Místopředseda Sněmovny vstoupil nedávno do povědomí veřejnosti jako „ten, co vypnul Babiše při interpelacích“. Nyní se rozhodl Vojtěch Pikal kandidovat na šéfa Pirátů. V rozhovoru pro deník FORUM 24 přiznal, že se spory uvnitř strany neomezují pouze na online fórum, a popsal, kde vidí těžiště aktuálních rozepří, i jak blízko podle něj mají piráti k progresivní levici.

Měli by Piráti změnit předsedu?

Samozřejmě mohou. Sice je to asi zásadní rozhodnutí, ale není to zároveň nic, co by ta strana nevydržela. Zároveň by to vedlo k otázce, jestli nahrazuji Ivana (aktuálního předsedu Bartoše, pozn. red.) jako volebního lídra, což určitě nemám v úmyslu.

Říkáte, že mohou. Ale vraťme se k důvodu, proč by skutečně měli.

Já vlastně ani nekandiduji nezbytně kvůli tomu, abych nahradil Ivana. Spíše mám pocit, že probíhá určité vzdalování mezi námi, co sedíme v Poslanecké sněmovně a děláme politiku na plný úvazek, od zbytku členské základny. A to se občas projevuje nejrůznějšími vnitřní spory.

Zmiňujete spory. Proč a kde vznikají?

V zásadě se to nejvíce projevu v oblasti programu a další politické práce. Je velmi obtížné se současně zapojovat stejnou rychlostí pro dobrovolníky, kteří to dělají ve volném čase, oproti lidem, kteří to mají jako práci na plný úvazek a o víkendech si chtějí odpočinout.

Co byste tedy dělal jinak než Ivan Bartoš?

Především jde o to, že předsednictvo řídí stranu a snaží se vést její rozvoj, ale současně vystupuje jako politické vedení celé strany. Jde o dvě poměrně zásadní úlohy, které se dají podle mě těžko zvládat najednou.

Takže se nejedná o demonstraci toho, že mají Piráti dost silných osobností oproti hnutí ANO? Opravdu máte zájem o pozici předsedy?

Určitě mám zájem o místo v předsednictvu.

Kde byste tedy začal?

Myslím si, že v rámci politických týmů, kde zároveň vzniká nejvíce sporů, chybí struktura. Máme přitom několik různých druhů orgánů – rezortní týmy ve Sněmovně, pracovní týmy napříč celou stranou, krajské expertní týmy a mezi nimi není propojení. Vždycky je nějaké téma, kdy jsou někteří pro A, další pro B a zbytku je to jedno, a pak přijde jiné téma a ta strana se rozdělí zase úplně jinak. Potřebujeme mít vlastně proces eskalace.

Celou kandidaturu jsem vlastně zvedl kvůli předchozímu vystoupení Mikuláše Ferjenčíka, který prezentoval návrhy na změnu struktury, jež byly v přesném rozporu s tím, jak bych si to představoval já. Zatímco on říkal, že by chtěl některé obory zrušit a převést kompletně pod předsednictvo, já jsem naopak pro decentralizaci a rozprostření jednotlivých rozhodčích v případných sporech.

Šlo tedy především o reakci na kandidaturu pana Ferjenčíka?

Ano. Už v listopadu jsem dostal nominaci na předsedu strany, kterou jsem po úvaze odmítl, protože jsem necítil potřebu kandidovat proti panu Bartošovi. Uvítal bych, kdyby zůstal v předsednictvu strany.

Takže se obáváte toho, že má pan Ferjenčík příliš velkou šanci, že současného předsedu nahradí?

To ne. Spíše jsem chtěl rozseknout ten ideový spor o to, jak bychom tedy měli pokračovat ve strukturálním řízení strany a dalším rozvoji… Jak si nastavit politické týmy, nastavení politického aparátu, jestli má být plně profesionalizovaný, a krajské sdružení, kde jsou taky nějaké nejasnosti a každý si to dělá trošku jinak, což ale není nutně špatně.

 

A co se týče ideového směrování… Zde se uvnitř strany shodnete? Kam byste vás zařadil? Jste progresivní levice?

Jsme středová liberální strana lehce doleva. Já sám se považuji za sociálního liberála.

A jak byste zhodnotil vlastní práci ve vedení Sněmovny? Jak se vám spolupracuje s dalšími místopředsedy? Po výrocích Vojtěcha Filipa (KSČM) o bagatelizaci roku 1948 a vepřína v Letech došlo ke sběru podpisů pro jeho odvolání. Podpořil jste tuto iniciativu?

Myslím si, že jsem se to za ty dva roky už naučil… A co se týče spolupráce, tak probíhá kolegiálně. Když jde o nějaké vzájemné zastoupení, tak si vyjdeme vstříc.

A vím, že mi petice byla nabídnuta, byl jsem myslím pro, ale nevím, jestli se ke mně ten papír nakonec dostal. Přece jenom je úkolem místopředsedy zastupovat celou Sněmovnu, a i když respektuji právo na svobodu slova, tak zase existují činy jako bagatelizace zločinů…

Patří takoví lidé podle vás do čela Sněmovny?

