Pieta za ukrajinského disidenta Vasyla Makucha, který se upálil na protest proti sovětské okupaci Československa

Makuchova lávka v pražských Vršovicích (5. 11. 2021) (MČ Praha 10)

Makuchova lávka v pražských Vršovicích (5. 11. 2021) | FOTO: MČ Praha 10

Městská část Praha 10 a Velvyslanectví Ukrajiny v České republice společně uctily památku ukrajinského disidenta Vasyla Makucha. Ten se upálil 5. listopadu 1968 na protest proti okupaci Československa vojsky zemí Varšavské smlouvy. Pietní akt za účasti ukrajinského velvyslance a starostky desáté městské části proběhl v pátek 5. listopadu v 15:30 na Makuchově lávce v Praze 10.

Čas piety byl symbolický, Vasyl Makuch totiž svůj čin provedl v Kyjevě v 16:30 tamního, tedy v 15:30 středoevropského času. O den později na následky popálenin zemřel.

O pojmenování pěší lávky na začátku Ukrajinské ulice po disidentovi rozhodla před třemi lety – u příležitosti 50. výročí jeho upálení – Rada hlavního města Prahy. Letos k ní symbolicky položili věnec a květiny ukrajinský velvyslanec Jevhen Perebyjnis a starostka MČ Praha 10 Renata Chmelová. Pietního aktu se zúčastnili i zástupci Kanceláře prezidenta republiky, Senátu Parlamentu ČR, Magistrátu hl. m. Prahy a Ministerstva zahraničních věcí ČR.

Generální tajemník NATO Stoltenberg a ruský ministr zahraničí Lavrov v září 2021 (nato.int)

„Chceme si připomenout oběť života jedenačtyřicetiletého muže, který se 5. listopadu 1968 stal v Kyjevě živou pochodní pro svobodu ukrajinského národa. Podle věrohodných svědectví zněla jedna z vět, kterou Vasyl Makuch vykřikl: PRYČ S OKUPANTY ČESKOSLOVENSKA! Křivdy a škody způsobené sovětskou okupací Československa mezi lety 1968–1991 byly nezměrné, bylo zlikvidováno nesčetně lidských osudů, plánů, vztahů a celých rodin. O to více je třeba si připomínat ty, kteří nemlčeli, a obzvláště ty, kteří nemlčeli v zemích, odkud přijeli ‚vojáci v hranatých železných maringotkách‘, jak zpívá Karel Kryl. Děkujeme Vasylu Makuchovi, že nemlčel,“ řekla ve svém projevu starostka a senátorka Renata Chmelová.

„Vasyl Makuch nebyl jediný na Ukrajině, kdo nesouhlasil s okupací Československa v roce 1968. Ukrajinský student Zorjan Popaďuk byl odsouzen k sedmi letům vězení za rozdávání letáků odsuzujících okupaci. Deset let ve vězení a ve vyhnanství za Uralem strávil Olexandr Serhijenko, kromě jiného za to, že kritizoval okupaci Československa v roce 1968 a šířil v samizdatu ukrajinský překlad manifestu Dva tisíce slov. Ukrajinský poslanec, krymskotatarský lídr a neúnavný kritik ruské anexe Krymu Mustafa Džemilev kvůli svému odporu proti okupaci Československa strávil přes šest let v sovětských žalářích. Mnoho Ukrajinců vyjadřovalo svou podporu českému a slovenskému národu po okupaci Československa v roce 1968,“ doplnil ukrajinský velvyslanec Jevhen Perebyjnis. „Dnes, kdy Rusko okupuje část území Ukrajiny, cítí Ukrajinci naopak silnou podporu Čechů,“ zdůraznil Jevhen Perebyjnis.

Sokolské cvičení na Rohanském ostrově v roce 1867 - dobové vyobrazení od Františka Čermáka (Wikimedia Commons)

O Vasylu Makuchovi

Vasyl Makuch se narodil 14. listopadu 1927 ve vesnici Kariv nedaleko Lvova. Pod vlivem svého otce a sousedů vstoupil v sedmnácti letech do řad Ukrajinské povstalecké armády. V únoru 1946 byl během boje postřelen a zajat sovětským NKVD. Prošel krutými výslechy ve lvovské věznici a 11. července 1946 byl vojenským tribunálem odsouzen k deseti letům nucených prací, jejichž většinu strávil v sibiřských táborech, jmenovitě v Dubravlagu v Mordvinsku.

Z vězení byl propuštěn 18. července 1955 a deportován do vyhnanství. Tam se potkal s Lidijí Zaparou, se kterou se později oženil. Nesměl se vrátit domů, proto se mladá rodina usadila ve městě Dnipro, odkud pocházela Lidija. V roce 1960 se jim narodila dcera Olha a v roce 1964 syn Volodymyr.

V říjnu 1968 si vzal Makuch dovolenou. Doma se rozloučil se ženou a dětmi: „Pokud se mi něco stane, vězte, že vás všechny velmi miluji,“ řekl a jel navštívit své rodiče a sestru na západní Ukrajinu. Odtamtud se nevrátil do Dnipra, ale odjel do Kyjeva. S sebou odvezl třílitrovou sklenici tekutiny.

()

Dne 5. listopadu 1968 se Makuch na Chreščatyku, u vchodu do domu číslo 27, v blízkosti Bessarabského tržiště, polil benzínem a zapálil. Byl v bezvědomí převezen do nemocnice, kde 6. listopadu zemřel v důsledku popálenin 70 % těla. Je pohřben v Dnipru.

Později jeho cestu budou následovat desítky lidí z nejrůznějších zemí postsovětského bloku: Mykola Bereslavskyj, Oleksa Hirnyk, Jan Palach či Ryszard Siwiec.

Zdroj: Tisková zpráva MČ Praha 10 a Velvyslanectví Ukrajiny v České republice

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]