Loni na podzim se snažil předseda Strany zelených Matěj Stropnický dohodnout s Pirátskou stranou společnou kandidaturu ve volbách do poslanecké sněmovny. Tyto námluvy však zkrachovaly, což je důsledek spíš osobních animozit. Obě strany totiž mají hodně společného, i odtažitý postoj k NATO a příklon k novodobému antisemitismu.

Od té doby, co možnost dohody padla, na sobě lídři obou stran nenechají nit suchou. „Oni se víc věnují virtuálnímu světu, my víc tomu reálnému. Proto se mi zdálo, že to doplnění je možné,“ prohlašoval v březnu v Právu Matěj Stropnický. „Pirátům jsme nabídli na podzim rovnocennou nabídku ke spolupráci, ale oni se rozhodli, že půjdou do voleb samostatně. Já to rozhodnutí respektuji, i když si myslím, že naše programy kompatibilní jsou,“ dodal.

[ctete]156464[/ctete]

„Moje největší podpora zelených je, když o nich mlčím,“ reagoval předseda Pirátské strany Ivan Bartoš. „Mám pocit, že zelení mají vůči společnosti dost elitářské postoje. Působí paternalisticky a velmi často prostě politikaří. My jsme proti elitářskému jednání, sázíme na opravdovost.“

Stropnický má pravdu. Programy obou stran kompatibilní jsou, i když se piráti kvůli zřetelnějšímu odlišení posunuli zleva mírně do středu. Částečně přitom kopírují program sociální demokracie (sektorové firemní daně), liberálních pravicových stran (snížení daní z příjmu), ale i Okamury posílením přímé demokracie závaznými referendy, lidovým vetem přijímaných zákonů a odvolatelností politiků.

Tedy „pravolevá“ všehochuť podobná programovému mišmaši hnutí ANO, se kterým je zase spojuje protestní antisystémový étos a Babišem zcela zprofanované protikorupční tažení.

Měl bych problém hájit ideály Západu

Obě strany přitom cílí hlavně na mladé městské voliče, nabízejí elektronizaci státní správy, šetrný přístup k životnímu prostředí i vlažnější přístup k NATO.

„Proč by nás někdo napadal, když nikoho neohrožujeme?“ ptá se Matěj Stropnický, když kritizoval záměry zvyšovat armádní výdaje v souladu s požadavky NATO, odsouhlasenými všemi členskými státy, kdy současná vláda trestuhodně zaspala. „Asi bych měl problémy hájit ideály tak, jak jsou nám v tuto chvíli podávány, to znamená jako obranu hodnot Západu.“

[ctete]156552[/ctete]

Piráti nezůstávají pozadu. Ivan Bartoš ještě na jaře neměl jasno, jak by hlasoval v případě referenda o vystoupení z NATO a přiznal, že na to piráti nemají konsenzus. V tom jistě nemlžil, protože vnitřně nesourodou členskou základnu zahrnují i otevřeně proruští aktivisté a stoupenci vystoupení z NATO.

Nakonec se v programu Pirátské strany objevilo šalamounské řešení nepříjemného dilematu, kdy členství v NATO není zpochybněno, ale „angažmá naší nebo společné armády mimo hranice EU nebo NATO by mělo být podpořeno mandátem OSN a důkladně zváženo“.

Každý přitom musí vědět, že Rada bezpečnosti OSN je v bezpečnostních otázkách paralyzována vety Ruska a Číny. Postoje Zelených a Pirátů, které se v rezervovaném pohledu na NATO příliš neliší od doktríny KSČM, jsou nejen naivní, ale i nebezpečné.

Antisemitismus je „cool“

Minimálně stejně alarmující je neskrývaný novodobý antisemitismus, který je v současné době „cool“ u krajní levice nejen u nás. Jak se projevuje a proč je levicový antisemitismus do budoucna nebezpečnější než pravicový, jak sami varují představitelé židovské komunity?

Před časem definoval izraelský ministr Natan Šaransky, původně sovětský disident, nový antisemitismus prostřednictvím třech D. Prvním D je delegitimation, představující snahu upřít Židům právo na vlastní stát. Druhým D je demonization, když je Izrael démonizován v médiích i na mezinárodních fórech. Třetím je double standard, kdy je dvojí metr používán pro Izrael například stigmatizací jeho výrobků nebo jednostranně propalestinskými rezolucemi OSN či UNESCO.

Tato tři protiizraelská D, i když jsou o něco mírnější formou vyjádření postojů, než bylo zvykem v bipolárním světě za komunistického režimu, otevřeně podporujícího palestinské teroristy, v konečném důsledku vedou k oživování protižidovského cítění v celé Evropě.

Dny Jeruzaléma kontroverzní politickou hrou?

Tento přístup je patrný i u nás. Nový antisemitismus často vyvstává na základě podpory palestinského práva na sebeurčení, což ve svém důsledku znamená podporu palestinskému terorismu. Zpochybňuje právo na existenci Izraele, považovaného za stát, který nikdy neměl vzniknout.

Do kategorie Tři D zapadá aktivita české ultralevice na jaře před dvěma lety. Tehdy skupina intelektuálů vyzvala organizátory, aby upustila od pořádání festivalu Dny Jeruzaléma v rámci akce Plzeň 2015 – Evropské město kultury.

[ctete]104479[/ctete]

„Dny Jeruzaléma jsou součástí politické strategie státu Izrael zajistit legitimizaci nezákonné anexe Jeruzaléma, čemuž napovídá i fakt, že se na jeho pořádání budou spolupodílet úřady státu Izrael. V rámci festivalu Dny Jeruzaléma je tedy česká veřejnost mylně informována a účelově zapojována do velmi kontroverzní politické hry, pro kterou by Vaše akce Plzeň 2015 nebyla ničím jiným než jen dalším hracím polem,“ uvedli signatáři otevřeného dopisu, mezi něž se řadí Matěj Stropnický, Ivan Bartoš, Petr Uhl, Jan „Kato“ Kavan, aktivista Tomáš Tožička a řada dalších.

Autoři pominuli argumenty plzeňských organizátorů, že šlo o apolitickou akci a o měsíc dříve se v Plzni konaly Dny arabské kultury.

Židé prý profitují z genocidy

Tato otevřeně protiizraelská akce není ničím novým zvláště u zelených, kteří mají v programu jako jediní u nás podporu uznání státu Palestina. Letos v únoru se Matěj Stropnický pochlubil schůzkou s velvyslancem Palestiny Khaledem Alattrashem. Alattrash se v minulosti proslavil tím, že olajkoval stránku velebící teroristy z Mnichova, kteří na olympiádě v sedmdesátých letech zmasakrovali izraelskou výpravu sportovců.

Ještě odpornější formu tuzemského antisemitismu představuje podle otevřených zdrojů nijak ojedinělý názor rozšířený mezi členy Strany zelených, že Židé údajně „nestydatě profitují ze svého holocaustu“.

Ostudný postoj k nejbližšímu spojenci České republiky na Blízkém východě je ukázkovou sondou do uvažování minimálně lídrů obou stran, vycházejících ze stejných ideových kořenů, ačkoli se dnes vůči sobě – nebo právě proto – před volbami vymezují.