Piráti a hnutí STAN chtějí být koalicí pro budoucnost. Na některé otázky ale ještě musí odpovědět

Pirátská strana a hnutí Starostové a nezávislí představily návrh koaliční smlouvy, která upravuje jejich předvolební i povolební spolupráci. Je to další důležitý krok k tomu, aby vytvořily společnou koalici s ambicí vyhrát volby do poslanecké sněmovny. Co všechno se ve smlouvě dočteme a co v ní chybí?

V preambuli koaliční smlouvy Pirátské strany, v jejímž čele stojí Ivan Bartoš, a hnutí STAN, které vede Vít Rakušan, se uvádí: „Představujeme sílu spojující dynamiku a ‚mladou dravost‘ se zkušeností dobrých lokálních správců. Rozumíme dnešnímu světu a potřebám 21. století a zároveň chápeme i skutečné, neideologické obavy, problémy, radosti i potřeby dnešních občanů ČR. Co přinášíme, je změna. Nechceme zbrojit na minulé války. Přitom umíme navázat na vše dobré, co z minulosti vzešlo. Stát totiž tvoříme my všichni. A naším úkolem je budovat stát, jenž umí sloužit, poskytovat bezpečí a zaručovat rovný přístup všem,“ zdůrazňuje dvojice uskupení.

Piráti a Starostové a nezávislí říkají, že tvoří originální sílu, která vzešla zespoda (také Mikuláš Minář vyzdvihuje, že své hnutí Lidé PRO staví odspodu a ne shora). Poukazují na to, že nabízejí propojení dvou pohledů na svět, které se užitečně doplňují. Zároveň ovšem tvrdí, že nemají ambici splynout v jeden názorový proud nebo dojít ke shodě na všech tématech. Jejich ambicí je představit společnou vizi pro Českou republiku a být koalicí pro budoucnost.

Ponechme stranou, že nějakou tu vizi pro naši republiku v poslední době představil snad skoro každý, kdo chce na politické scéně uspět. Je to celkem v módě, a kdo nemá vizi, ten si v politice ani neškrtne. Další věc je, že žádné politické uskupení o sobě většinou netvrdí, že je stranou či hnutím pro minulost, všichni se naopak zaštiťují budoucností a nabízejí své vize a plány pro Česko na následující roky a desetiletí.

Tak nějak to patří k věci. Ani ten největší konzervativec si netroufne říct, že ho budoucnost nezajímá a že se jeho zraky upínají pouze a jedině do minulosti (i když pardon, jeden takový asi existuje, je jmenovcem bývalého prezidenta a jeho politické hnutí tak urputně zírá do minulosti, že s ním do budoucna už nikdo nepočítá).

Spravedlivější rozložení daňové zátěže

Pro jakou budoucnost je tedy vznikající koalice Pirátské strany a hnutí STAN? Klíčové jsou samozřejmě daně, důchody a veřejné rozpočty. Koalice chce prosazovat nízké daně z práce, a proto hodlá podporovat daňová opatření snižující náklady na práci, například valorizovanou slevu na poplatníka.

„Chceme spravedlivější rozložení daňové zátěže. Nízké zdanění práce musí být doprovázeno zlepšováním prostředí pro podnikatele a živnostníky, odbouráváním byrokracie a zjednodušováním systému. Stát nesmí aktivním občanům házet klacky pod nohy. Zasadíme se i o návrat lidí tvrdě postihovaných exekucemi z šedé zóny do legální ekonomiky. Podpoříme zvýšení motivace pro reinvestici zisků v Česku,“ stojí v koaliční smlouvě Pirátů a Starostů a nezávislých.

Velká otázka je, co všechno v sobě zahrnuje ono „spravedlivější rozložení daňové zátěže“ a kdo by tedy měl na daních zaplatit více – podnikatelé a živnostníci? A jakým způsobem přesně motivovat k reinvestici zisků v České republice? Shodnou se na tom obě uskupení?

Nejdůležitější je ale tato pasáž: „Abychom získali peníze na nízké daně z práce, je třeba odstranit nedůvodné daňové výjimky a postavit se proti nelegálním praktikám v oblasti daňové optimalizace. Preferujeme nepřímé daně. Cílem je přehledný, jednoduchý a srozumitelný daňový systém, který každý pochopí a který zajistí kvalitní veřejné služby, důstojné důchody, dostupné zdravotnictví a kvalitní školství.“

Finančně udržitelné důchody

Opět zásadní otázka je, jaké daňové výjimky mají subjekty formující se koalice na mysli. Chtějí zvyšovat nepřímé daně? Jaké konkrétně? A jak moc? A o kolik celkově by chtěli daňové příjmy státu zvýšit, aby to vystačilo na vše uvedené a ještě k tomu se podařilo dostat pod kontrolu zadlužování státu? („Finance státu musí být dlouhodobě rozpočtově udržitelné, zadlužení je přijatelné pouze v krizi a při půjčkách na investice s vysokou návratností. Nepřipustíme, aby byla korona krize zneužita k zadlužování našich dětí tempem půl bilionu za rok.“)

Dále čtěte

Předsedové stran vznikající trojkoalice musí zvládnout jeden velký úkol. Jinak se jim to stále ještě může rozsypat

Šéf ODS Petr Fiala, předseda KDU-ČSL Marian Jurečka a předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová představili ideová východiska své předvolební…

A pak jsou tady samozřejmě důchody, o těch se v koaliční smlouvě Pirátů a hnutí STAN píše následující: „Zasadíme se o důstojné a finančně udržitelné důchody. Principem bude navýšený a státem zaručený důchodový základ, který bude doplněn zásluhovou složkou a dobrovolným spořením. Přechod do důchodu by měl být více pozvolný, podpoříme tak pozitivní finanční motivací seniory, kteří se dobrovolně rozhodnou alespoň částečně pracovat i v důchodovém věku. Náklady, které přinese změna důchodového systému, je třeba rozprostřít solidárně mezi všechny generace.“

Znovu se nabízí celá řada otázek. Jak vysoký by chtěli, aby onen důchodový základ byl? Co zvýšení věku odchodu do penze? Jsou pro? A jak by se měl zvyšovat, případně podle jakého principu? Mluvit o tom před volbami sice nebude úplně populární, ale je to jedna z možností, jak zajistit udržitelné důchody, takže by bylo dobré vědět, jak se k ní Piráti a Starostové a nezávislí staví. Úzce to souvisí se zmíněným solidárním rozprostřením nákladů změny důchodového systému mezi generace – důležité je však předem říct, jak by to v praxi vypadalo.

Koaliční smlouva, kterou dvojice uskupení představila, je jistě zásadním dokumentem. Musí na něj ale navázat vysvětlení toho, co z něj není tak úplně jasné. Zatím toho nejasného zůstává, zdá se, docela dost. A všechno jsou to velmi významné a pro budoucnost České republiky klíčové otázky. Každá správná vize pro Česko by na ně měla dát odpověď.