interview v Českém rozhlase – Radiožurnálu tento týden v úterý položili otázku: „Jak se zachováte, pokud prezident Miloš Zeman odmítne jmenovat některého z vámi navrhovaných ministrů?“ Ta otázka sama o sobě v kontextu výše uvedeného svědčí o tom, jak moc bereme prezidentovu svévoli a překračování pravomocí jako daný fakt, nad kterým se už příliš nepozastavujeme.
Předseda občanských demokratů na ni odpověděl následovně: „Nepředbíhejme. Věřím, že všichni budeme respektovat ústavu a ústavní zvyklosti. Premiér předkládá seznam kandidátů na ministry panu prezidentovi, jsme v parlamentní demokracii. Pokud prezident odmítne, budu ho přesvědčovat, že kandidáti vycházejí z dohody politických stran. Nemáme čas diskutovat o jménech, potřebujeme funkční vládu, která bude řešit energetickou a zdravotnickou krizi.“
Ta odpověď není špatná, přesto, pokud by přišlo na věc, Petr Fiala by s Milošem Zemanem nejenom neměl diskutovat o jednotlivých jménech ministrů, protože na to není čas, ale protože prezidentovi něco takového vůbec nepřísluší. Budoucí premiér Fiala by tak s prezidentem Zemanem neměl vést žádné debaty na toto téma a měl by jednoduše trvat na tom, že hlava státu dané kandidáty zkrátka jmenuje.