Tak byli zvoleni, ale nyní se musíme ptát, jestli je náš poměrný volební systém dostatečně poměrný vůči tomu, co mají zastupovat. Jsou to předsedové relativně velkých poslaneckých klubů, které mají podle zdejšího zvyku nárok na místopředsednické místo. Ale samozřejmě se nabízí otázka, jestli by se v těch stranách nenašel někdo reprezentativnější…

Mluvíte o zastoupení části veřejnosti. Jakou tedy podle vás reprezentuje SPD, strana dalšího z místopředsedů Tomia Okamury?

Když se podíváte zpátky, tak vždycky byli ve společnosti nebo volbách zastoupeni lidé, kteří reprezentovali určitou nacionalistickou notu, nesnášenlivost vůči něčemu jinému, cizímu a strach ze změny. A když se následně podíváte na volební profily, tak zjistíte, že jsou to často zároveň lidé, kteří jsou například ohroženi na své práci příchodem nějaké další pracovní síly, a tak podobně.

Takže reprezentují vzorek společnosti, který je tato rétorika schopna oslovit. A teď se samozřejmě nabízí, jestli je tato část společnosti nutnou součástí toho, jak vypadá Česká republika, což si osobně nemyslím. Kdyby se za posledních šest deset let provedly programové změny, ať už se to týká nakládání s dluhy, exekucí, tak by to takhle nevypadalo.

Myslíte, že je v tomhle prostředí atmosféra na spojování demokratických opozičních stran?

Tak pokud má nějaká spolupráce nastat a být věrohodná, nikoli pouze volební, tak musí nastat už teď v rámci nějakých příprav na bázi sněmovní spolupráce. Sám si to nejvíce prozatím dovedu představit se Starosty a nezávislými. Myslím si, že se tam nabízí možnost vzájemného doplnění, vzhledem k tomu, že mají poměrně silný klub v Senátu.

Na druhou stranu je podle mě ta ochota spolupracovat nejvíce blokována tím, že je konzervativně středová politika rozdělena mezi tři menší strany. I když by všechny dokázaly překonat pětiprocentní bariéru, tak to bude stále problém…

Měla by tedy TOP 09 podle vás zaniknout, jak tvrdil v prosinci předseda vašeho poslaneckého klubu Jakub Michálek?

To je těžké, strany TOP 09, STAN a KDU-ČSL mají k sobě podle mě ideově nejblíže, ostatně jsou ve stejné frakci v Evropském parlamentu, tudíž by dávalo smysl vytvořit nějakou spolupráci nejdříve tam.

Nemohly ale tyto výroky zhoršit možnosti spolupráce?

Tak pokud budou spolupráci opozice bránit nějaké osobní animozity a politické přestřelky, tak se nikdy nemůžeme bavit o nějaké reálné politické spolupráci, když nejsou schopni potlačit své ego…

Nemluvíte nyní ale právě i o Jakubu Michálkovi?

Já si nemyslím, že by tohle vycházelo z nějakého ega… Ale přece jenom poslanecký klub České pirátské strany není jenom Jakub Michálek, takže pokud někomu vadí, má možnost se bavit s nějakým jiným.

Na druhou stranu je výraznou osobností strany. A on sám navíc začal s vymezením se například proti Miroslavu Kalouskovi (TOP 09).

Tady myslím si, že pan Kalousek nevadí jenom panu Michálkovi. Jeho odchod by určitě s ledy pohnul, ale jestli by to samotní poslanci TOP 09 vnímali pozitivně nebo negativně, to je otázka… Dlouhodobý problém české politické scény je, že se neustále trhá na menší, a pak ještě menší strany, a následně není schopna žádné spolupráce.

Ale upřímně, dovede si spolupráci vůbec představit? Nejste navíc třeba pro ODS příliš nalevo?

Tak nedovedu si představit, že bychom postavili nějakou společnou kandidátku národní fronty. Ale to, že by se utvořila vláda, je pro nás přijatelné. Koneckonců to pro nás bylo přijatelné již před dvěma lety, kdy jsme zveřejnili, s kterými stranami, za jakých podmínek ano, či ne. Ani si nemyslím, že bychom byli natolik levicoví, aby tam nebyla možná spolupráce s občanskými demokraty. Podle mě bychom byli schopni najít takový programový průnik, abychom společně podpořili vládu.

A měli by se Piráti stále držet hesla transparentnosti? Nepřistupují sami členové na pirátském fóru k autocenzuře po komentářích, že perete špinavé prádlo na veřejnosti? Nevznikají paralelní skupiny?

Tak samozřejmě že vznikají paralelní skupiny. Pirátské orgány mají ale samozřejmě právo pracovat neveřejně, ale musí být řečený důvod, a potom, co ten důvod pomine, se mají ta jednání zveřejnit. Ale k ostřejším výpadům docházelo vždycky a případné sprosté nadávky jsou pak zodpovědností každého jednoho člena, jak se zapíše na veřejnosti, všechno na internetu je dnes navíc veřejné navždy, což je zodpovědnost každého z nás.